Název MAMMILLARIA LONGIMAMMA D.C. |   Taxon Mammillaria longimamma de Candolle, Mem. Mus. Hist. Nat. Paris, 17: 113, 1828 Mammillaria uberiformis Zuc., in Pfeiffer, Enum. Cact., p. 23, 1837 Mammillaria longimamma var. hexacentra Berg. Allg. Gartenz, 8: 130, 1840 Mammillaria longimamma var. gigantothele Berg ex Foerster, Handbuch der Cacteenkunde, p. 183, 1846 Dolichothele longimamma (DC) Br. et R., The Cactaceae, 4: 62, 1923 Jméno druhu vyjadřuje mimořádně dlouhé bradavky, kterými je rostlina vybavena. |   Popis Tělo stonek 100 i více mm široký, později odnožující, tvořící trsy; kořeny masité. Bradavky hustě nahloučené, poněkud měkké a lesklé, až 70mm dlouhé, na bázi asi 15 mm široké, oblé, válcovité, na konci kuželovité; axily holé, areoly kruhovité až oválné, mladé areoly silně vlnaté. Okrajových trnů 9-10, paprskovitě rozprostřených, 5-20 mm dlouhých, trny přímé, jehlovité, bělavé až světle žluté, na bázi tmavší; středový trn 1, často chybí, (nebo až 3), až 30 mm dlouhý, přímý, šikmo vzhůru odstávající, tmavší a silnější než okrajové. Květy nálevkovité, 50-60 mm dlouhé a široké, okvětní lístky kopinaté, asi 40-50 mm dlouhé a 8-11 mm široké, celokrajné, někdy na špici jemně cípaté, světle žluté barvy; květní lůžko zelenavé až bílé; vnější okvětní lístky s výrazným tmavým středovým pruhem; blizna a prašníky žluté. Plod kulovitý, žlutozelený nebo zelený. Semena vejčitého tvaru, asi 1 mm velká, testa jamkovaná, černá. |   Variety V minulých dobách bylo zavedeno mnoho jmen, ta jsou ale zastaralá a nepoužívaná, proto je neuvádíme. V některých sbírkách přežívají jména variet uváděná T.Craigem (1945) var. gigantothele (Berg) Craig var. globosa (Link) Craig Rostliny označené těmito jmény považujeme za nerozlišitelné od typických jedinců. |   Výskyt naleziště u původního popisu nebylo udáno, ale od minulého století je dobře znám výskyt v mexickém státě Hidalgo v okolí měst Ixmiquilpan, Zimapan, Venádos aj. Lze ji snadno nalézt ve vyšších polohách na horských úbočích nad Barranca de Venádos. Viděli jsme ji v Barranca de Tolantongo, Barranca de Zimapan, Amajac,Atotonilco (Hidalgo) a na mnoha dalších místech. Roste na vlhčích stanovištích, v polostínu i ve stínu pod keři a stromy, v humusových půdách, většinou na vápencových podkladech. Místy je dosti hojná, např. pod Santa Maria Regla, kde lze v době květu pozorovat celé svítivě žluté koberce květů. |   Pěstování Jedná se o snadno a dobře pěstovatelný druh, kterému vyhovují i běžné zahradnické substráty a v době růstu i pravidelná zálivka. Velké žluté květy se objevují pravidelně koncem jara a začátkem léta, často opakovaně po několik měsíců. Ani při nízkých teplotách (0-10°C) nečiní zimování potíže. Množí se dobře výsevem semen, která si udržují životnost 3-4 roky. Množení je snadné také dělením trsů či odřezáváním odnoží, je dokonce možné zakořenit i jednotlivé bradavky, které z pupenů po čase vytvoří výhony a nové rostliny. |   Poznámky Ve sbírkách je často můžeme potkat pod rodovým jménem Dolichothele, (to se dnes většinou používá pro označení podrodu), užití jména Dolichothele však není chybou. Vzhledem k tomu, že jde o druh poněkud proměnlivý v počtu trnů, délce a šířce bradavek, velikosti květu atp., lze pochopit, proč bylo užíváno tolik jmen. Otázkou je, zda by např. M.uberiformis neměla mít statut variety, nicméně naše poznatky spíše potvrzují její shodnost s M.longimamma. Proto je obě zahrnujeme pod starší jméno. V minulosti patřila tato mammilárie k často pěstovaným druhům, dnes ji u nás najdeme jen zřídka. Je to škoda, protože jde o mimořádně odolný a vděčný druh, který je téměř nezničitelný. |   Literatura Backeberg C., Die Cactaceae, 5: 3517-3521, 1961 Craig T., The Mammillaria Handbook, Pasadena, 1945 Hunt D.R., A new review of Mammillaria names, Bradleya, 3: 56, 1985 Hunt D.R., Recent Mammillaria Discoveries, Cact. Succ. J. GB, 41: 97, 1979 Lüthy J.M., Taxonomische Untersuchungen der Gattung Mammillaria, 1995 Pilbeam J., Mammillaria. A collector's guide, p. 45, 1985 Reppenhagen W., Die Gattung Mammillaria, 1: 51, 1991 |   Autoři Text: J.Říha. Foto: R.Šubík, na snímku je rostlina dovezená v roce 1970 z Mexika do sbírek botanické zahrady UK v Praze. |
| |