Název
WEINGARTIA ERINACEA var. ERINACEA
 

Taxon
Weingartia erinacea Ritter, Cact. Succ. J. Gr. Brit., 23: 8, 1961
Sulcorebutia erinacea (Ritt.) Brandt., Frankf. Kak.-Freund, 3: 9, 1976
Druh byl pojmenován podle svého celkového vzhledu, erinaceus znamená ježatý, pokrytý jehlami.

 

Popis
Tělo
stonek ploše kulovitý až polokulovitý, 60-110, vzácně až 150 mm široký, kořeny vláknité; pokožka zelená; temeno snížené. Žebra rozdělená v tupé, podlouhlé hrboly, 10-15 mm vysoké, s tupým zaokrouhleným výstupkem pod areolou; areoly na horní stěně hrbolů, 10-15 mm dlouhé a 4-8 mm široké, bíle plstnaté. Trny nažloutle bílé, s nahnědlou špičkou, přímé, tuhé, píchavé; okrajových trnů 10-18, 10-15 mm dlouhé, směřující do stran, středové trny odstávající, silné, někdy jen 2-3, častěji 5-12.
Květy
vykvétající v půlkruhu kolem temene. 20-30 mm dlouhé, 17-23 mm široké; květní lůžko 2-4 mm široké, zelené, s malým počtem krátkých, bledě zelených šupin; květní trubka 8-15 mm dlouhá, úzce nálevkovitá, bledě zelená, pokrytá 2-3 mm dlouhými a širokými nazelenalými šupinami; okvětní lístky dole vzpřímené, v horní části ven vyhnuté, lžíčkovité, 7-9 mm dlouhé a 2-4 mm široké, zlatožluté, na konci tmavší, nitky 3-6 mm dlouhé, horní 2-3 mm, bledě žluté, až po okraj trubky, prašníky krémové, čnělka bledě zelená až nazelenale žlutá, 11-13 mm dlouhá, blizna se 6-9 rameny téměř bílá.
Plod
malý, podlouhlý, zelený.
Semena
pytlíkovitá, asi 1 mm dlouhá a 0,5 mm široká, testa matná, šedočerná, hilum bílé.

 

Variety
Současně s uveřejněním druhu byla publikována také W.erinacea var. Catarinensis, která se odlišuje menším vzrůstem, jemnějšími trny, menšími hrboly, silnější areolovou vlnou a větším sklonem k odnožování. Kromě sběru
FR 812, podle kterého byla W.erinacea popsána, byly stejným jménem označeny i sběry
L 342, a
KK 1914.
Rostliny označené jako W.erinacea jsou v našich sbírkách poněkud proměnlivé zejména v otrnění, rozdíly je možno pozorovat v závislosti na podmínkách kultury, ale také s věkem rostlin, a ani různé sběry označené tímto jménem se nezdají být zcela shodné.

 

Výskyt
Jako typová lokalita, ze které pochází sběr
FR 812, bylo uvedeno Quiroga, provincie Campero (Bolivie, departament Cochabamba), což je jižně od Aiquile v polovině cesty po silnici k Rio Grande.
U sběru
L 342 bylo jako místo původu uvedeno Comarapa, což je sice departament Santa Cruz, ale od předešlé lokality zase ne tak příliš daleko, i když v podstatné menší vzdálenosti se vyskytují naleziště W.pulquinensis a W.corroana.
Jako typová lokalita W.erinacea var. catarinensis bylo uvedeno Catarina, jižně od Quiroga. Z nepříliš vzdálené oblasti pochází další druh tohoto příbuzenského okruhu, W.multispina, nalezený u Aiquile.

 

Pěstování
W.erinacea má obdobné nároky na kulturu jako ostatní zástupci podrodu Cumingia, druhy tohoto podrodu vesměs pocházejí z nižších nadmořských poloh s vyšší úrovní srážek a teplot v průběhu celého roku a tomu je možné naši kulturu poměrně dobře přizpůsobit. Dostatek světla a čerstvého vzduchu ve vegetační době podporuje bohatou násadu květů, které rozkvétají od konce jara přes celé léto, a vytrnění rostlin. Ve vegetaci rostliny vyžadují dostatečnou zálivku v nárazových dávkách, pro zimování suché a chladné stanoviště, i když proti zástupcům bolívijských vysokohorských rodů, jako jsou např. Lobivia, Rebutia, ale i většině sulkorebucií, je odolnost vůči teplotám okolo nuly nižší.

 

Poznámky
V roce 1961 popsal F.Ritter druh W.erinacea podle rostlin, které objevil v roce 1958. V komentáři k tomuto druhu ve svém souhrnném déle z roku 1980 jako nejblíže příbuzný druh označil W.sucrensis, se kterou ztotožnil Cárdenasův druh Rebutia corroana, především na základě shody lokalit obou typů. Rovněž popisy se do značné míry překrývají, i když zde existují některé rozdíly. Jako další příbuzný druh uvádí W.multispina, pro což hovoří blízká naleziště přesto, že rozdíly v otrnění jsou dosti výrazné.

 

Literatura
Backeberg C., Das Kakteenlexikon, p. 450, 1966
Pilbeam J., Sulcorebutia and Weingartia. A collector's guide, p. 109, 1985
Ritter F., Kakteen in Südamerika, 2: 656, 1980

 

Autoři
Text: Otakar Šída.
Foto: Stanislav Stuchlík ve sbírce A.Hlineckého.


návrat na seznam rodů

Diskuze:

Vaše jméno:
Text:

Ochrana proti spamu: sečtěte prosím devet a jedna