Taxon
Mammillaria pullihamata Backeberg ex Reppenhagen, Die Gattung Mammillaria, p. 96, 1987
Mammillaria pullihamata Backeberg, Die Cactaceae, 6: 3898, 1962 nom. provis.
Rostlina dostala jméno podle barvy háčkovitých trnů rostliny (latinsky pullus - tmavohnědý až černavý).

Popis
Tělo
stonek stlačeně kulovitý až prodloužený, asi 60 mm vysoký a 50 mm široký; temeno oblé až mírně vpadlé, neúplně kryté vlnou. Bradavky tuhé, čtyřboce jehlanovité, 8 mm dlouhé; axily s trochou vlny; areoly 3x1,5 mm velké, zprvu plstnaté, později holé. Okrajové trny v počtu 18-21, asi 6 mm dlouhé, štětinovité, horní nejkratší, přímé, hladké, skelně bílé, později hnědavé; středových trnů 4-6, dlouhé, jehlovité,8-15 mm dlouhé, skelně žluté až světle hnědé, později černé, se ztlustlou tmavou bází, dolní nejdelší háčkovitý.
Květy
okolo temene, úzce nálevkovité, více než 20 mm dlouhé a asi 15 mm široké, růžové až rumělkově červené; vnější okvětní lístky klínovité až kopinaté, slabě brvité, hrotité, světle hnědé až červenavé, s bílým okrajem; vnitřní okvětní lístky v malém počtu, úzce kopinaté, 7 mm dlouhé a 2 mm široké, celokrajné, s trnovitým hrotem, růžové, s tmavším středním proužkem; čnělka světle žlutá nebo zelenavá; nitky bílé, prašníky světle žluté.
Plody
štíhle kyjovité, se zbytkem okvětí, 20 mm dlouhé a 4 mm široké, zelenavé.
Semena
hnědá, kapkovitá, 1 mm velká, testa jamkovaná, hilum bílé, tmavě ohraničené, malé.

Variety
Variety a formy nebyly popsány, proměnlivost rostlin uvnitř druhu je poměrně nepatrná.

Výskyt
M.pullihamata se vyskytuje pouze ve státě Oaxaca v Mexiku. Typové naleziště je ve výšce 1500 m, na horském sedle poblíž Portillo Nejapa, Backeberg udává nález ve výškách 2800 až 3000 m n.m., což je nepříliš věrohodný údaj. U Portillo Nejapa roste v borovém lese, na vápencovém podkladu, v mechovitém, mírně vlhkém humusu.

Pěstování
Pro pěstování M.pullihamata je možné doporučit písčitou zeminu s přídavkem listovky. Snese plné slunce. Přestože v domovině roste ve stínu borovic, u nás přistínění nesnáší nejlépe. S první zálivkou je lépe počkat až na násadu poupat. Reppenhagen tvrdí, že v kultuře neroste dobře, protože se přespříliš protahuje a poléhává.

Poznámky
O oprávněnosti postavení M.pullihamata někteří autoři pochybují, sám Reppenhagen ji původně přiřazoval k M.aureispina (M.rekoi var.aureispina), Hunt ji řadí jako synonymum k M.rekoi (ta má však mnohem větší počet okrajových trnů). V systému je řazena takto:
Hunt: sekce Subhydrochylus, řada Polyacanthae, skupina M.rekoi.
Reppenhagen: stejná sekce i řada, skupina kolem M.nunezii.

Literatura
Backeberg C., Die Cactaceae, 6: 3898, 1962
Helia Bravo-Hollis, Hernando Sánchez-Mejorada, Las Cactáceas de México, 3: 175, 1991
Hunt D.R., A new review of Mammillaria names, Bradleya, 4: 58, 1986
Pilbeam J., Mammillaria. A collector's guide, p. 116, 1985
Reppenhagen W., Die Gattung Mammillaria, p. 96, 1997
Reppenhagen W., Die Gattung Mammillaria, Monographie, 2: 454, 1992

Autoři
Text: R.Dufek.
Foto: S.Stuchlík ve vlastní sbírce.