Název
SULCOREBUTIA VIZCARRAE (Cárd.) Donald var. VIZCARRAE
 

Taxon
Sulcorebutia vizcarrae (Cárdenas) Donald, Cact. Succ. J. (US), 43: 40, 1971
Rebutia vizcarrae Cárd., Cact. Succ. J. (US), 42: 185, 1970
Weingartia vizcarrae (Cárd.) Brandt, Kakt. Orch.-Rundschau, 9: 55, 1984

 

Popis
Tělo
stonek jednotlivý, ploše kulovitý, 40-50 mm široký a 30-35 mm vysoký; temeno málo snížené, pokožka šedozelená, často do purpurova nabíhající. Žeber přibližně 18, spirálovitě uspořádaná, rozložená do výrazných, asi 5 mm širokých a 4 mm vysokých hrbolů; areoly eliptické, 4-6 mm dlouhé a 2-3 mm široké, asi 10 mm od sebe vzdálené, pokryté našedle bílou plstí. Okrajových trnů obvykle 17, hřebenovitě uspořádané, poněkud odstávající, 4-8 mm dlouhé; středové trny 2 nebo 3, asi 8-11 mm dlouhé, vzpřímené; všechny trny bělavě žluté až našedle hnědé, jen málo prohnuté nebo rovné, píchavé.
Květy
nad bází stonku, početné, nálevkovité, čistě až tmavě fialově červené, 35 mm dlouhé a 20 mm široké; květní lůžko 5 mm dlouhé, světle zelené, pokryté širokými špičatými šupinami; květní trubka jen asi 5 mm dlouhá, pokrytá světle zelenými, masitými, 3-5 mm dlouhými šupinami; okvětní lístky kopinaté, asi 20 mm dlouhé, vnitřní 4 mm, vnější 2 mm široké; nitky asi 5 mm dlouhé, světle fialově červené, prašníky světle žluté; čnělka asi 14 mm dlouhá, tenká, bílá, blizna světle žlutá, čtyřramenná.
Semena
podlouhle kulovitá, asi 1 mm dlouhá, tmavě hnědá.

 

Variety
Sulcorebutia vizcarrae byla poprvé popsána profesorem Cárdenasem jako Rebutia podle jeho sběru, holotyp byl pod číslem Cárd. 6316 založen v Herbarium Cardenasium (Cochabamba, Bolivie). Později byla různými sběrateli označena jako S.vizcarrae var. celá řada nálezů
WR 464
WR 464a
Lau 324
Lau 331a
Lau 337a
Lau 337
HS 44
HS 44a
Z nich byl roku 1986 jako Sulcorebutia vizcarrae var. Laui popsán sběr
Lau 324. U sběru WR 464a měl W.Rausch ve svém seznamu polních čísel uvedeno S.vizcarrae var."malá".
Velmi zajímavé rostliny byly rozšiřovány také pod sběratelským číslem HS 44a, barva jejich květů, které jsou u S.vizcarrae světle až tmavě fialově červené, je velmi světlá až bílá, podle nich byly provizorně označeny jako S.vizcarrae var. albiflora. Kromě výše zmíněných rozdílů v sytosti barvy květů jsou u S.vizcarrae běžné i rozdíly ve vybarvení trnů, tmavší odstíny otrnění odpovídají obvykle i tmavším květům.

 

Výskyt
Jako typové naleziště v prvotním popisu bylo uvedeno Bolivie departement Cochabamba, provincie Mizque, poblíž Mizque v nadmořské výšce 2000 m. J.Donald jako naleziště S.vizcarrae označil Mizque označil Mizque, 3000 m. Také nálezy Rausche, Laua i Swobody pocházely z téže oblasti. W.Rausch jako původ uvedl departament Cochabamba, Cochabamba, H.Swoboda Cruse a A. Lau Asientos (L 337). Jako typové naleziště S.vizcarrae var. laui (L 324) bylo uvedeno "u cesty z Arani do Mizque".

 

Pěstování
V našich sbírkách je S.vizcarrae zastoupena velmi zřídka, semena nebyla nabízena téměř vůbec, vegetativnímu množení brání minimální tvorba odnoží, které i naroubované rostliny v kultuře bez poškození vytvářejí jen zcela výjimečně.

 

Poznámky
Tento druh celkovým vzhledem zčásti připomíná některé zástupce rodu Weingartia nebo Lobivia. Nápadné jsou zejména relativně široké areoly a přímé, poněkud paprskovitě uspořádané, píchavé trny a dosti úzce nálevkovité květy. Bližší příbuzenské vazby zde zřejmě existují k dalším druhům podobného vzhledu pocházejícím ze stejné oblasti (Sulcorebutia tiraquensis, S.mentosa).

 

Literatura
Backeberg C., et Haage W., Das Kakteenlexikon, p. 506, 1977
Brinkmann K.H., Die Gattung Sulcorebutia, p. 59, 1976
Lindner P., Přehled rodu Sulcorebutia Backeberg emend. Brederoo et Donald, Aztekia (mimořádné číslo), p. 95, 1982
Pilbeam J., Sulcorebutia and Weingartia, A collector's guide, p. 100, 1985

 

Autoři
Text: O.Šída.
Foto ve vlastní sbírce: S.Stuchlík.


návrat na seznam rodů

Diskuze:

Vaše jméno:
Text:

Ochrana proti spamu: sečtěte prosím jedna a tri