Název
WIGGINSIA BELTRANII Fleischer et Schütz
 

Taxon
Wigginsia beltranii Fleischer et Schütz, Fričiana, 50: 33, 1975
Notocactus beltranii (Fleischer et Schütz) Schütz, Kakt.-Sukk., 14: 36, 1979

 

Popis
Tělo
stonek ploše kulovitý, světle zelený, široký asi 150 mm, temeno pokryto vlnou; žeber as 15, vysoká, ostrá, poněkud zprohýbaná; areoly zpočátku s hustou bílou vlnou, brzy holé. Okrajových trnů 7-8, paprskovitě rozložené, dolní tři šídlovité, dolů směřující, asi 25 mm dlouhé, horní jehlovité, slabší a kratší, asi 15 mm dlouhé; středový trn jeden, šídlovitý, přímý, odstávající, asi 25 mm dlouhý.
Květy
z temene; okvětní lístky zlatožluté; prašníky žluté; blizna červená; semeník s bílou vlnou a tenoučkými trny.
Plod
holý, měkký, bělavý.
Semena
tmavohnědá až černá, asi 1 mm dlouhá i široká.

 

Variety
Žádné variety ani formy nebyly popsány.

 

Výskyt
I když se v popisu uvádí jako naleziště pohoří Serra del Torro u Piriapolis (Uruguay), nelze to na základě Fričových nezřetelných údajů zcela jednoznačně přijmout. S určitostí můžeme jen říci, že rostlina pochází z Uruguaye.

 

Pěstování
Pěstování W.beltranii je bez obtíží. Tak jako všechny další vzhledově podobné wiginsie není náročná na péči. Pěstujeme ji pravokořennou, množení provádíme generativně. Na květy je nutno počkat pět až šest let, ale když rostliny dorostou do květuschopné velikosti, květy se objevují pravidelně každým rokem. Jsou samosprašné, tzn. že semena vznikají, i když máme k dispozici jen jednu rostlinu.
Propustný, mírně kyselý substrát, umístění na slunci (ale ne na prudkém), pravidelná zálivka v sezóně, chlad v zimě - to jsou hlavní zásady pro pěstování druhu.
Na snímku je asi patnáctiletá rostlina ze sbírky autora obrázku S.Stuchlíka, odvozující svůj původ od Friče.

 

Poznámky
W.beltranii patří k tzv. fričovským rostlinám, o nichž není dodnes vše zcela jasné. Začíná to ne zcela zřejmým údajem o nalezišti, další sběry již nebyly prováděny, takže dnes máme ve sbírkách jen rostliny z oněch původních Fričových sběrů. Frič sám se o W.beltranii zmínil jen jedinkrát, později už se o tomto druhu nezmiňoval. Kromě této stručné zmínky máme k dispozici od Friče jen několik fotografií. Jedinou jistotou tedy zůstává popis sestavený podle rostlin, pěstovaných v Brně. Podle Friče má být nejbližším druhem W.erinacea, což ale neodpovídá současným názorům na tento druh. W.beltranii lze spíše zařadit do příbuzenstva W.sellowii.

 

Literatura
Frič A.V., Objevy nových druhů kaktusů, Praktický rádce pro zahradnictví a chov drobného zvířectva, 17: 110-111, 1922
Gerloff N. et Al., Notokakteen, p. 150-151, 1995
Mace T., Notocactus, 3, 1978
Vích J., Notokaktusy - legendy, omyly, skutečnost, Minimus, 22: 41-42, 1991

 

Autoři
Na snímku je asi patnáctiletá rostlina ze sbírky autora obrázku S.Stuchlíka, odvozující svůj původ od Friče.
Text: S.Stuchlík.


návrat na seznam rodů

Diskuze:

Vaše jméno:
Text:

Ochrana proti spamu: sečtěte prosím sedm a sest