Název
SCLEROCACTUS WHIPPLEI (Engelm. et Bigelow) Br. et R.
 

Taxon
Sclerocactus whipplei (Engelmann et Bigelow) Britton et Rose, The Cactaceae, 3: 213, 1922
Echinocactus whipplei Engelmann et Bigelow, Proc Amer. Acad. Sci., 3: 271, 1857
Pediocactus whipplei (Engelm. et Bigelow) Arp. Cact. Succ. J. (US), 44: 222, 1972
Sclerocactus whipplei (Engelm. et Bigelow) Br. et R. var. pygmaeus Peebles, Leafl. West. Bot., 5: 192, 1949
Druh byl nazván na počest A.W.Whippleho, důstojníka armády Spojených států amerických, který vedl v letech 1853-54 topografickou expedici, mapující dosud neprobádaná území severoamerického kontinentu. Tato expedice prováděla přírodovědecká zkoumání a objevila mnoho nových botanických druhů.

 

Popis
Tělo
stonek jednotlivý, kulovitý až vejčitý, 50-120 mm dlouhý, až 80 mm široký, zelený, s podélnými žebry; žeber 13-15, přímých nebo spirálovitých rozložených do 6-12 mm velkých bradavek nesoucích okrouhlé až oválné vlnaté areoly. Střední trny zpravidla 4, spodní hákovitý, 25-40 mm dlouhý, dva postranní jehlovité, všechny narůžovělé až hnědočervené, nejhořejší střední trn papírovitý, plochý, neohebný, bílý až slámově žlutý, 25-50 mm dlouhý, okrajových trnů 7-11, jehlovitých, bílých až slámově žlutých, 15-25 mm dlouhých.
Květy
25-35 mm široké, 15-30 mm dlouhé, vnější okvětní lístky zelenavé s tmavším středním proužkem, vnitřní okvětní lístky žluté; tyčinky a prašníky žluté, bliznové laloky zelené nebo se žlutým nádechem.
Plod
zelenavý až hnědý, vysychavý, ve zralosti pukající horizontálně nepravidelnou trhlinou, 6-10 mm široký, 12-25 mm dlouhý.
Semena
asi 3 mm velká.

 

Variety
Problematika variet a forem je značně nepřehledná a komplikovaná různými názory jednotlivých autorů, zabývajících se rodem Sclerocactus. Podrobný rozbor by přesáhl rámec textu, spokojme se tedy se stručným výčtem popsaných forem bez konečných závěrů s konstatováním, že rod Sclerocactus prochází permanentním taxonomickým vývojem a s tím souvisejícími nomenklatorickými změnami.
V roce 1949 byla pod jménem S.whipplei var. pygmaeus popsána zakrslá lokální forma, pocházející z místa, vzdáleného jen několik mil od typové lokality druhu. Kromě toho, že rostliny dorůstají pouze poloviční velikosti se všechny ostatní zásadní znaky shodují s popisem S.whipplei. Podle opakovaných pozorování jde skutečně o stálou trpasličí formu, zřejmě však bez nároku na samostatné hodnocení.
V roce 1976 byly popsány hned dvě variety
S.whipplei var. heilii Castetter et al.
var. reevesii Castetter et al. pocházející ze severního Nového Mexika. Jsou totožné s později popsanými
S.cloveriae Heil et Porter
S.cloveriae subsp. brackii Heil et Porter (1944).
V obou případech se jedná o přechodové formy mezi S.whipplei a S.parviflorus.
Posledním dosud popsaným taxonem je
S.whipplei subsp. busekii Hochstätter (1995) s bílým květem, pocházející z House Rock Valley, Arizona. Taxon je zřejmě shodný s rostlinou, popsanou jako
S.pubispinus var. sileri L.Benson (1969) a představuje opět lokální formu S.whipplei.

