Taxon
Sulcorebutia tarijensis Ritter, Ashingtonia, 3: 13, 1978
Weingartia tarijensis Brandt, Kakt., Orch.-Rundschau, 3: 92, 1978
Weingartia oligacantha Brandt, Kakt. Orch.-Rundschau, 4: 2, 1979
Weingartia sanguineo-tarijensis Brandt, Kakt. Orch.-Rundschau, 5: 29, 1980
Jméno druhu je odvozeno od oblasti jeho nálezu, ke kterému došlo v boivíjském departamentu Tarija, západně od města Tarija.

Popis
Tělo
stonek jednotlivý nebo odnožující, kořen zesílený, úzce řepovitý; jednotlivé hlavy kulovité, 30-60 mm velké; temeno prohloubené, holé nebo jen málo otrněné; pokožka tmavě zelená. Žeber 10-16, rozložená do tupých, sekerovitých hrbolů; hrboly 7-12 mm dlouhé a 4-6 mm vysoké; areoly 2-4 dlouhé, 1 mm široké, bíle plstnaté, umístěné na horní straně hrbolů, 10-14 mm od sebe vzdálené. Trnů 8-12, všechny okrajové, hřebenovitě postavené, 5-12 mm dlouhé, poněkud prohnuté, směřující do stran, zpola odstávající až téměř přilehlé, k tělu zakřivené, tenké jehlovité, hnědé, později šednoucí.
Květy
při bázi stonku, 25-30 mm dlouhé a stejně široké, rubínově červené se žlutým jícnem, květní trubka nálevkovitá, 8-12 mm dlouhá, uvnitř purpurová, vně bledší, pokrytá šupinami; okvětní lístky 10-12 mm dlouhé, 4-5 mm široké, lžíčkovité, pod vrcholem nejširší, tupé nebo trochu zašpičatělé, vnitřní nahoře rubínově červené, na bázi zlatožluté, vnější více rubínové se zeleným koncem; nitky intenzivně purpurové, 5-8 mm dlouhé, prašníky krémové; čnělka světle zelená, 16-18 mm dlouhá, blizna se 6-8 rameny.
Plod
kulovitý, 5-7 mm široký, zelený nebo načervenalý.
Semena
podlouhle kulovitá, 1,6 mm dlouhá, asi 1 mm široká, matně černá, jemně hrbolkatá, hilum krátce oválné, bazální.

Variety
Variety ani formy v rámci tohoto druhu popsány nebyly, kromě sběru F.Rittera,
FR 1154, podle kterého byl druh svým nálezcem v roce 1976 popsán, bylo jako S.tarijensis označeno i několik dalších sběrů jiných sběratelů:
KK 864
L 411a
V 501
WR 491
Rostliny z těchto sběrů se navzájem liší jen zcela nepodstatně a také proměnlivost v rámci jednotlivých sběrů je malá. Určité drobné rozdíly, zejména ve vzrůstu a vytrnění, se na rostlinách objevují v závislosti na podmínkách kultury.
Kromě výše uvedených sběrů byl v práci J.Pilbeama k S.tarijensis přiřazen i sběr
KK 865, což je však asi omyl, protože toto sběratelské číslo bylo v seznamech K.Knížete uváděno jako W.sucrensis s místem nálezu Sucre - Huata, 3000 m n.m.

Výskyt
V prvotním popisu označil F.Ritter jako typové naleziště místo západně od Tarija v nadmořské výšce 3500 m. V doplňujících informacích uvedl, že tuto rostlinu nalezl roku 1962 při pěším putování po silnici z Tarija na západ u horského průsmyku Sama. Ze stejného místa pocházel také sběr W.Rausche, a zřejmě i sběry ostatních sběratelů. Místo nálezu označil W.Rausch jako "departament Tarija", A.Lau "Taria" a K.Kníže "Sama, 3300m n.m". U J.Pilbeama je tento základní údaj, zde uvedený jako západně od Tarija, u silnice z Iscayachi do Tarija, 3000 m n.m., rozšířen ještě o departament Chuquisaca, což ale pokládám za omyl vzniklý v souvislosti s přiřazením sběratelského čísla KK 865 k S.tarijensis. S.tarijensis je nejjižněji se vyskytujícím druhem v rámci rodu Sulcorebutia.

Pěstování
V našich sbírkách je S.tarijensis zastoupena poměrně vzácně. Množení ze semen je snad ještě více než u většiny sulkorebucií omezeno jejich malou nabídkou, vegetativní množení odnožemi není sice u tohoto druhu příliš obtížné, problémem je však nedostatek matečného materiálu ve většině sbírek, takže celkově je nabídka tohoto druhu spíše výjimkou. Svými požadavky se tento druh nijak podstatně neliší od většiny odnožujících sulkorebucií.

Poznámky
Na typovém nalezišti F.Ritter údajně nalezl přírodní hybrid S.tarijensis s Lobivia hystrix, ale žádné hybridy s několika druhy rodu Rebutia, které se v uvedené oblasti vyskytují, což by odpovídalo předpokládané bližší příbuznosti mezi prvním nálezem S.tarijensis a jejím platným popisem uplynula dlouhá doba, během které byl druh opakovaně sbírán i obchodně šířen, naštěstí však stále pod původním, nejprve provizorním jménem, které bylo nakonec použito i při popisu. Ve stejném roce, ve kterém F.Ritter uveřejnil prvotní popis S.tarijensis, publikoval později popis stejného druhu F.Brandt jako Weingartia tarijensis, zřejmě bez znalosti předcházejícího popisu Rittera. K původu bylo uvedeno: Druh byl sbírán K.Knížetem nebo R.Vasquezem. V následujících dvou letech pak F.Brandt publikoval další dva samostatné druhy na základě rostlin, které pocházejí z oblasti nálezu S.tarijensis, zcela zapadající do variační šíře tohoto druhu. Rozdíly se týkají drobností ve vzhledu těla a otrnění a barvy květů, a je otázkou, zda opravňují samostatnou existenci i jen na úrovni formy. Oba tyto "druhy" by se měly od S.tarijensis odlišovat hlavně celkově červenějšími květy (W.oligacantha více purpurové, W.sanguineo-tarijensis krvavě červené), W.oligacantha navíc menším počtem trnů.

Literatura
Brinkmann K.-H., Die Gattung Sulcorebutia, p. 52, 1972
Ritter F., Kakteen in Südamerika, 2: 646, 1980
Lindner P., Přehled rodu Sulcorebutia Backeberg emend. Brederoo et Donald, Aztekia (mimořádné číslo), p. 90, 1982
Pilbeam J., Sulcorebutia and Weingartia, A collector's guide, p. 84, 1985

Autoři
Text: O.Šída.
Foto a sbírka: S.Stuchlík.