Název
NOTOCACTUS MEGAPOTAMICUS (Osten) Herter var. MEGAPOTAMICUS
 

Taxon
Notocactus megapotamicus (Osten) Herter, Rev. Südamer. Bot., 7: 73-74, 1942
Echinocactus megapotamicus Osten, Notas sorbe Cactáceas, p. 72-73, 1941
Parodia ottonis (Lehm.) Taylor var. tortuosa (Link et Otto) Taylor, in Walters et al., The European garden flora, 3: 257-265, 1989
Megapotamicus znamená "rostoucí u velké řeky". V tomto případě je tím míněno naleziště v Rio Grande do Sul, Brazílie.

 

Popis
Tělo
stonek svěže zelený, kulovitý, později sloupkovitý, až 130 mm vysoký a 90 mm široký, na bázi odnožující; temeno hrbolovité, bez trnů; 13-15 žeber s kulovitými hrboly; areoly zpočátku s vlnou, až asi 10 mm vzdálené. Okrajových trnů až 13, asi 15 mm dlouhé, přilehlé, nažloutlé až načervenalé nebo zpočátku tmavší; středové trny šedé.
Květy
30 mm dlouhé, až 40 mm široké, hedvábně sírově žluté; vnější i vnitřní okvětní lístky lopatkovitě tupé; nitky žluté; prašníky poněkud světlejší; blizna růžová.
Plod
se šupinami, vlnou a štětinami.

 

Variety
N.megapotamicus patří mezi velmi variabilní druhy, proto nalezneme celou řadu jeho variet a forem, ze kterých byly popsány:
var. alacriportanus
var. crucicentrus
var. flavispinus
var. horstii
var. multicolorispinus
f. multiflorus
var. vulgatus
Jenom jako jména jsou známy:
var. aureastigmaticus
var. aureus
var. catariensis
f. supertextus
var. placentiformis
Protože N.megapotamicus roste hojně na rozsáhlém území, byl sbírán mnoha sběrateli, takže se s ním setkáme pod mnoha různými polními čísly:
DV - D van Vliet
FR - F.Ritter
FS - F.Stockinger
Gf - N.Gerloff
WG - W.Gemmrich
HU - L.Horst, W.Üebelmann
LB - L.Bercht
MGH - M.G.Hamester
PR - K.H.Prestlé
R - W.Rausch
S - H.Schlosser
RWB - R.W.Büneker
WRA - W.Abraham, R.Abraham

 

Výskyt
Rostliny, podle kterých byl sestaven popis byly sbírány v nejjižnější části brazilského státu Rio Grande de Sul. Bližší údaje nebyly uvedeny, pouze byly doplněny odměnkou, že rostliny jistě rostou i v Uruguayi.
Hlavní oblast rozšíření je jižní Brazílie (stát Rio Grande do Sul) a přilehlé oblasti Argentiny a Uruguaye.

 

Pěstování
Tak jako jiné druhy řady Paucispini ani N.megapotamicus nepatří k problémovým rostlinám. Roste dobře na slunečném místě, ale nesnáší úpal. Půdu vyžaduje kyselou, dobře propustnou, daří se mu nejen v pařeništi, ale také ve volné kultuře. Zálivku provádíme pravidelně, substrát udržujeme ve vegetaci vlhký. množení je možné vegetativně odnožemi nebo generativně semeny.
Na obrázku je asi dvacet pět let stará rostlina ze sbírky autora textu a snímku.

 

Poznámky
N.megapotamicus je velice podobný druhu N.linkii. Charakteristickým znakem N.megapotamicus je světlá barva otrnění a epidermis, zatímco N.linkii má jak tmavší epidermis tak otrnění. Protože jsou ale oba druhy variabilní, je někdy jejich rozlišení nesnadné. Podobnost jde někdy tak daleko, že F.Ritter hovoří o dvojnících. Oba druhy patří do řady Paucispini. V této řadě mají nejvyšší počet žeber a nejmenší květy, které jen málokdy dosahují šířky, udané v popisu. Navíc mají oba - až na vzácné výjimky - žlutou nebo růžovou bliznu, což je nezvyklé u druhů řady Paucispini.

 

Literatura
Gerloff N., Rozšíření malokvětých Paucispini, Minimus, 18: 41-47, 1987
Ritter F.,Kakteen in Südamerika, 1: 172-175, 1979
Schäfer G., Die Gattung Notocactus, Kakt. - Sukk., 14: 65-66, 1979
Stuchlík S., Rod Notocactus - monografie, p. 82, 1993

 

Autoři
Na obrázku je asi dvacet pět let stará rostlina ze sbírky autora textu a snímku.
Text i foto S.Stuchlík.


návrat na seznam rodů

Diskuze:

Vaše jméno:
Text:

Ochrana proti spamu: sečtěte prosím dve a deset