Název
NOTOCACTUS ROSEOLUTEUS van Vliet
 

Taxon
Notocactus roseoluteus van Vliet, Succulenta, 52:108-113, 1973
Roseoluteus je z latiny a znamená "růžovožlutý". Vztahuje se ke květům, které jsou dvoubarevné.

 

Popis
Tělo
stonek kulovitý, až 180 mm dlouhý a široký, nazelenalý s modrým odstínem v prohlubních mezi žebry; temeno prohloubené, s bílou vlnou; žeber 15-18, trojhranná, rozdělena do velkých hrbolů; areoly mezi hrboly, asi 10 mm vzdálené, kruhovité, 5 mm široké, zpočátku s bílou vlnou, později holé; kořeny nitkovité. Středové trny obvykle 4, do kříže, zploštělé, jehlovité, píchavé, až 30 mm dlouhé, dolní nejsilnější, rovný, ostatní poněkud prohnuté nebo stočené; všechny světle hnědé s tmavší bází a špicí, později šednou; okrajových trnů až 8, jehlovité, až 15 mm dlouhé, často ale kratší, světle hnědé s tmavší bází a špicí.
Květy
zvonovité, až 80 mm široké; okvětní lístky kopisťovité, až 40 mm dlouhé, lesklé, světle lososově růžové s tmavším středním proužkem, v jícnu světle žluté; tyčinky a čnělka světle žluté; blizna lososově růžová.
Plod
až 40 mm dlouhý, světle zelený až světle růžový.
Semena
přilbovitá; testa s početnými černými, lesklými hrbolky.

 

Variety
N.roseoluteus je značně uniformním druhem jak na nalezišti tak v kultuře. Nebyly popsány žádné variety ani formy. I když pro pozdější nálezy s více růžovými květy se užívá pojmenování f.(var.) roseiflorus nebo flore rosado, jedná se jen o katalogová jména.

 

Výskyt
Naleziště typu je u Tranqueras, dept. Rivera, Uruguay. Jsou to kopce o výšce asi 300 m n.m. N.roseoluteus zde roste ve škvírách skal na plném slunci. Van Vlietovy nálezy mají polní číslo
DV 75.
U Tranqueras sbíral druh také A.F.H.Buining. N.roseoluteus sbíral rovněž W.-R.Abraham u Livramento (Rio Grande do Sul, Brazílie). Jeho nálezy mají polní číslo
WRA 86.
Oblast rozšíření druhu je severní Uruguay a sousedící hraniční oblast brazilského státu Rio Grande do Sul.

 

Pěstování
Podle údajů v popisu má být N.roseoluteus cizosprašný, semena je ale možné získat i opylením vlastním pylem. Po sprášení pylem druhé rostliny vznikne větší množství drobnějších semen (první popis udává asi 400), která úspěšně klíčí. Samosprášením vznikne oproti popisu jen asi poloviční množství semen. Semenáčky rostou dobře na vlastních kořenech, ale na jejich první květy je nutno počkat šest až osm let. Jen je třeba mít na paměti, že N.roseoluteus je robustní rostlina a že časem bude potřebovat ve sbírce větší prostor. Pro zdárný růst potřebuje slunečné umístění přes sezónu, v zimě teplotu 5-10°C. jako substrát lze doporučit směs výživné zeminy (např. listovky), rašeliny a písku.
Na snímku autora textu S.Stuchlíka je patnáctiletá rostlina z jeho sbírky.

 

Poznámky
Před popisem byl druh šířen pod jménem N.cupreatus pro barvu svých trnů, připomínajících měď. N.roseoluteus je příbuzný s N.herteri. V rámci rodu Notocactus patří mezi přechodné druhy a tvoří spojovací článek mezi podrody Notocactus a Neonotocactus. Pro postavení tyčinek má blíže k podrodu Notocactus.

 

Literatura
Dupal S., Notocactus roseoluteus van Vliet, Minimus, 20: 60-62, 1989
Elsner J., Další z červeně kvetoucích - Notocactus roseoluteus D. van Vliet sp. n., Kaktusy 75, 11: 86-87, 1975
Kleiner E., Notocactus roseoluteus van Vliet, Kakt. und and. Sukk., 34: 242-243, 1983
Niestradt W., Notocactus roseoluteus van Vliet, Kakt.-Sukk., 15: 37-39, 1980
Schäfer G., Die Gattung Notocactus, Kakt.-Sukk., 14: 84-86, 1979
Stuchlík S., Rod Notocactus - monografie, p. 119-120, 1993

 

Autoři
Na snímku autora textu S.Stuchlíka je patnáctiletá rostlina z jeho sbírky.


návrat na seznam rodů

Diskuze:

Vaše jméno:
Text:

Ochrana proti spamu: sečtěte prosím sedm a sedm