Název
ECHINOPSIS OBREPANDA (SD.) K.Sch. var. OBREPANDA
 

Taxon
Echinopsis obrepanda (Salm-Dyck) K.Schumann, in Engelm. et Prantl, Natürl. Pflanzenfam., 3: 184, 1894
Echinocactus obrepandus SD., in Otto et Dietr., Allgem. Gartenz., 13: 386, 1845
Pseudolobivia obrepanda (SD.) Backeb., Beitr. Sukulentenkunde - pflege, p. 64, 1942
Echinopsis cristata SD., Cact. Hort. Dyck., p. 38 et 178, 1850
Jméno druhu je odvozeno od tvaru temene stonku. Obrepandus v latině znamená obráceně zakřivený, obráceně vykrojený, tedy "vyboulený".

 

Popis
Tělo
stonek jednoduchý, zřídka odnožující, polokulovitý až ploše kulovitý, až 150 mm široký, temeno snížené, hrbolaté, pokryté roztroušenými vločkami vlny; pokožka leskle tmavě zelená; kořen poněkud řepovitě zesílený. Žeber 17-18, přímá, oddělená ostrými brázdami a zřetelně rozčleněná příčnými záhyby, ostrá, až 20 mm vysoká. Areoly v úžlabích, 15-30 mm navzájem vzdálené, oválné, šikmé, pokryté bohatou vlnou, teprve později olysávající. Okrajových trnů 9-11, šídlovité, tuhé, zakřivené, silně píchavé, dolní trn nejkratší, někdy sotva 10 mm dlouhý, postranní v párech, nejdelší až 30 mm dlouhé; středové trny chybějí, nebo 1-3, dolní nejdelší, až 30 mm dlouhý; všechny trny tmavé, na bázi světleji hnědé, později šednoucí.
Květy
postranní, z horní části areoly vznikající, 180-200 mm dlouhé, 170-190 mm široké; květní lůžko polokulovité, zelené, hrbolaté, na hrbolech s malými, trojúhelníkovitými, špičatými, nahnědle zelenými šupinami, s tmavě hnědou až černou vlnou v jejich paždí; květní trubka světle zelená, pozvolna přecházející do načervenale zelené, s delší vlnou, asi 130 mm dlouhá, s delšími šupinami; vnější okvětní lístky kopinaté, vnitřní okvětní lístky lžičkovité s krátkou špičkou, nahoře zoubkované, bílé; nitky nažloutlé, prašníky světle žluté; čnělka s 12 bělavými, šikmo vzpřímenými bliznovými laloky.
Plod
zelený, hrbolatý, vejčitý, asi 30 mm dlouhý.
Semena
téměř okrouhlá, asi 1,3 mm velká, černá, jemně hrbolatá.

 

Variety
E.obrepanda je široce proměnlivý druh, variabilitu samotné E.obrepanda var. obrepanda lze dobře posoudit i z variační šíře, uváděné pro květuschopné rostliny tohoto taxonu v přírodě F.Ritterem: velikost stonků 80-180 mm, počet žeber 15-28, areoly 5-10 mm dlouhé a 3-5 mm široké, 30-40 mm navzájem vzdálené, okrajových trnů 8-14, 10-60 mm dlouhé, středové trny 0-3, vzácněji až 10, dolní tyčinky 60-80 mm dlouhé, ramena blizny 15-20 mm dlouhá. Kromě toho se na rozlehlém území rozšíření celého příbuzenského okruhu E.obrepanda vedle mnoha jednotlivých oddělených a relativně jednotných populací, které byly často samostatně popsány v různých taxonomických hodnotách, vyskytují někdy i přechodní jedinci nebo smíšené populace.
Již při prvotním popisu druhu byla Salm-Dyckem současně popsána i červenokvětá varieta. I když se v některých populacích vyskytují bělokvěté a červenokvěté rostliny společně, existují populace pouze s bělokvětými rostlinami a populace s červenokvětými rostlinami, takže E.obrepanda var. rubra (SD.) Rausch je zřejmě oprávněná. Jako variety E.obrepanda byla publikována i řada dalších taxonů, které jsou jinými autory chápány někdy jako samostatné druhy, jindy jako pouhá synonyma E.obrepanda:
E.obrepanda var. aquilarii (Vazquez) Rausch,
E.obrepanda var. calorubra (Cárd.) Rausch,
E.obrepanda var. fiebrigii (Gürke) Friedrich,
E.obrepanda var. mizquensis (Rausch) Rausch.
Kromě toho je řada dalších taxonů, publikovaných jako samostatné druhy nebo variety, přiřazována jinými autory k E.obrepanda nebo některým jejím varietám jako synonyma.
Jako E.obrepanda, případně Lobivia nebo Pseudolobivia obrepanda, byly označeny sběry
FR 350
WR 50
WR 628
WR 653
Lau 316
Lau 317
Lau 320
Lau 325
jako E.obrepanda var. sběr WR 175.

