Název
TURBINICARPUS SCHMIEDICKEANUS (Böd.) Buxb. et Backeb. var. PANAROTTOI Říha
 

Taxon
Turbinicarpus schmiedickeanus (Bödeker) Buxbaum et Backeberg var. panarottoi Říha, Kaktusy, 32: 24, 1996
Varieta dostala jméno na počest italského znalce kaktusů, pana Paolino Panarotto, který lokalitu této variety objevil.

 

Popis
Tělo
stonek jednotlivý, ploše vřetenovitý, dole řepovitě zúžený, asi 40-55 mm široký a až 60 mm dlouhý; vrchní část stonku až 25 mm vysoká, do bradavek rozložená; bradavky čtyřboké, až 6 mm široké a dlouhé, na vrchní straně oblé, ve spodní části sekyrovitě protáhlé. Epidermis sivě zelená, později pokrytá našedlou voskovou vrstvou; areoly krátce elipsovité, asi 1-2 mm dlouhé a 1 mm široké, zprvu s bílou vatou, později šednoucí a olysávající. Trny zprvu jen okrajové, v počtu asi 5-8, později bez okrajových trnů a vyvíjí se 1 (vzácně i 2) středový trn, nahoru zahnutý, 5-12 mm dlouhý, žlutavý až nahnědlý, na starších areolách opadává.
Květ
nálevkovitý, až 25 mm široký, okvětní lístky kopinaté, asi 12-18 mm dlouhé, celokrajné, špičaté až oblé, tmavě růžově červené až Karmínové, se světlými okraji, vnější okvětní lístky s výrazně načervenalým středovým proužkem.
Plod
urnovitý, asi 5 mm dlouhý i široký, ve zralosti podélně pukající, vysýchavý.
Semeno
asi 0,9-1,1 mm velké, s černou testou, hilum světlé.

 

Variety
Podle současných znalostí tento taxon roste na poměrně malém areálu, rostliny jsou tedy nepříliš proměnlivé a na jednotlivých lokalitách nebyly nalezeny odchylky. Vyskytují se však rozdíly v barvě květu, která se může měnit od červené až k téměř bílé.
Var. panarottoi je součástí komplexu pod Turbinicarpus schmiedickeanus, kam jsou mimo popisovanou varietu řazeny variety:
var. schmiedickeanus
var. gracilis
var. flaviflorus
var. schwarzii
var. klinkerianus
var. macrochele
var. polaskii
var. dickisoniae
T.schmiedickeanus var. panarottoi je zcela jistě příbuzný i s nedávno popsaným T.bonatzii.

 

Výskyt
T.schmiedickeanus var. panarottoi roste v horních partiích nízkých kopců mezi zvětralou horninou. Nachází se na několika (dosud známých) lokalitách pahorkatiny mezi Huizache a Ciudad Maiz. Většinou roste v mírném přistínění řídkých keřů, v nadmořské výšce kolem 1000 m. Na tomto místě je nutné upozornit na mylné uvedení v článku doprovázejícím popis taxonu. Autor pravděpodobně udal lokalitu, kde se nalézá Turbinicarpus mombergeri. Doprovodnou vegetaci tvoří Prosopis sp. Larrea tridentata, Holocantha spinosa, Agave lechuguilla, z kaktusovitých pak nalézáme Opuntia spec., Ariocarpus retusus, Astrophytum myriostigma, Coryphantha echinoidea a C.pulleiliana, Mammillaria formosa a M.candida, Neolloydia conoidea, Thelocactus tulensis a T.bicolor, Lophophora williamsii. Typus byl uložen v herbáři PRC (herbář Přírodovědné fakulty UK v Praze) pod číslem 1146.

 

Pěstování
T.schmiedickeanus var. panarottoi nepatří mezi obtížné druhy rodu Turbinicarpus, jako je tomu například u T.lophophoroides. Semenáče dobře prosperují na vlastních kořenech a běžně kvetou už třetím až čtvrtým rokem po výsevu. Roubovanci spolehlivě kvetou už druhým rokem, na Pereskiopsis lze dosáhnout zakvetení a plození už během 6-10 měsíců od výsevu.
Při pěstování je nutné dodržovat běžná pravidla - zimování při 10-15°C, letní umístění na plném slunci, s možností pohybu vzduchu (větráním a pod.).

 

Poznámky
T.schmiedickeanus var. panarottoi není v našich sbírkách ničím novým. Vyskytoval se však pod jménem T.klinkerianus nebo T.schmiedickeanus forma s červeným květem. Vzpomínám, že už v roce 1989 jsem ve sbírce pana Köhrese obdivoval řadu hezky kvetoucích semenáčů této zvláštnosti. Lokalita však zůstala dlouho utajována, není divu, onen nyní už známý kopeček neskýtá nepřeberná množství rostlin. Obavy byly na místě - nejčerstvější zprávy tvrdí, že nějaký "pilný" sběratel onu malou lokalitu úplně vysbíral. Je sice samozřejmé, že za pár let tu opět rostliny porostou, díky semenům i semenáčkům, které na místě zůstaly, ale je to zároveň i signál a poselství pro naše (i cizí) kaktusáře. Podobné drancování je nutné odsoudit, což nejlépe dosáhneme tím, že importní rostlinu prostě nekoupíme.
Areál výskytu var. panarottoi není naštěstí omezen jen na onen "vysbíraný" kopeček při silnici. V oblasti v okruhu asi 25 km se nalézá ještě řada silných populací. Budoucnost těchto krásných rostlin, které postavením a tvarem svých hrbolců poněkud připomínají T.alonsoi, není proto ohrožena ani tak sběrem, jako spíš budoucím vývojem hospodářství v oblasti, spásáním, stavbami, těžbou surovin a pod., jako jsme to viděli v mnoha dalších místech v Mexiku.

 

Literatura
Zachar M., Staník R., Lux A., Dráb I., Rod Turbinicarpus, p. 40, 1996

 

Autoři
Text: Pavel Pavlíček.
Foto: Milan Zachar na lokalitě.


návrat na seznam rodů

Diskuze:

Vaše jméno:
Text:

Ochrana proti spamu: sečtěte prosím pet a tri