Název
LOBIVIA FAMATIMENSIS (Speg.) Br. et R. var. FAMATIMENSIS
 

Taxon
Lobivia famatimensis (Spegazzini) Britton et Rose, The Cactaceae, p. 286, 1923
Echinocactus famatimensis Spegazzini, An. Soc. Cienc. Argent., 92 : 118-120, 1921
Rebutia famatimensis (Speg.) Speg., Brev. Not. Cact., 10 : 14, 1923
Reicheocactus pseudoreicheanus Backeb., Cact. J. (DKG), 2 : 78, 1942
Druh je pojmenován podle místa nálezu - pohoří Sierra Famatima v Argentině.

 

Popis
Tělo
většinou jednotlivé, krátce válcovité, 30-35 mm vysoké a 25-28 mm široké, na vrcholu tupě zakulacené, se silně vpadlým temenem; žeber 24, kolmých, přímých nebo lehce spirálovitých, barvy světle šedozelené až popelavé, oblých, brázdy mezi nimi jen málo hluboké, ale zřetelné, ostře oddělené; žebra složená z 12-18 hrbolů, tupých, polokulovitých, 3-4 mm v průměru a 1,5 mm vysokých. Trny krátké, 1,5-2 mm dlouhé, přitisklé k tělu, bílé nebo téměř průsvitné, přímé a pevné, na bázi mírně cibulovitě ztlustlé a našedlé, rozložené do dvou řad (pektinátní).
Květy
postranní, vyrůstají v horní čtvrtině těla; poupě široce vejčité, zcela zahalené do vlny; květ trubkovitě zvonkovitý, asi 30 mm dlouhý, lůžko květní kulovité, 15 mm dlouhé, pokryté množstvím malých šupin a vlnou šedohnědé barvy; vnější okvětní lístky 15 mm dlouhé, 2,5 mm široké, purpurové, vnitřní okvětní lístky 15 mm dlouhé a 3 mm široké (u některých jedinců širší a delší) barvy žloutkové až zlaté, blizna 8-12 laločná.

 

Variety
Koncem šedesátých let objevil W.Rausch na odlehlých lokalitách příbuzné rostliny, které přiřazuje k L.famatimansis jako
var.jachalensis Rausch. Tato varieta se odlišuje robustnějším tělem se světlejší epidermis a většími hrbolci (podarii) pod areolami. Naleziště je u Jachala v areálu Srra Famatima.
Další varieta L.famatimensis
var.sanjuanensis Rausch se od nominální variety odlišuje rovněž větším tělem, výraznějšími žebry, světlejšími (bílými) a delšími trny a výrazně většími květy, které při otevření dosahují až 80 mm v průměru. Izolované naleziště je u San Juan v areálu Serra. Famatima.

 

Výskyt
rostliny se nalézají ve štěrbinách skal v masivu Famatima, ve výškách kolem 2000-3000 m n. m., v Argentině. V posledních letech byl výskyt na typovém nalezišti potvrzen, rostlina je však velmi obtížně k nalezení a v přírodě vzácná. Rozšíření je podle údajů botaniků omezeno na poměrně malý areál.

 

Pěstování
Vzhledem k původu rostliny z vysokých nadmořských poloh, rostoucích na humusem velmi chudých minerálních podkladech, je pěstování v našich podmínkách poměrně nesnadné. Většina rostlin je proto roubována. Lze to doporučit - zkušenější pěstitelé mohou vyspělejší rouby sejmout, zakořenit a dále pěstovat na vlastních kořenech, pak vyžadují velmi hrubý substrát s minimálním přídavkem humusu a nepravidelnou zálivku, kterou zastavíme úplně v době letních veder. Roubovanci narůstají rychle, oproti popisu se zvyšuje počet žeber a velikost těla i květu. Bujný růst vede k tvorbě vrásek a odnoží, ovšem i počet květů a možnost rozmnožení se zvyšuje. Květy vyrůstají v době vegetace, většinou v červnu.
Semenáče je vhodné roubovat na Echinopsis cv., či Pereskiopsis cv., přeroubování (pasážování) na trvalé podnože z rodů Eriocereus, Trichocereus a Cereus lze doporučit. V každém případě vyžaduje L.famatimensis maximum slunce a letní umístění s dostatkem čerstvého vzduchu (větrání). Přezimování světlé, při teplotách 5-10°C.

 

Poznámky
Osud L.famatimensis je spletitý a většině našich čtenářů neznámý. Poměrně jasný popis Spegazziniho i přesná lokalizace v přírodě byly naprosto zmatečným způsobem převzaty C.Backebergem. Dnes již těžko zjistíme, zda Spegazziniho popis nikdy neviděl, nebo zda úmyslně pominul řadu detailů v popisu. Jedině tak lze totiž vysvětlit, proč Backeberg zavedl do literatury i do sbírek pod tímto jménem zcela odlišnou lobivií, která pochází z jiné, severněji ležící oblasti. Jedná se o hustěji otrněné a větší rostliny, s většími a barevnějšími květy které byly v roce 1940 Wessnerem pojmenovány a popsány jako Lobivia pectinifera. V kultuře jich existuje celá plejáda s květy v nejrůznějších barvách (např.komplex druhů L.haemantha, L.densispina, L.rebutioides aj.). Taxonomické zhodnocení tohoto druhu je stále nepřehledné, ani Rausch tento problém neřeší příliš přesvědčivě. Pro nás je důležité, že tyto rostliny nelze v žádném případě spojovat se Spegazziniho L.famatimensis, která taxonomicky představuje zcela jiný a zřetelně samostatný druh. Shodou okolností však Backeberg nakonec do rukou pravou L.famatimensis z pohoří Famatima přece jen dostal. Naneštěstí v ní ale nepoznal Spegazziniho druh a opakovaně rostlinu popsal jako - Reicheocactus pseudoreicheanus Backeb. Mylně ji lokalizoval do Chile (připouští však, že lokalita je neznámá). Je tedy pochopitelné, že dodnes v našich sbírkách najdeme rostliny L.famatimensis pod označením "Reicheocactus" a naopak jméno L.famatimensis chybně označuje jiné lobívie. Tyto omyly se z představ pěstitelů vymazávají obtížně.

 

Literatura
Backeberg C., Die Cactaceae, 3 : 1448, 1959
Buining A.F.M., Fričiana, 1/5, 1962
Rausch W., Lobivia 85, 1986
Spegazzini C., An. Soc. Cienc. Argent., 92 : 118-120, 1921 (reed. R.Kiesling, Buenos Aires 1984)

 

Autoři
Text a foto: Jan Říha, Rudolf Šubík.
Fotografovaná rostlina pochází ze sbírek botanické zahrady UK v Praze.


návrat na seznam rodů

Diskuze:

Vaše jméno:
Text:

Ochrana proti spamu: sečtěte prosím deset a tri