Název
ISLAYA MARITIMA Ritter
 

Taxon
Islaya maritima Ritter, Kakteen in Südamerika, 4: 1301, 1981
Islaya grandiflorens, Rauh et Backeberg, Descr. Cact. Nov. p. 33, 1956
Neoporteria islayensis f. grandiflorens (Rauh et Backeb.) Donald et Rowley, Cact. Succ. J. (Gr. Brit.), 28: 56, 1966

 

Popis
Tělo
stonek kulovitý, ve stáří protáhlý, jednotlivý, až 200 mm dlouhý, 50-120 mm široký, modrozelený, s vlnou na temeni; žeber 14-18, žebra 7-15 mm vysoká, mírně hrbolatá; areoly oválné, 5-10 mm dlouhé, s hojnou bělavou až hnědavou plstí, 5-12 mm od sebe vzdálené. Trny světle hnědé, s tmavými špičkami, šednoucí, jehlovité; okrajových trnů 8-17, rovné, 5-15 mm dlouhé; středových 3-14, rovné až lehce zahnuté, 10-30 mm dlouhé.
Květ
27 mm dlouhý a 32 mm široký, trubka asi 10 mm dlouhá, se zelenými až červenými šupinami, s hojnou bílou vlnou a červenými, trochu odstávajícími vlasovými štětinami; nitky žluté, asi 6 mm dlouhé, prašníky krémové; čnělka asi 11 mm dlouhá, s 8 světle žlutými laloky blizny; okvětní lístky 15 mm dlouhé, 5 mm široké, citrónově žluté.
Plod
červený, 15-40 mm dlouhý, 7-20 mm široký, otvírá se při bázi.
Semena
černá, lesklá s jemnými hrbolky, o rozměrech 1x0,7x0,5 mm.

 

Variety
Variety a formy popsány nebyly. Ritter druh pokládá za totožný s Rauhovou Islaya grandiflorens, kde Rauh popsal
var. tenuispina a
var. spinosior. Při nevelkém areálu výskytu a přirozené variabilitě jde snad jen o místní formy. Kníže jako nomen nudum uvádí
var. aticensis, bez bližšího vysvětlení (charakteristiky).

 

Výskyt
Ritter uvádí naleziště při pobřeží jižně od Atico a dále na pahorcích severně od Chala (vzdálenost těchto nalezišť je asi 100 km). U Atico sbíral také K.Kníže (KK 594).

 

Pěstování
Islaye se pěstují obtížněji a proto je nacházíme obvykle jen ve sbírkách specialistů. S ohledem na svůj původ vyžadují přes léto vysoké teploty a plné slunce, lépe je jim ve skleníku. Na vlastních kořenech vyžadují opatrnou zálivku jen několikrát za sezónu a mimořádně propustný, písčitý substrát. Při déletrvajícím přemokření snadno ztrácejí kořeny.
Naroubované lépe kvetou, rostou však více do sloupku. Semena klíčí dobře, jsou i často nabízena, ale semenáčky jsou choulostivé.

 

Poznámky
Většiny islayí si je vzájemně podobná, i proto vznikají o oprávněnosti tohoto druhu jisté pochybnosti. Z této oblasti bylo popsáno několik druhů, které se od sebe jen velmi málo liší, avšak bez podrobných studií na nalezištích nebude možné učinit konečné závěry.

 

Literatura
Backeberg C., Die Cactaceae, 3: 1894, 1959
Kattermann R., Eriosyce, p. 140, 1994
Kinzel W., Kakteen u. and. Sukk., 11: 196-203, 1968
Rauh W., Beiträge z Kenntnis d. peruan. Kakteenveg., p. 499, 1958
Ritter F., Kakteen in Südamerika, 4: 1301-1303, 1981

 

Autoři
Text: V.Dvořák.
Foto: R.Šubík - u Atico (300 m n.m.).


návrat na seznam rodů

Diskuze:

Vaše jméno:
Text:

Ochrana proti spamu: sečtěte prosím devet a sedm