Název
MATUCANA RITTERI Buin.
 

Taxon
Matucana ritteri Buining, Succulenta, 38: 2, 1959
Borzicactus ritteri (Buining) Donald, Cact. Succ. J. (GB), 26: 10, 1971
Submatucana ritteri (Buining) Backeberg Die Cactaceae, 6: 3702, 1961

 

Popis
Tělo
stonek lesklý, temně zelený, stlačeně kulovitý, 30-50 mm široký, 50-100 mm vysoký, u báze slabě odnožující; s řepovitým kořenem. Žebra tupá, v počtu 16-22; areoly oválné, 5-10 mm dlouhé, 3-6 mm široké, s šedou plstí, 10-20 mm od sebe vzdálené. Trny v mládí hnědavě černé, později šedé, rovné nebo slabě zahnuté, okrajových 7-10 (i více), asi 10-30 mm dlouhé, středové 1-2 (5), asi 20-40 mm dlouhé.
Květy
70-90 mm dlouhý a asi 50 mm široký, karmínový, zygomorfní, okraje květních plátků s fialovým lemem; trubka 4 mm široká, červená, s bílými chomáčky vlny; nitky při bázi bílé, na koncích fialové, prašníky okrové až nafialovělé; čnělka fialová, laloků blizny 5-6, asi 2 mm dlouhé, načervenale zelené.
Plod
jasně červený, s malými šupinami a chomáčky vlny, asi 10-15 mm široký.
Semena
černá, asi 1,2 mm široká a dlouhá; 0,7 mm silná.

 

Variety
variety ani formy nebyly popsány, podle pozorování rostlin v kultuře se jen málo od sebe liší hustotou a barvou otrnění.

 

Výskyt
Rostliny objevil F.Ritter v r. 1953 u Otuzco (poblíž Trujillo) v Peru, v nadmořské výšce 2500 m. Areál výskytu je omezený na okolí městečka Otuzco, kde tento druh našli i jiní sběratelé (např. Buining). Semena tohoto druhu nasbíral také K.Kníže (KK 711, KK 1045), A.Lau (L 116) a další.

 

Pěstování
Pěstování v našich podmínkách je poměrně snadné, roste dobře v obvyklém substrátu, na vlastních kořenech. V době vegetace lze doporučit dostatek vláhy a večerní rosení. Jako horský druh špatně snáší letní období, přes 50°C ve skleníku je pro růst škodlivé, vhodnější je umístění v dobře větraném pařeništi. V našich podmínkách odnožuje jen velmi vzácně. Semena klíčí dobře a jsou v posledních letech i častěji nabízena.

 

Poznámky
Podle Rittera je Matucana Ritteri blízce příbuzná M.currundayensis (synonymum M.aurantiaca). Je to pravděpodobné, oba druhy mají velmi blízký areál výskytu. Rostliny z okrajových území výskytu M.ritteri a M.aurantiaca vykazují někdy přechodné znaky. Tato otázka dle Bregmana vyžaduje ještě dalšího zkoumání. V našich podmínkách kvete obvykle v jarních měsících.

 

Literatura
Backeberg C., Die Cactaceae 6, 3702-3703, 1961
Backeberg C., Kakteenlexikon, p. 412, 1966
Bregman F., The genus Matucana, p. 71-73, 1996
Heřtus P., Kaktusy, Sukulenty, 7: 26-28, 1986
Ritter F., Succulenta, 1: 2-4, 1959
Ritter F., Kakteen in Südamerika, 4: 1503, 1981

 

Autoři
Text: V.Dvořák.
Foto: J.Stuchlík.


návrat na seznam rodů

Diskuze:

Vaše jméno:
Text:

Ochrana proti spamu: sečtěte prosím osm a pet