Název
FEROCACTUS PENINSULAE (F.A.C.Weber) Br. et R.
 

Taxon
Ferocactus peninsulae (F.A.C.Weber) Britton et Rose, The Cactaceae, 3: 133, 1922
Echinocactus peninsulae F.A.C.Weber, Bull. Mus. Hist. Nat. Paris, 1: 320, 1895
Ferocactus horridus Br. et R. Cactaceae, 3: 128,1922
Epiteton peninsulae znamená poloostrovní a v tomto případě vyjadřuje původ z poloostrova Baja California, který se táhne severojižním směrem při západním pobřeží Mexika.

 

Popis
Tělo
stonek jednotlivý, v mládí kulovitý či mírně sloupkovitý, v dospělosti výrazně sloupovitý, až 2,5 metru vysoký, 300 až 400 mm široký. Počet žeber 12-20; areoly eliptické, 15-20 mm dlouhé, 8 mm široké. Okrajových trnů nejčastěji 10-12, nahoře a po stranách často mírně zakřivené, bělavě šedé, 3 dolní okrajové trny jehlicovité, rovné; středové trny 4, rozmístěné do kříže, nejníže postavený nejdelší, až 150 mm dlouhý, 6 mm široký, hákovitý, všechny příčně vroubkované, při temeni intenzívně červeně zbarvené.
Květy
na temeni 50-60 mm široké, květní lůžko a spodní část okvětí pokryté drobnými šupinkami; okvětní lístky žlutooranžové či tmavě oranžové, s fialově červeným středním proužkem; nitky oranžové, prašníky žluté; blizna a čnělka žlutooranžové.
Plod
kulovitý, žlutý, s výraznými šupinami a se zbytky zaschlého okvětí.
Semena
2 mm dlouhá, 1,5 mm široká, s kaštanově hnědou či téměř černou testou.

 

Variety
Kromě nominátní variety je popsán ještě Ferocactus peninsulae var. viscainensis. Původně byla tato varieta řazena jako samostatný druh (F.viscainensis Gates), ale George Lindsay jej oprávněně překombinoval na úroveň variety. Ferocactus peninsulae var. viscainensis se od F.peninsulae liší v několika znacích. Stonek zpravidla dorůstá menších rozměrů, což uvádí i popis, ale fotodokumentace v literatuře dokazuje, že existují jedinci s výškou i přes dva metry. Trny jsou kratší, slabší. Květy i semena menší. Liší se také nalezištěm - holotyp sbíral Howard E. Gates v okolí El Mezquital (BC).

 

Výskyt
Ferocactus peninsulae patří mezi druhy s poměrně velkým areálem výskytu. Jeho lokality se nalézají ve střední části poloostrova Baja California, při jeho východním pobřeží. Naleziště se táhnou od Bahia Concepción přes Santa Rosalia až po San Ignacio. Na několika místech tvoří sympatrické populace s Ferocactus rectispinus. Jeho nejbližším příbuzným je zřejmě Ferocactus gracilis var. coloratus, se kterými tvoří na hraničních územích výskytu obou druhů bezesporu přechodné populace. Vyznat se a rozkrýt poměrně složitou situaci která panuje na lokalitách, vyžaduje hluboké znalosti, zkušenosti a především dlouhodobou práci v terénu.

 

Pěstování
V současné době se výrazně rozšířila nabídka semen většiny ferokaktusů a jejich výsev je prakticky jediný efektivní způsob rozmnožování druhů tohoto rodu. F.peninsulae není žádnou výjimkou a i jeho semena se nabízejí v mnoha katalozích. Samotný výsev velkých semen nečiní žádné potíže a relativně rychlý růst semenáčků zajišťuje brzké překlenutí nejchoulostivějších fází. Starší exempláře na nevhodné přesazení či špatný substrát reagují občas ztrátou kořenů. V takovém případě očistíme zbylé kořeny až na zdravé pletivo a necháme zaschnout. Takto ošetřenou rostlinu ponecháme na suchém místě dokud se neobjeví tzv. "čekací kořínky" a teprve potom zasadíme. Velké jedince raději sázíme do mělkých misek, protože květináče většího průměru jsou zbytečně hluboké a objem substrátu je příliš velký na to, aby v dostatečně krátké době proschl. Zimujeme při teplotách okolo 8-10°C.
Foto: Snímky pořídil autor textu L.Kunte severně od Santa Rosalia (B.C.S.).

 

Poznámky
Zřejmě nejuznávanějším odborníkem na skupinu dolnokalifornských ferokaktusů je americký botanik dr. George Lindsay, který také významně zasáhl do systematiky těchto druhů. Později se snažil vnést přehled Angličan N.P.Taylor, ovšem příroda nad lidským "škatulkováním" stále jednoznačně vítězí. Dokladem tohoto tvrzení je dosud nepřehledná situace u příbuzných druhů jako je již zmiňovaný F.gracilis var. coloratus, F.rectispinus, F.santa-maria či F.townsendianus. U kontinentálních druhů rodu Ferocactus se s podobnými problémy prakticky nesetkáváme a jejich druhové rozrůznění izolace jsou natolik výrazné, že nečiní problémy při determinaci jednotlivých taxonů. Nejproblematičtější jsou na Baja California vcelku časté a poměrně početné přechodné populace, které vytvářejí zřejmě i mezidruhové křížence. Z toho jasně vyplývá, že speciační proces v těchto oblastech stále intenzivně probíhá, a že některé druhy nejsou ještě zcela diferencovány.

 

Literatura
Backeberg C., Die Cactaceae, 5: 2716-2717, 1961
Bravo Hollis H., Sánchez Mejorada H., Las Cactáceas de México, 2: 302-303, 1991
Haage W., Kakteen von A bis Z, p. 219, 1983
Roberte C.N., Baja California plant field guide, p. 126, 1989
Říha J., Rod Ferocactus, Aztekia, 9: 1-25, 1986
Taylor N.P., A review of Ferocactus Britton et Rose, Bradleya, 2: 19-38, 1984

 

Autoři
Foto: Snímky pořídil autor textu L.Kunte severně od Santa Rosalia (B.C.S.).


návrat na seznam rodů

Diskuze:

Vaše jméno:
Text:

Ochrana proti spamu: sečtěte prosím sedm a sedm