Název
ECHINOMASTUS JOHNSONII (Parry) Baxter var. JOHNSONII
 

Taxon
Echinomastus johnsonii (Parry) Baxter, Calif. Cactus, p. 75, 1935
Echinomastus johnsonii Parry in Eng., Bot. King's Surv., p. 117, 1871
Ferocactus johnsonii (Parry) Br. et R., The Cactaceae, 3: 141, 1922
Thelocactus johnsonii (Parry) W.T.Marshall, Stand. Pl. Names, ed. 2, p. 78, 1942
Neolloydia johnsonii (Parry) L.Benson, Cacti of Arizona, ed. 3, p. 25, 192, 1969
Sclerocactus johnsonii (Parry) N.P.Taylor, Bradleya, 5: 92, 1987
Echinomastus johnsonii Parry v. octocentrus Coult., Contrib. U.S.Nat. Herb., 3: 374, 1896
Tento kaktus objevil v roce 1870 amatérský botanik Joseph Elis Johnson ze St. George (Utah). na jeho počest byl druh pojmenován.

 

Popis
Tělo
stonek jednotlivý, válcovitý, 100-150 mm dlouhý a 50-100 mm široký, 13-20 žeber rozděleno do nízkých hrbolců. Středových trnů 4-12, žlutavých, červených, červenošedých, ve stáří černajících, šídlovitých, většinou zakřivených směrem ke stonku, nejdelší až 40 mm dlouhé; okrajových trnů 10-15, přilehlých ke stonku, podobných středovým, tenčích, kratších, 20-30 mm dlouhých; všechny trny v průřezu kruhovité.
Květ
až 65 mm velký, vnější okvětní lístky červené s tmavším (někdy hnědavým) středovým proužkem, vnitřní okvětní lístky stejného nebo světlejšího odstínu s výrazným hnědočerveným základem, prašníky a bliznové laloky žluté, nitky a čnělka červené.
Plod
soudkovitý, s pevnými stěnami a několika šupinami, ve zralosti žlutohnědý, podélně pukající.
Semena
2 mm velká, černá, ledvinovitá, s jemně hrbolkovitou testou.

 

Variety
Značná varietní šíře E.johnsonii je patrná již z popisu taxonu a byla v minulosti předmětem detailnějšího členění druhu (E.johnsonii var. octocentrus, E.johnsonii v. lutescens). V nedávné době byly pak některé formy distribuovány pod neplatnými ceníkovými jmény E.johnsonii var. utahensis, E.johnsonii var. multicolor atd.). Všechna tato jména mají jen sběratelskou hodnotu. Představují rostliny s málo výraznými rozdíly v barvě trnů, jejich uspořádání a v počtu a barvě květů:
var. octocentrus Coult.- nejzápadnější forma s nejmenším počtem trnů a nejmenším květem
var. lutescens Wiggins - mohutnější tělo s výrazným robustním vytrněním, žlutý až žlutozelený květ
var. utahensis n.n. - forma s velmi světlými trny
var. multicolor n.n. - tmavé vytrnění, zelenožlutý květ
Zásadně však lze druh rozdělit do dvou skupin
formy s menším počtem kratších trnů, spíše přilehlých k tělu a červenými květy (tak je v tomto textu chápána typová varieta)
formy s robustnějším tělem a výraznějšími odstávajícími, početnějšími trny a velkými žlutými, žlutozelenými až zelenožlutými květy (var. lutescens).

 

Výskyt
Kolonie E.johnsonii, lze nalézt v otevřených pouštních formacích jihozápadu USA ve státech Arizona, Kalifornie, Utah a Nevada v nadmořské výšce od 500 do 1200 metrů.
Rozsáhlý areál výskytu nominátní variety nelze přesněji vymezit, pro ilustraci uvádím některé údaje o nálezech:
Kalifornie - Inyo Co. (Death Valley), San Bernardino Co. (Tula Springs)
Arizona - především Mohave Co., v menší míře Yavapai Co., Yuma Co.
Utah - Washington Co. (St. George - typový sběr)
Nevada - Clark Co. (Searlight, okolí Las Vegas).

 

Pěstování
Pěstování E.johnsonii je vyloženě obtížnou záležitostí a lze přirovnat k pěstování sklerokaktusů a pediokaktusů. Výsevy z čerstvých semen bývají obvykle úspěšné, ale semenáčky je třeba co nejrychleji roubovat a vybrat takovou podnož, která by byla trvalou, nejlépe snad T.pasacana. Rostliny vyžadují maximum světla po celý rok. Jeho dostatek je samozřejmou podmínkou pro násadu poupat, která se objevují časně z jara. Dokud poupata nedorostou do přijatelné velikosti, je třeba se vyvarovat předčasné zálivky. Rostliny v kultuře kvetou neochotně a teprve v pozdním věku.

 

Poznámky
E.johnsonii je dlouho známým, často sbíraným kaktusem. Úctyhodný seznam synonym však ukazuje, že byl pro botaniky, zabývajícími se touto skupinou, taxonomickým oříškem.
Spolu s E.erectocentrus představuje však charakteristickou a samostatnou větev rodu Echinomastus. Téměř příbuzenskou linií mezi oběma druhy potvrzují některé přechodové formy (např. již zmiňovaná var. multicolor n.n.). Robustní otrnění a velké květy, které u echinomastusů z Chihuahuašské pouště nenajdeme, jsou nejnápadnějšími znaky celé skupiny. Taxonem, tvořícím "most k mexickým echinomastusům" je E.intertextus.

 

Literatura
Backeberg C., Die Cactaceae, 5: 2829-2830, 1961
Benson L., The Cacti of the United States and Canada, p. 796-797, 1982
Hester J.P., Neglected Echinomastus, Cact. Succ. J. (US), 6: 503-504, 1934
Malý L., Echinomastus johnsonii, Kaktusy 79, 15: 72, 1979
Rowland D., Daniel J., Echinomastus johnsonii (Parry) Baxter, Nat. Cact. Succ. J. (GB), 29: 112, 1974
Šedivý V., Echinomastusy jihozápadních pouští. Aztekia 88, 11: 34-38, 1988

 

Autoři
Text: V. Šedivý.
Foto: J. Král ve sbírce autora textu.


návrat na seznam rodů

Diskuze:

Vaše jméno:
Text:

Ochrana proti spamu: sečtěte prosím pet a tri