Název
SULCOREBUTIA ZAVALETAE (Cárd.) Backeb.
 

Taxon
Sulcorebutia zavaletae (Cárdenas) Backeberg, Das Kakteenlexikon, p. 460, 1966
Aylostera zavaletae Cárd., Kakt. und and. Sukk., 16: 177, 1965
Weingartia zavaletae (Cárd.) Brandt, Kakt. Orch.-Rundschau, 5: 5, 1980
Druh byl pojmenován podle svého nálezce, ing. Moisese Zavalety z Bolívie.

 

Popis
Tělo
stonek odnožující, trsy vyrůstající z hlavního řepovitého kořene, 50-60 mm dlouhého a v horní části asi 12 mm širokého; jednotlivé hlavy kulovité, asi 15 mm široké, v kultuře větší, dosahující 20-30 mm; temeno snížené, vyplněné trny; pokožka tmavě zelená. Žeber asi 9, nepříliš zřetelná, spirálovitá, rozložená do okrouhlých, asi 3 mm širokých hrbolků; areoly 2-3 mm navzájem vzdálené, přímé, 3-5 mm dlouhé, s malým množstvím bílé vlny. Trny hřebenovitě uspořádané, jen okrajové, podle prvotního popisu ve 4-5 párech a po jednom na konci areoly, 2-3 mm dlouhé, v kultuře často také o několik párů navíc, tenké, štětinovité, přilehlé, bělavé s hnědou bází.
Květy
vyrůstající u báze těla, 40 mm dlouhé a 35 mm široké, fialově červené (magenta); květní lůžko bělavé, nahé, 4 mm široké; květní trubka 15 mm dlouhá, 2 mm silná, s odstávajícími nahnědlými, 4-6 mm dlouhými, špičatými šupinami; vnější květní lístky kopinaté, 18 mm dlouhé a 4 mm široké, uvnitř fialově červené, vně nahnědlé; vnitřní okvětní lístky kopinaté, 20 mm dlouhé a 4 mm široké, zářivě fialově červené; tyčinky z horní části květní trubky až po bázi okvětních lístků, 5-7 mm dlouhé, nitky fialově červené, prašníky bělavé; čnělka 20 mm dlouhá, dole bílá, nahoře nazelenalá, blizna se 7-8 rameny světle zelená.
Plod
hnědý, kulovitý, 5 mm široký.
Semena
podlouhle kulovitá, asi 1,2 mm dlouhá, tmavě hnědá.

 

Variety
Variety ani formy v rámci druhu popsány nebyly, ale v roce 1980 byla Donaldem a Krahnem podle sběru
Kr 217a popsána S. verticillacantha var. applanata, která se od S.zavaletae liší jen velmi málo. Jednotlivé hlavy jsou poněkud větší, trnů o něco více a květy jsou o málo kratší a širší. Plod byl v popisu označen jako nahnědlý až tmavě oranžově červený. Pokud je S.zavaletae chápána jako samostatný druh, pak by S.verticillacantha var. applanata měla patřit sem, otázkou jen zůstává, na jakém hodnostním stupni. Jako S.zavaletae byl označen sběr
WR 590.

 

Výskyt
S.zavaletae pochází z Bolívie, z departamentu Chuquisaca, kde ji v pánvi Rio Grande v provincii Zudanez v nadmořské výšce 2000 m nalezl v únoru 1963 ing. Zavaleta, z tohoto sběru byl založen holotyp v Herbarium Cárdenasianum, pod číslem Cárd. 6142. Ze stejného departamentu, z provincie Oropeza pochází S.verticillacantha var. applanata, jejíž typovou lokalitou je pískovcový kopec u silnice z údolí Rio Chico k Sucre v nadmořské výšce 2800 m. Pro sběr WR 590 bylo jako místo původu uvedeno departament Chuquisaca, Sucre.

 

Pěstování
V našich sbírkách je S.zavaletae zastoupena poměrně často dosti jednotnými rostlinami. Určité rozdíly je možné pozorovat v barvě pokožky a zejména v počtu a délce trnů, což může být do značné míry ovlivněno i podmínkami kultury. Množení ze semen je jako u většiny sulkorebucií omezeno jejich malou nabídkou, ale vegetativní množení odnožemi je u tohoto druhu poměrně snadné. Běžně narůstající odnože často v dotyku se substrátem vytvářejí vlastní kořeny již na mateřské rostlině. Jen je nutné počítat s tím, že zakořeněné odnože v počátečním období nerostou, neboť nejdříve je vytvářen řepovitý kořen, a proto je vhodné zakořeňovat odnože dostatečně velké, které toto období překlenou rychleji.

 

Poznámky
Profesor Cárdenas rod Sulcorebutia neuznával a většina jeho popisů druhů, které jsou do tohoto rodu zařazovány, byla uveřejněna jako Rebutia. V případě S.zavaletae však tento druh z dosti nejasných důvodů publikoval jako Aylostera, snad pro jeho relativně delší květ s dosti úzkou trubkou. Základní charakteristiky této rostliny, zejména silný řepovitý kořen, květní lůžko a trubka pokryté pouze šupinami bez jakýchkoliv štětin nebo vlasů, však hovoří o něčem jiném. Značných nesrovnalostí ve svém zařazení tohoto druhu si byl zřejmě vědom i sám autor, ve svém prvotním popisu má uvedeno následující pozorování:"Tato nová Aylostera je zcela odlišná od všech ostatních známých druhů tohoto rodu. Je charakteristická svými dlouhými květy v zářivě fialově červené (magenta) barvě a neobvykle postavenými šupinami na květní trubce."

 

Literatura
Brinkmann K.-H., Die Gattung Sulcorebutia, p. 61, 1976
Lindner P., Přehled rodu Sulcorebutia Backeberg emend. Brederoo et Donald, Aztekia (mimořádné číslo), p. 96, 1982
Pilbeam J., Sulcorebutia and Weingartia, A collector's guide, p. 101, 1985

 

Autoři
Text: Otakar Šída.
Foto: Stanislav Stuchlík ve sbírce A.Hlineckého.


návrat na seznam rodů

Diskuze:

Vaše jméno:
Text:

Ochrana proti spamu: sečtěte prosím devet a devet