Název
ISLAYA COPIAPOIDES Rauh et Backeb. var. COPIAPOIDES
 

Taxon
Islaya copiapoides Rauh et Backeberg, Descr. Cact. Nov., p. 33, 1960
Islaya islayensis var. copiapoides (Rauh et Backeb.) Donald et Rowley, Cact. Succ. J. (G.B.), 28: 56, 1966
Jméno vyjadřuje podobnost s rostlinami rodu Copiapoa (copiapoides = podobný copiapoím).

 

Popis
Tělo
stonek ploše kulovitý až kulovitý, šedozelený, asi 80 mm široký a až 100 mm vysoký, odnožující; vlna na temeni světle hnědá, žeber 17-22, s až 10 mm vysokými hrbolky. Trny načervenalé, na temeni černě fialové, šednoucí, okrajových trnů 8-13, asi 5-7 mm dlouhé, tence šídlovité, s tmavými špičkami, středové trny 1-2, až 15 mm dlouhé, silnější než okrajové.
Květy
malé, žluté, asi 15 mm dlouhé a asi 12 mm široké; nitky 4-6 mm dlouhé, prašníky žluté; čnělka zelenožlutá, 7 žlutobílých laloků blizny.
Plod
karmínový, dutý, až 30 mm dlouhý.
Semena
matně černá, asi 1,4x0,7x1,0 mm velká.

 

Variety
Ritter k tomuto druhu popsal
var. chalaensis s méně žebry a většími květy, z pobřeží od Chala (severovýchodně od Ocoňa), a dále
var. pseudomollendensis, s hlubšími zářezy žeber, větším počtem středních trnů a větším počtem laloků blizny, z pobřeží u Atico (severozápadně od Ocoňa ale blíže). Kníže jako nomen nudum uvádí
var. echinata (KK 137).
V našich sbírkách se tyto rostliny jen velmi málo liší a o oprávněnosti těchto variet bude třeba rozhodnout podle dalších studií v terénu.

 

Výskyt
Rostliny našel Ritter v r.1953 u Chala a Rauh v r. 1954 na pobřeží u Ocoňa a Camana (asi uprostřed mezi městy Lima a Arica). Zde sbíral také Karel Kníže (KK 349) a další. Z této oblasti je uváděno ještě několik dalších druhových jmen rostlin, jejichž oprávněnost je nejasná.

 

Pěstování
Islaye se pěstují poněkud obtížněji než většina kaktusovitých. S ohledem na svůj původ (mimořádně suché a horké klima) vyžadují zvláště propustný písčitý substrát a velmi omezenou zálivku. V domovině údajně rozprostírají kořeny těsně pod povrchem půdy, odkud čerpají vláhu z mlhy. Tyto podmínky u nás nelze dobře napodobit. Proto se s islayemi setkáváme ve sbírkách jen zřídka. Nejlépe jim v létě vyhovuje vzdušný skleník. Naroubované rostou i kvetou lépe, avšak rostou sloupkovitě a ani roubované obvykle nežijí dlouho - po několika letech lze doporučit přeroubování horní poloviny roubu na novou podložku. Semena klíčí v obvyklých podmínkách dobře, jsou i hojně nabízena, semenáčky jsou však choulostivé na zálivku a tak je lépe již malé roubovat.

 

Poznámky
Rod Islaya je zatím nedostatečně prozkoumán. To připouští i Kattermann (1994), který prozkoumal pouze naleziště na jižním okraji výskytu. Taxonomická a tím i nomenklatorická nejistota u těchto rostlin zatím trvá. Backebergův údaj o načervenalých trnech pro většinu rostlin v našich sbírkách neplatí, zpravidla jsou v různých odstínech šedé.

 

Literatura
Baborák J., kaktusy, 27: 61-63, 1991
Backeberg C., Die Cactaceae, 3: 1889, 1961
Backeberg C., Kakteenlexikon, p. 194-195, 1966
Buxbaum F., Die Gattung Islaya, in Krainz, Die Kakteen, CVIb, p. 98, 1973
Heyer W., Kakteen u. and. Sukk., 27: 274, 1976
Kinzel W., Kakt. u. and. Sukk., 11: 196-203, 1968
Ritter F., Kakteen in Südamerika, 4: 1292-1297, 1981

 

Autoři
Text: V.Dvořák.
Foto: R.Šubík - při pobřeží u Chala (300 m n.m.).


návrat na seznam rodů

Diskuze:

Vaše jméno:
Text:

Ochrana proti spamu: sečtěte prosím dve a osm