Název
GYMNOCALYCIUM SPEGAZZINII Br. et R.
 

Taxon
Gymnocalycium spegazzinii Britton et Rose, The Cactaceae 3 : 155, 1922
Echinocactus loricatus Speg., Cact. Plat. Ten., p. 502, 1905
Gymnocalycium loricatum (Speg.) Speg., Nuev Not. Cactol., p. 60, 1925
Druh byl pojmenován na počest prof. Dr.Carlose Spegazziniho (1858-1926), ředitele biologického institutu a muzea v La Plata, v Argentině.

 

Popis
Tělo
zpočátku stlačeně kulovité, později kulovité, až 140 mm v průměru, přes 120 mm vysoké, trávově zelené až hnědavé, temeno mírně vkleslé, se žlutavě hnědou pletí; žeber 10-15, široká a nízká, jen slabě hrbolkatá, až 40 mm široká. Areoly vyvýšené, 15-20 mm od sebe vzdálené, asi 10 mm dlouhé a 6 mm široké, zpočátku šedavě plstnaté. Okrajových trnů 5-7, až 55 mm dlouhé, bledě červenohnědé, jakoby ojíněné, drsné, na špici někdy tmavší, na temeni často tmavohnědé nebo ryšavé, tuhé, šídlovité, v průřezu jen trochu zploštělé, u báze zesílené.
Květy
až 70 mm dlouhé, 50 mm široké, nálevkovité; v dolní části květu zelenavé šupiny s růžovobílým okrajem; vnější okvětní lístky až 30 mm dlouhé, bělavé až růžové, se zelenavě hnědým středním proužkem, vnitřní okvětní lístky 30 mm dlouhé, 7 mm široké, bělavé až slabě růžové, s tmavším středovým proužkem; jícen a nitky purpurově fialové.
Plod
protáhle kulovitý, s nečetnými širokými šupinami.
Semeno
hnědě černé až černé, necelý 1 mm v průměru, jemně bradavičnaté.

 

Variety
V literatuře se můžeme setkat se dvěma jmény variet.
var.major Backeb., která se údajně liší modrozeleným tělem, většími rozměry (tělo až 200 mm vysoké, 100 mm v průměru) a vyšším počtem trnů (až 9), jež jsou delší, zahnutě drápovitě k tělu.
var.horizonthalonium - ta však nebyla platně popsána, měla by připomínat svým vzhledem známý mexický druh Echinocactus horizonthalonius.
Obě variety jsou značně pochybné. Z posledních sledování na lokalitách, která nezávisle na sobě provedli Knoll, Lau, Fechser, Rausch a především manželé Piltzovi, jednoznačně vyplývá, že se jedná o velmi proměnlivý druh. Je to dáno především širokým areálem výskytu. Jednotlivé lokality jsou mnohdy zcela izolovány, nacházejí se v různých nadmořských výškách, ve značně členitém horském terénu. Na žádné z těchto lokalit však nebyl nalezen určitý vysloveně převládající morfologický typ rostlin, jenž by opravňoval k popisu a uznání variety.
Přirozená variabilita se projevuje zejména v počtu, délce, síle zbarvení a charakteru zahnutí trnů. Setkáváme se s formami 3 až 11 trnnými. Délka trnů se pohybuje od 10 do 30, výjimečně i do 40 mm. Rovněž zbarvení je velmi proměnlivé. Trny jsou bílé i růžové, přes špinavě červenou, hnědou až po smolně černou, některé jsou dokonce dvoubarevné, světlé s tmavými hroty. Plasticita druhu je výrazná i ve zbarvení epidermis, jež je zelená až šedomodrá, někdy i hnědá, dále v celkové velikosti a uspořádání květů, délce trubky i barvě okvětních lístků (smetanově bílé až růžové, vzácněji i nahnědlé a nazelenalé).Rozdíly lze sledovat i ve velikosti těl, počtu a výšce žeber i vlnatostí temene.

 

Výskyt
Areál G.spegazzinii je disjunktivní (nesouvislý), lokality jsou rozptýlené v horském kamenitém terénu, v nadmořských výškách 1500-3000 m, v pásu dlouhém přibližně 300 km. Jižní hranice výskytu se nachází nedaleko Mine Capillitas, severní pak končí u Quebrada de Toro. Pro snazší orientaci - je to vzdálenější okolí města Salta, za východním hřebenem argentinských And, v provincii Salta, Tucuman a Catamarca.

 

Pěstování
Nepříliš náročný druh, hůře snáší trvalé přemokření substrátu v době extrémně vysokých letních teplot. Ve sbírkách i v našich se často objevují vybraní formy s mimořádně dlouhými trny, viz také rostlina na obrázku.
Vyobrazenou rostlinu fotografoval ve své sbírce autor textu Rudolf Slaba.

 

Poznámky
Druh byl v roce 1905 Spegazzinim popsán pod jménem Echinocactus loricatus, v roce 1922 pak Brittonem a Rosem převeden do rodu Gymnocalycium a přejmenován na G.spegazzinii. V roce 1925 jej Spegazzini opět kombinuje jako Gymnocalycium loricatum. Platné jméno však musí znít Gymnocalycium spegazzinii Br. et R., protože jméno Echinocactus loricatus bylo již v roce 1853 použito Poselgerem, pro jinou rostlinu (homonymum).
G.spegazzinii jsou nejblíže příbuzné G.cardenasianum a G.bayrianum.

 

Literatura
Backeberg C., Die Cactaceae, 3 : 1746-1747, 1959
Schütz B., Fričiana, 3/16 : 13, 1963
Schütz B., Monografie rodu Gymnocalycium, p. 124-125, 1986
Slaba R., Kaktusy, 19 : 126, 128-12, 1983

 

Autoři
Vyobrazenou rostlinu fotografoval ve své sbírce autor textu Rudolf Slaba.


návrat na seznam rodů

Diskuze:

Vaše jméno:
Text:

Ochrana proti spamu: sečtěte prosím sest a sedm