Název
THELOCACTUS RINCONENSIS (Pos.) Br. et R. var. FREUDENBERGERI R. Haas
 

Taxon
Thelocactus rinconensis (Poselger) Britton et Rose var. freudenbergeri R. Haas, Kakt. und and. Sukk., 43: 96-98, 1992
Varieta dostala své jméno na počest pana Gerharda Freudenbergera, který na jaře roku 1988 tyto rostliny nalezl.

 

Popis
Tělo
stonek jednotlivý, plochý až ploše kulovitý, až 150 mm široký a 80 mm vysoký, temeno mírně vkleslé, hustě pokryté bílou vlnou; epidermis matně zelená, se šedým odstínem. Žebra nezřetelná; k bázi stonku protažené hrbolce většinou ve 21 svislých řadách, 2-3 v jedné řadě, areoly asi 40 mm od sebe vzdálené, na vrcholu hrbolců umístěné, okrouhlé, zpočátku kryté hustou bílou vlnou, později holé. Okrajových trnů 7-9, v areole nerovnoměrně rozdělené, 5 z nich vyrůstá z dolní části areoly, ostatní ze stran areoly, více méně směrem vzhůru směřující, většinou rovné, zřídka mírně zakřivené, 15-80 mm dlouhé; středový trn jeden, těsně pod středem areoly, odstávající, přímý nebo jen mírně zatočený, 40-100 mm dlouhý; všechny trny silné, jehlovité, na průřezu okrouhlé nebo i hranaté, na bázi cibulkovitě ztlustlé; mladé trny žluté až hnědé, později šednou.
Květ
blízko temene, široce nálevkovitý, asi 50 mm dlouhý a 60 mm široký, trubka hladká, tmavě olivovohnědá, vně porostlá olivově hnědými šupinami s červenou špičkou a bílými okraji, vnější okvětní lístky asi 20 mm dlouhé a 6 mm široké, celokrajné, kopinaté, fialově růžové s bělavým okrajem, zespodu s hnědavým středovým proužkem; vnitřní okvětní lístky jsou asi 35 mm dlouhé a 5 mm široké, celokrajné, zašpičatělé, fialově růžové, s tmavším středem; tyčinky 8-10 mm dlouhé, bledě žluté, prašníky žloutkově žluté; čnělka asi 18 mm dlouhá, fialově růžová, s 5 žlutými laloky blizny.
Plod
fialově hnědý, šťavnatý, lesklý, pokrytý šupinami, asi 12 mm dlouhý a 10 mm široký, při bázi horizontálně praskající.
Semeno
čepicovité, testa černá, matně lesklá, hilum oválné.

 

Variety
K Thelocactus rinconensis patří mimo
var. rinconensis (jen středové trny) ještě další dvě variety, a to
var. nidulans (typické "azbestové" trny, 5-10 okrajových a 4-6 středových) a
var. phymatothelos (má do 5 trnů, případně i trny žádné). Poslední dvě vyjmenované variety jsou často uváděny jako samostatné druhy.
Varieta nidulans roste nejzápadněji z celého komplexu,
var. rinconensis ve středu areálu,
var. phymatothelos na jihovýchodě areálu a
var. freudenbergeri na severovýchodě u města Monterrey.
Proměnlivost uvnitř var. freudenbergeri se omezuje jen na délku trnů a sytost barvy květu. Variabilita uvedeného taxonu je podstatně menší než u jiných taxonů rodu.

 

Výskyt
Typovou rostlinu sbíral G.Freudenberger údajně severně od Monterrey ve státu Nuevo Leon. Sami jsme několikrát navštívili naleziště, které ale bylo u Garcia, západně od Monterrey. Pozorované rostliny byly často i větší, než uvádí popis, šířka přesahovala i 20 cm.Rostou na svazích tvořených bloky skal, kde jsou spíše na malých volných plošinkách v jinak husté vegetaci tvořené i nižšími stromy, jakož i početnými koloniemi Agave lechuguilla. Ojedinělé kvetoucí exempláře jsme pozorovali ještě v listopadu.
Doprovodnou kaktusovou flóru tu tvoří Mammillaria prolifera, Coryphantha z komplexu C.nickelsae - neglecta, Epithelantha micromeris a zástupci rodu Opuntia.

 

Pěstování
Pěstování této variety, stejně jako i celého komplexu T.rinconensis není nijak náročné, dodržíme-li základní pravidla, tedy suché zimování za teplot kolem 10°C, v létě mnoho světla a pohyb čerstvého vzduchu. Roubování je úplně zbytečné, semenáče rostou dobře na vlastních kořenech. Roubujeme jen tehdy, chceme-li urychlit růst a získat tak brzy květuschopné jedince.

 

Poznámky
Podle našich pozorování jsou šířky rostlin v přírodě nezřídka větší, než 15 cm, jak uvádí popis. Samozřejmě tím rozumíme šířku těla bez trnů. Rostliny také na rozdíl od ostatních variet T.rinconensis tvoří častěji trsy. Vegetace je podstatně více zapojená než na nalezištích ostatních variet, takže terén je místy úplně neprůchodný. Zřejmě i díky částečnému přistínění se na lokalitách udržuje dostatečné množství malých rostlinek.
Na rozdíl od var. nidulans u rostlin var. freudenbergeri nikdy neodpadávají trny a protože tu jsou jak trny okrajové, tak i středové, snadno se odliší od var. rinconensis, která má pouze středové trny. Pilbeam ve své publikaci o rodu Thelocactus (1996) postavení této variety zpochybňuje úvahou, že uvedené rozdíly nejsou natolik výrazné, aby se staly základem pro ustavení nového taxonu. Máme však zato, že s ohledem na rozdíly v habitu a s ohledem na geografické oddělení je vhodné tento taxon ve sbírkách od ostatních variet druhu odlišovat.

 

Literatura
Lux A., Verduzco J., Zachar M., Zur Kenntnis des Verwandtschaftskreises von Thelocactus, Kakt. und and. Sukk., 42: 264-267, 1991.
Pilbeam J., Thelocactus, The Cactus File Handbook, 1: 38, 1996

 

Autoři
Text i foto: Roman Staník.


návrat na seznam rodů

Diskuze:

Vaše jméno:
Text:

Ochrana proti spamu: sečtěte prosím jedna a pet