Taxon
Mammillaria gaumeri (Britton et Rose) Orcut, Cactography, p. 7, 1926
Neomammillaria gaumeri Br. et R., The Cactaceae, 4: 72, 1923
Druh je nazván podle botanika dr. G.F.Gaumera (1850-1929), sběratele kaktusů a spolupracovníka N.L.Brittona. Sbíral v karibské oblasti a na Yucatanu.

Popis
Tělo
stonek ploše kulovitý až kulovitý, jednotlivý, zřídka odnožující, 120 mm vysoký a stejně široký. Temeno ploché, vpadlé, kryté vlnou z níž vyčnívají trny. Bradavky tuhé, kuželovité až čtyřboké, černozelené, se zaobleným hrotem, mléčící; axily nahé, vzácně s trochou vlny; areoly šikmo dolů uťaté, vpadlé, 2x2 mm velké, s bohatou bílou nebo žlutou vlnou, později olysávající. Okrajových trnů 11-19, mezi 2-7 mm dlouhých, štětinovité až jemně jehlovité, horní kratší, přímé, hladké, paprsčitě uspořádané, skelně bílé až světle hnědé, s tmavším hrotem; středové trny 0-2, většinou 1, asi 2-6 mm dlouhé, přímé, hladké se ztlustlou bází, skelně žluté až hnědé, s tmavším hrotem.
Květy
v řídkém věnečku okolo temene, nálevkovité, 16-20 mm dlouhé, 10-16 mm široké, bílé, vnější okvětní lístky v malém počtu, klínovité až kopinaté, zubaté, s krátkým hrotem, světle zelené až hnědavě s bílým okrajem; vnitřní okvětní lístky kopinaté, 11 mm dlouhé, 2 mm široké, celokrajné s tupým hrotem, krémově bílé, s nezřetelným hnědavým středním proužkem; čnělka 13 mm dlouhá, bílá, nahoře hnědavá, bliznových laloků 4-6, asi 2 mm dlouhé, žluté až hnědé; nitky bílé až růžové, prašníky bělavě žluté.
Plody
podlouhle kyjovité, někdy se zbytkem okvětí, až 30 mm dlouhé, 7 mm široké, světle červené.
Semena
hnědá, kapkovitá až ledvinovitá, 1 mm velká, hilum tmavě ohraničené, malé, podlouhlé, hnědé.

Variety
K tomuto druhu nebyly popsány žádné variety, přirozená proměnlivost je však zřetelná co se týče rozdílů ve vytrnění, které se může lišit jak v počtu, tak i v délce trnů.

Výskyt
Typová rostlina byla sbírána Gaumerem v roce 1916 u Progreso, na Yukatanském poloostrově v Mexiku. M.gaumeri tu roste v širokém okolí měst Progreso a Mérida, nevysoko nad mořskou hladinou, ve štěrbinách plochých vápencových skal nebo v písečných přesypech téměř zcela zasypaná pískem, většinou ve stínu, nebo polostínu pod keři. Půda obsahuje značné množství alkalických solí. Místy je velmi hojná, jinde na velkých plochách chybí. Doprovodnou vegetaci tvoří mj. i další kaktusy: Cephalocereus gaumeri, Hylocereus undatus, Nopalea gaumeri, Opuntia stricta var. dillenii, Pachycereus pecten-aboriginum, P.pruinosus, Pterocereus gaumeri, Selenicereus donkelari a Stenocereus laevigatus.

Pěstování
M.gaumeri není ve sbírkách příliš zastoupena. Je to docela škoda, jedná se totiž o velmi pěkný druh, atraktivní svou bohatou areolovou vlnou, pokud se ovšem zalévá podmokem.
Na nalezištích je průměrná roční teplota 25,5°C, srážky jsou poměrně vydatné kolem 440 mm ročně. Je tam tedy tropické horké klima s malými výkyvy teplot. Pro M.gaumeri je vhodný běžný písčitý kaktusový substrát, lze doporučit přídavek vápence. Zalévat opatrně, na jaře až po známkách začínajícího růstu. Nesnáší dlouhodobější přemokření, dobrá drenáž je tedy nezbytná. V našich podmínkách snese plné slunce. Semeny se množí dobře, semenáčky rostou pomalu.

Poznámky
Rostlinu prvně sbíral G.F.Gaumer v roce 1916, studoval ji také v letech 1918 a 1921.
Patří do sekce Mammillaria řady Mammillaria, u Reppenhagena do skupiny kolem M.heyderi. Je pokládána za přechodový druh mezi M.heyderi a M.mammillaris. Od M.heyderi se zřetelně liší tím, že vytváří bohatou vlnu na areolách.

Literatura
Helia Bravo-Hollis, Hernando Sánchez-Mejorada, Las Cactáceas de México, 3: 338, 1991
Hunt D.R., A review of Mammillaria names, Bradleya, 2: 80, 1984
Pilbeam J., Mammillaria. A collector's guide, p. 61, 1985
Reppenhagen W., Die Gattung Mammillaria. Monographie, 2: 603, 1992

Autoři
Text: R.Dufek
Foto: S.Stuchlík.