 

Výskyt
Originální staré údaje o původu E.obrepanda byly strohé: Bolivie, K.Schumann ve své práci roku 1903 k tomu uvádí, že druh byl sbírán roku 1844 Bridgesem. W.Rausch jako areál rozšíření celého příbuzenského okruhu E.obrepanda označuje rozsáhlý oblouk východního hřebene And od Tapacari na východ přes Cochabamba až po Samaipata a na jih přes Aiquile, Sucre, Padilla, Culpina, Tarija až po Santa Victoria. Bělokvětá nominátní varieta E.obrepanda se podle W.Rausche vyskytuje v relativně jednotných populacích v oblasti Cochabamba - Capinota - Tarata (departament Cochabamba, provincie Cercado, Arze, Capinota), zatímco populace s převládajícími purpurově kvetoucími rostlinami lze nalézt dále na západ (u Tapacari), ale také na příklad v oblasti Vacas - Toralapa. Jako místo sběru
WR 50
bylo uvedeno Cochabamba, stejně byl označen i sběr
FR 350
F.Ritter k tomu doplnil informaci, že E.obrepanda, na rozdíl od některých dalších příbuzných druhů, se vyskytuje ve vyšších horských polohách, od nadmořské výšky 2000 m výše. Jako místo sběru
Lau 325
bylo označeno Mizque.

 

Pěstování
Pro pěstování E.obrepanda platí stejné zásady jako pro všechny bolivijské vysokohorské echinopsisy a lobivie. Hodně světla, čerstvého vzduchu a dostatek vody v nárazových dávkách raději až po předchozím vyschnutí substrátu v období vegetace, kdy lze s úspěchem uplatnit i volnou kulturu. Zimování chladné, při teplotách 5-10°C, a raději zcela suché. Při nevhodném zimování se rostliny předčasně probouzejí a při nedostatku světla dochází k deformacím stonků. V souvislosti s odlišným chápáním jednotlivých taxonů tohoto příbuzenského okruhu různými autory bych se rád přimluvil za to, aby při rozmnožování těchto rostlin, které je možné téměř výhradně jen ze semen, nebyly mezi sebou sprašovány rostliny různého původu, i když nesou třebas i stejná jména. Zejména rostliny z evidovaných originálních sběrů má smysl v rámci těchto sběrů uchovávat a množit odděleně.

 

Poznámky
Již roku 1850 byl jako Echinopsis cristata popsán poprvé v rámci rodu Echinopsis druh, který podle porovnání popisů i všech ostatních připojených informací není nic jiného než dříve popsaný Echinocactus obrepanda. I zde byly již v prvotním popisu na základě barvy květu stanoveny dvě variety. Jestliže tedy chápeme tato dvě jména jako synonyma, pak podle pravidel ICBN je i v rámci rodu Echinopsis pro tento druh správné jméno Echinopsis obrepanda, protože je tato kombinace založena na nejstarším platně publikovaném jméně druhu, i když kombinace byla poprvé publikována až roku 1894. Od oblasti rozšíření nominátní variety E.obrepanda je poměrně velmi vzdálené místo sběru WR 175 - Santa Victoria (Argentina, provincie Jujuy), které představuje jižní okraj areálu tohoto celého příbuzenského okruhu, a jen další průzkumy na nalezištích a porovnání rostlin ve stejných podmínkách kultury nakonec rozhodne, zda celý tento příbuzenský okruh je skutečně jen jediný druh s několika vybranými odchylnými varietami a všechno ostatní jsou jen synonyma těch několika taxonů v rámci mimořádné přírodní variability, nebo zda je to všechno přeci jen přílišné zjednodušení podstatně složitější situace.

 

Literatura
Backeberg C., Die Cactaceae, 2: 1349, 1959
Backeberg C., Das Kakteenlexikon, p. 374, 1966
Rausch W., Lobivia, 1: 48, 1975
Ritter F., Kakteen in Südamerika, 2: 630, 1980
Rümpler T., Handbuch der Cacteenkunde, p. 609, 1886
Schumann K., Gesamtbeschreibung der Kakteen, 1: 226, 1903

 

Autoři
Text: O. Šída.
Foto: S. Stuchlík ve vlastní sbírce.


návrat na seznam rodů

Diskuze:

Vaše jméno:
Text:

Ochrana proti spamu: sečtěte prosím dve a dve