Název
PENIOCEREUS GREGGII (Engelm.) Br. et R. var. GREGGII
 

Taxon
Peniocereus greggii (Engelmann) Britton et Rose, Contrib. U. S. Nat. Herb., 12: 428, 1909
Cereus greggii Engelm. in Wislizenus, Mem. Tour. North Mex., p. 102, 1848
Cereus pottsii Salm-Dyck, Cact. Hort. Dyck 1849, p. 208, 1850
Cereus greggii var. cismontanus Engelm., Proc. Amer. Acad. Sci., 3: 287, 1856
Cereus greggii var. roseiflorus Kunze, Monatsschr. Kakteenk., 20: 172, 1910
Druh byl pojmenován na počest objevitele, kterým byl Dr.Josua Gregg (1806-1850), sběratel kaktusů, především ve Střední Americe.

 

Popis
Tělo
stonek keřovitý, až tři metry vysoký, jednotlivé výhony 15-25 mm široké, samostatné nebo se rozvětvující. Kořen řepovitý, vytvářející nepravou podzemní hlízu, nejčastěji asi 150-200 mm dlouhý a 50-80 mm tlustý. Žeber obvykle 4-6; areoly malé, nejčastěji eliptické, asi 3-8 mm od sebe vzdálené, nejmladší pokryté jemnou vatou. Okrajové trny v počtu 10-13, rovné, jehlicovité, na průlezu kruhovité, 6-8 z nich pouze 1 mm dlouhé, tmavé, 4-5 dolních asi 3 mm dlouhé; středový trn jeden, rovný nebo mírně zahrnutý, 3-10 mm dlouhý, zřídka se objevuje ještě jeden krátký středový trn.
Květy
vonné, 50-220 mm dlouhé a až 50-80 mm široké, vnější okvětní lístky špičaté, vnitřní okvětní lístky kopinaté, smetanově bílé, 50 mm dlouhé a až 15 mm široké; tyčinky vzpřímené; blizna bělavá s dlouhou čnělkou, bliznové laloky až 10 mm dlouhé.
Plod
šarlatově červený, 50-80 mm dlouhý, 25-40 mm široký, v průřezu elipsoidní, nesoucí areoly porostlé drobnými trny nebo jen vatu, trny ve zralosti opadávají.
Semeno
2-3 mm dlouhé, s černou, matnou a vrásčitou testou.

 

Variety
Kromě nominátní variety byl popsán ještě Peniocereus greggii
var. transmontanus Engelm. P.greggii var.transmontanus má na průřezu kruhovité, asi 1,5 mm široké areoly a vnitřní kališní lístky až 75 mm dlouhé, užší a se špičkou. Vzrůstem, velikostí i větvením se příliš neliší od základního druhu. Přirozené rozšíření této variety je podle údajů pozorovatelů v jižních oblastech státu Arizona. Nejjižnější pozorování byla učiněna na severu států Sonora a Chihuahua. Domnívám se, že tento obtížně odlišitelný taxon je zřejmě pouze okrajovou formou a toto jméno by mělo být spíše řazeno mezi synonyma. Byl popsán i Cereus greggii var.roseiflorus Kunze, a to na základě nalezených exemplářů s purpurovým květem. Bohužel mi není známo, že by se zachoval doklad ve formě existující rostliny, nebo alespoň fotodokument kvetoucího jedince.

 

Výskyt
Typová lokalita není přesně známa a v literatuře se uvádí pouze údaj - "v blízkosti města Chihuahua". Druh se vyskytuje v aridních zónách jižních států USA (Arizona, Nové Mexiko, Texas). Na Mexickém území se s ním můžete setkat ve státech Sonora, Chihuahua, Coahuila, Nuevo Leon a Zacatecas. Druh roste především ve společenství keřů a nižších stromů v jejichž spleti je často dokonale maskován. Doprovodnou sukulentní vegetaci na lokalitě fotografované rostliny tvořily následující druhy: Ancistrocactus scheerii, Astrophytum capricorne, Coryphantha neglecta, Coryphantha sp., Echinocactus horizonthalonius, Echinocereus pectinatus, E.poselgeri, E.stramineus (dvě formy), Ferocactus hamatacanthus, Mammillaria heyderi, Neolloydia conoidea, Opuntia kleiniae, Opuntia microdasys (červená forma) a Thelocactus bicolor.

 

Pěstování
V kulturních podmínkách je nutné vzpomenout na specifický utvářený kořen, a jemu také přizpůsobit velikost a především hloubku pěstební nádoby. P.greggii není na teplotu během vegetace ani při zimování (ta se může pohybovat mezi 7-10°C). Opatrní však musíme být se zálivkou, zvláště pak před koncem sezóny, kdy je vhodné jakési postupné "zasušení". V literatuře je doporučováno i roubování, protože kultura pravokořenných rostlin je přece jen poněkud choulostivější. Druh bývá velmi často napadán sviluškou, která dokáže zakrátko zničit celé výhony tak, že odumřou a rostlina musí v dalším roce vytvořit nové. Preventivní použití insekticidů (resp. akaricidů) je u tohoto druhu na místě. Peniocereus greggii množíme nejlépe semeny, ale existuje i možnost rozmnožování vegetativním způsobem - zakořeněním celých, oddělených výhonů.

 

Poznámky
Peniocereus patří ke skupině velmi zajímavých mexických rodů, které teprve čekají na své "objevení". Určité nejasnosti v taxonomii vyvěrají z relativně malé prozkoumanosti rodu a také z nejednotnosti v pohledu na celý rod Cereus sensu lato. Hernando Sánchez Mejorada rozdělil rod na dva podrody - Peniocereus a Pseudoacanthocereus. Peniocereus greggii patří do prvního z nich. Hlavní odlišností zástupců obou skupin je rozdílnost v utváření stonků mladých a dospělých exemplářů. Juvenilní i adultní stádium u podrodu Peniocereus má 3-6 žeber (nejčastěji však 4), kdežto juvenilní exempláře podrodu Pseudoacanthocereus mají nejprve 3-8 žeber, a ta se v dospělosti mění na více či méně válcovitý stonek se 3-8 hrbolci.

 

Literatura
Backeberg C., Die Cactaceae,4: 1941-1945, 1960
Haustein E., Der Kosmos-Kakteenführer, p. 90, 1983
Sánchez-Mejorada H., Revision del genero Peniocereus, 1974
Schumann K., Gesamtbeschreibung der Kakteen, p. 96-98, 1898

 

Autoři
Text: Libor Kunte.
Foto: Milan Zachar na lokalitě nedaleko města Monterrey (NL).


návrat na seznam rodů

Diskuze:

Vaše jméno:
Text:

Ochrana proti spamu: sečtěte prosím sedm a deset