Název
TURBINICARPUS YSABELAE (K.Schlange) John et Říha
 

Taxon
Turbinicarpus ysabelae (K.Schlange) John et Říha, Kaktusy 81,71: 15, 1981
Thelocactus ysabelae K.Schlange, Cact. Succ. J. Amer., 5: 551, 1934
Thelocactus ysabelae var. brevispina K.Schlange, Cact. Succ. J. Amer., 5: 551, 1934
Gymnocactus ysabelae (K.Schlange) Backeb., Cactaceae, 5: 2856, 1961
Jméno bylo zvoleno na počest paní Ysabel Wrightové. Ta v roce 1931 dostala tyto rostliny od A.F.Möllera ze San Pedro v Coahuila v Mexiku.

 

Popis
Tělo
stonek 70-90 mm široký, zploštěle kulovitý, asi 60 mm vysoký, z větší části zapuštěný v zemi. Temeno vlnaté, trny zakryté, žeber 13-15, rozpadlých do bradavek; bradavky asi 5 mm vysoké a 7 mm u báze široké, nahoře vrásčité a oblé, dole čtyř až pětihranné; areoly protáhlé, asi 1,5-2 mm široké, v mládí silně vlnaté. Okrajových trnů 16-20, pravidelně rozprostřených, asi 2-7 mm dlouhých, horní silnější, s cibulkovitou bází, v mládí na bázi žlutavé, uprostřed bílé a na špici kaštanově hnědé, paprskovité, ke stonku přitisklé, bělavé či průsvitné; středový trn 1, z horní části areoly vyrůstající, slabě zploštělý a zahnutý, asi 7-9 mm dlouhý, bílý, s šedým až namodrale černým hrotem.
Květy
zvonkovité, asi 10-15 mm dlouhé a 7 mm široké; vnější okvětní lístky světle nazelenalé barvy, s tmavším kávově hnědavým středovým proužkem; vnitřních okvětních lístků asi 12, slonovinově bělavé, na bázi nazelenalé; tyčinky početné, prašníky pomerančově žluté; blizna asi 1,5 mm dlouhá.
Plod
krátce válcovitý až soudkovitý, asi 5-8 mm dlouhý a 4-5 mm široký, ve zralosti zelený, podélně pukající a brzy vysýchavý.
Semena
asi 1-1,2 mm velká, kulovitá, černá s bradavičnatou testou, hilum bělavě hnědé.

 

Variety
Současně s popisem byla stejnou autorkou popsána varieta brevispina K.Schlange. Autorka popisu jako rozdíly udává hrubší a pevnější bradavky a jemnější, kratší a méně propletené trny než u typové variety. Není však známo, zda se jednalo o rostliny ze stejné lokality či zda byly nalezeny jinde. Dnes je var. brevispina považována za synonymum. Po mnoha zkušenostech s řadou nových objevů v poslední době je ale vhodnější s kategorickými posudky počkat.

 

Výskyt
paní Schlange udala typovou lokalitu v okolí Rancho El Vergel, Mexiko. Lokalita byla později hledána mnoha sběrateli a botaniky, ale po dlouhá desetiletí marně. El Vergel znamená v překladu ovocný sad. Hledat v rozlehlé polopouštní oblasti jakési "sadařské rancho" neznámých rozměrů, které navíc mohlo existovat před desetiletími, je téměř beznadějné. Teprve koncem osmdesátých let byla náhodou objevena lokalita kde rostly až 10 cm velké rostliny, které odpovídaly popisu. Lokalita se nalézá v okolí Tula, ve státě Tamaulipas v Mexiku.

 

Pěstování
Zkušenosti s pěstováním nejsou dlouhé. Teprve od r.1989 máme v kultuře semenáče vypěstované z dovezených semen. Víme však již, že semena dobře klíčí a semenáče dosti dobře rostou a tak kulturní vypěstované a naroubované rostliny u nás již po několik let plodí dostatek semen. Většinou je sice ve sbírkách najdeme roubované, ovšem existují i pravokořenné semenáče. Při roubování volíme nízké podnože protože roubovanci narůstají do větších kulovitých tvarů a pak nepůsobí příliš vzhledně. Období kvetení je v teplejším skleníku brzy zjara (březen), při chladnějším zimování se opozdí a většinou trvá až do května. Rostliny, zejména pokud jsou starší a větší, kvetou v několika vlnách (remontují) během léta až do podzimu. Semena zrají jako u většiny druhů Turbinicarpus velmi rychle, tj. zhruba během jednoho měsíce.
Na snímku Rudolfa Šubíka je asi 3 roky starý semenáč, naroubovaný a pěstovaný ve sbírce autora textu.

 

Poznámky
Původní rostliny introdukované do USA ze sběru A.F.Möllera se nezachovaly. Autorka se nezabývala vztahy k jiným blízkým druhům - např. k T.saueri, který jako Echinocactus saueri v roce 1928 popsal Bödeker, a který se dle popisu liší menšími rozměry, menším počtem okrajových trnů (12-14 proti 16-20), přítomnosti 2 středových trnů (namísto 1). Typové naleziště nebylo udáno, odpovídající rostliny však byly nalezeny u San Vincente blízko Tula, ve státě Tamaulipas, a od šedesátých let jsou udržovány v kultuře ze sběrů R.Möllera sídlícího v Saltillo, Coahuila. Před několika lety u nás rozšířil svoje sběry J.Chvastek jako Gymnocactus ysabelae. Představují jedince s pektinátně uspořádanými trny, dobře rostou a ochotně kvetou. Můžeme je považovat za odpovídající původním originálům, jejich existence a dostupnost ve sbírkách je tedy zajištěna. Často se lze v našich sbírkách setkat se zařazením tohoto druhu do rodu Gymnocactus. Je to však jen alternativní volba a podle mého názoru nejde oba rody od sebe zřetelně odlišit. Proto jsme před lety provedli s V.Johnem formální převedené některých zástupců rodu Gymnocactus do rodu Turbinicarpus.

 

Literatura
Eggli U., Die Gattung Turbinicarpus, Erlenbach, 1984
John V. et J.Říha, Validizace některých taxonů rodu Turbinicarpus, Kaktusy, 19: 22, 1983

 

Autoři
Na snímku Rudolfa Šubíka je asi 3 roky starý semenáč, naroubovaný a pěstovaný ve sbírce autora textu.
Text: Jan Říha.


návrat na seznam rodů

Diskuze:

Vaše jméno:
Text:

Ochrana proti spamu: sečtěte prosím devet a devet