Název
MAMMILLARIA KLISSINGIANA Böd.
 

Taxon
Mammillaria klissingiana Bödeker, Zeitschr. f. Sukkulentenkunde, 3: 123, 1927
Druh byl pojmenován na počest C.L.Klissinga, z Barthu v Německu, který rostlinu uvedl na trh.

 

Popis
Tělo
stonek stlačeně kulovitý, později mírně protažený, někdy se dichotomicky dělí a tvoří trsy, jednotlivé stonky až 120 mm vysoké a 60-120 mm široké. Temeno oblé, vpadlé, kryté vlnou a trny. Bradavky hustě uspořádané, tuhé, čtyřboce jehlanovité, 9 mm dlouhé, 5 mm široké, mléčící, tmavě šedozelené; axily s vlnou a štětinami; areoly v mládí vlnaté. Okrajových trnů 20-40, až 10 mm dlouhé, vláskovité až jemně štětinovité, boční nejdelší a nejčetnější, bílé, přímé nebo zahnuté, hladké, navzájem propletené, kryjící tělo; středové trny v počtu 2-4, zřídka 6, 4 mm dlouhé, jehlovité, přímé, vztyčené, bílé s hnědým hrotem.
Květy
poblíž temene, zvonkovité, 17 mm dlouhé a široké, kalně růžové až karmínové; vnější okvětní lístky kopinaté až klínovité, zubaté až třásnité, hnědočervené, s bílým okrajem; vnitřní okvětní lístky kopinaté, 7 mm dlouhé a 2 mm široké, celokrajné a zašpičatělé, karmínové, na okraji růžové, často nahnědlé; čnělka bílá, růžová nebo červenohnědá, se 3-4 žlutavě zelenými až růžovými nebo červenavými bliznovými laloky; nitky bílé, nahoře růžové, prašníky velké, žluté.
Plody
krátce kyjovité s malým zbytkem okvětí, 15 mm dlouhé, 5 mm široké, karmínově růžové s málo
semeny.
Semena
hnědá, kapkovitá až ledvinovitá, 1 mm velká, testa svraskalá, hilum podlouhlé, bílé a tmavě ohraničené.

 

Variety
Backeberg se zmiňuje o
var. lanata hort. (Die Cactaceae, 5: 3218, 1961) s delšími a zřetelnými axiálními štětinami. Popis variety ale neexistuje.

 

Výskyt
Typ byl nalezen u Calebassas, 15 km severně od Jaumave, Tam., v nadmořské výšce 600-700 m. Roste na více místech ve státě Tamaulipas; v oblasti mezi Jaumave a Palmillas, u Avila v 1280 m n.m., u Monte Redondo v 1100 m n.m. a u San Vincente ve 2020m n.m.
Na typovém nalezišti roste na hranách svislých vápencových útesů, v rozptýleném slunečním světle, též v nízkém podrostu podél skal.

 

Pěstování
Jako většina bílých mammilárií vyžaduje slunečné a dobře větrané stanoviště. Zálivka je vhodná až při denních teplotách 20-25°C, kdy se rostliny rychle dostávají do růstu. Jako substrát je vhodná běžná kaktusová zemina s větším podílem minerálních součástí. Nepravidelná zálivka je vhodná u všech mammilárií a pro bílé mammilárie to platí dvojnásobně. Teploty vyšší než 30°C působí zastavení růstu. V zimě jí vyhovuje teplota nad 10-12°C. V kultuře není příliš obtížná, bez problémů ji lze množit výsevem, odnože nepříliš ochotně zakořeňují.

 

Poznámky
Mammillaria klissingiana byla nalezena prvně v roce 1925 P.Montemayorem a H.Baumem u Calebassas. Původní popis Bödekerův udává, že roste na plném slunci a zřídka v polostínu mezi kameny a křovím. V obchodě byla často zaměňována s M.lanata, ta však nemá středové trny. Je blízce příbuzná s M.brauneana. Hunt ji řadí v systému do podrodu Mammillaria, sekce Mammillaria, řady Leucocephalae a jako synonymum uvádí M.Brauneana, Pilbeam stejně a navíc do skupiny M.geminispina, a stejně tak i Reppenhagen a Lüthy.

 

Literatura
Hunt D.R., Mammillaria names, Bradleya, 2: 95, 1984
Lüthy J., Taxonomische Unterschung der Gattung Mammillaria, p. 189, 1995
Marsden J., Mammillaria, p. 191, 1957
Mottram R., Mammillaria Index, p. 44, 1981
Perútka J., Malé zamyšlení nad jednou mammilárií, Kaktusy, 27: 130, 1991
Pilbeam J., Mammillaria, a collector's guide, p. 78, 1985
Reppenhagen W., Die Gattung Mammillaria, Monographie, 2: 566, 1992
Rogozinski H., Was ist M.brauneana Böd.?, Mittbl., AfM, 14: 183,1990

 

Autoři
Text: R.Dufek.
Foto: M.Záruba ve vlastní sbírce.


návrat na seznam rodů

Diskuze:

Vaše jméno:
Text:

Ochrana proti spamu: sečtěte prosím deset a deset