 

Výskyt
Whippleyho výprava nalezla rostliny "u Lithodendron Creek, asi 90 mil západně od Zuni, Arizona". Převedeno do dnešní zeměpisné mluvy, jedná se o oblast Petrified Forest poblíž města Holbrook - tak je dnes udávaná typová lokalita. Sclerocactus whipplei je rozšířen v Arizoně (především v okolí města Holbrook) s přesahem do příhraničních oblastí sousedních státu Utah a Nové Mexiko. Rostliny se vyskytují v Navašské poušti v nadmořské výšce 1500-1800 metrů ve štěrkovém a jílovitém substrátu (pH 7,7) a velmi chudou okolní vegetací. Z jiných kaktusů se tu vyskytují obvykle Pediocactus peeblesianus, Opuntia erinacea var.hystricina a Echinocereus fendleri.

 

Pěstování
Sclerocactus whipplei je ve své domovině zimovzdorným druhem. Na lokalitách je větší počet mrazivých dní než u nás, množství slunečních hodin a záření jsou však dvojnásobné a srážky oproti střední Evropě třetinové. Rostlinám v našich podmínkách je tedy třeba zajistit chladné a světlé přezimování, nejlépe v těsné blízkosti okna, aby nasadily svá raná poupata. Pak je třeba zalévat už v únoru, aby vývoj květů zdárně proběhl. Pro takový postup je nejlépe semenáče roubovat na zimovzdorné echinocereusy (např. E.reichenbachii). Je samozřejmě možné použít i tzv. teplé podnože, pak je jim však nutné přezimování přizpůsobit. Pravokořenná kultura je velmi pomalá a jen zřídka bývá úspěšná.

 

Poznámky
Základem pro všechny dosavadní zmatky v systematice rodu Sclerocactus je setrvávající záměna rostlin S.whipplei a S.parviflorus, daná především velkým areálem rozšíření a variabilitou forem S.parviflorus, vyskytujících se ve státech Utah, Colorado, Arizona a Nové Mexiko. Oproti tomu je S.whipplei vzácně se vyskytujícím kaktusem s ne více než deseti dosud známými lokalitami (je zařazen v Dodatku I.CITES). Zmatek dále zvyšují i nedávné revize rodu s přemírou nomenklatorických kombinací a nových jmen a bohužel, i častých změn názorů, takže v současné době je situace natolik nepřehledná, že je téměř nemožné podat uspokojivý výklad a stanovit reálné vztahy S.whipplei a
S.parviflorus.
kaktus je znám i pod místním názvem "Braided Arrow", vztahujícím se k výraznému střednímu trnu, nebo pod indiánským jménem "Kah-bes-zi" (Navajo).

 

Literatura
Benson L., The Cacti of Arizona, p. 177-178, 1969
Benson L., The Cacti of the United States Canada, p. 726-748, p. 951-953, 1982
Benson L., Woodruf D., Changes of status in Sclerocactus, Cact. Succ. J. (US), 48: 131-134, 1976
Castetter E.F., Pierce P., Schwerin K.H., Cact. Succ. J. (US), 48: 79-82, 1976
Heil K., Porter H., Haseltonia, 2: 20-46, 1994
Hochstätter F., To the habitats of Pediocactus and Sclerocactus, 1990
Hochstätter F., The genus Sclerocactus revised, 1993
Hochstätter F., The genera Pediocactus-Navajoa-Toumeya revised, 1995
Hochstätter F., The genus Sclerocactus (Cactaceae), Brit. Cact. J., 13: 73-79, 1975
Hochstätter F., The genus Sclerocactus (Cactaceae), Brit. Cact. J., 14: 76-84, 1986

 

Autoři
Text: J.Bušek, V.Šedivý.
Foto: J.Bušek - rostlina velikosti 5 cm na nalezišti severně od Holbrooku, Arizona.
R.Staník - kulturní rostlina, pěstovaná pod jménem S.whipplei var.pygmaeus.


návrat na seznam rodů

Diskuze:

Vaše jméno:
Text:

Ochrana proti spamu: sečtěte prosím dve a sedm