Název MAMMILLARIA KLISSINGIANA Böd. |   Taxon Mammillaria klissingiana Bödeker, Zeitschr. f. Sukkulentenkunde, 3: 123, 1927 Druh byl pojmenován na počest C.L.Klissinga, z Barthu v Německu, který rostlinu uvedl na trh. |   Popis Tělo stonek stlačeně kulovitý, později mírně protažený, někdy se dichotomicky dělí a tvoří trsy, jednotlivé stonky až 120 mm vysoké a 60-120 mm široké. Temeno oblé, vpadlé, kryté vlnou a trny. Bradavky hustě uspořádané, tuhé, čtyřboce jehlanovité, 9 mm dlouhé, 5 mm široké, mléčící, tmavě šedozelené; axily s vlnou a štětinami; areoly v mládí vlnaté. Okrajových trnů 20-40, až 10 mm dlouhé, vláskovité až jemně štětinovité, boční nejdelší a nejčetnější, bílé, přímé nebo zahnuté, hladké, navzájem propletené, kryjící tělo; středové trny v počtu 2-4, zřídka 6, 4 mm dlouhé, jehlovité, přímé, vztyčené, bílé s hnědým hrotem. Květy poblíž temene, zvonkovité, 17 mm dlouhé a široké, kalně růžové až karmínové; vnější okvětní lístky kopinaté až klínovité, zubaté až třásnité, hnědočervené, s bílým okrajem; vnitřní okvětní lístky kopinaté, 7 mm dlouhé a 2 mm široké, celokrajné a zašpičatělé, karmínové, na okraji růžové, často nahnědlé; čnělka bílá, růžová nebo červenohnědá, se 3-4 žlutavě zelenými až růžovými nebo červenavými bliznovými laloky; nitky bílé, nahoře růžové, prašníky velké, žluté. Plody krátce kyjovité s malým zbytkem okvětí, 15 mm dlouhé, 5 mm široké, karmínově růžové s málo semeny. Semena hnědá, kapkovitá až ledvinovitá, 1 mm velká, testa svraskalá, hilum podlouhlé, bílé a tmavě ohraničené. |   Variety Backeberg se zmiňuje o var. lanata hort. (Die Cactaceae, 5: 3218, 1961) s delšími a zřetelnými axiálními štětinami. Popis variety ale neexistuje. |   Výskyt Typ byl nalezen u Calebassas, 15 km severně od Jaumave, Tam., v nadmořské výšce 600-700 m. Roste na více místech ve státě Tamaulipas; v oblasti mezi Jaumave a Palmillas, u Avila v 1280 m n.m., u Monte Redondo v 1100 m n.m. a u San Vincente ve 2020m n.m. Na typovém nalezišti roste na hranách svislých vápencových útesů, v rozptýleném slunečním světle, též v nízkém podrostu podél skal. |   Pěstování Jako většina bílých mammilárií vyžaduje slunečné a dobře větrané stanoviště. Zálivka je vhodná až při denních teplotách 20-25°C, kdy se rostliny rychle dostávají do růstu. Jako substrát je vhodná běžná kaktusová zemina s větším podílem minerálních součástí. Nepravidelná zálivka je vhodná u všech mammilárií a pro bílé mammilárie to platí dvojnásobně. Teploty vyšší než 30°C působí zastavení růstu. V zimě jí vyhovuje teplota nad 10-12°C. V kultuře není příliš obtížná, bez problémů ji lze množit výsevem, odnože nepříliš ochotně zakořeňují. |   Poznámky Mammillaria klissingiana byla nalezena prvně v roce 1925 P.Montemayorem a H.Baumem u Calebassas. Původní popis Bödekerův udává, že roste na plném slunci a zřídka v polostínu mezi kameny a křovím. V obchodě byla často zaměňována s M.lanata, ta však nemá středové trny. Je blízce příbuzná s M.brauneana. Hunt ji řadí v systému do podrodu Mammillaria, sekce Mammillaria, řady Leucocephalae a jako synonymum uvádí M.Brauneana, Pilbeam stejně a navíc do skupiny M.geminispina, a stejně tak i Reppenhagen a Lüthy. |   Literatura Hunt D.R., Mammillaria names, Bradleya, 2: 95, 1984 Lüthy J., Taxonomische Unterschung der Gattung Mammillaria, p. 189, 1995 Marsden J., Mammillaria, p. 191, 1957 Mottram R., Mammillaria Index, p. 44, 1981 Perútka J., Malé zamyšlení nad jednou mammilárií, Kaktusy, 27: 130, 1991 Pilbeam J., Mammillaria, a collector's guide, p. 78, 1985 Reppenhagen W., Die Gattung Mammillaria, Monographie, 2: 566, 1992 Rogozinski H., Was ist M.brauneana Böd.?, Mittbl., AfM, 14: 183,1990 |   Autoři Text: R.Dufek. Foto: M.Záruba ve vlastní sbírce. |
| |