Název
NOTOCACTUS IBICUIENSIS Prestlé
 

Taxon
Notocactus ibicuiensis Prestlé, Internoto, 6: 99-104, 1985
Druh byl nazván podle řeky Rio Ibicui, Rio Grande de Sul, Brazílie, v jejíž blízkosti byl poprvé sbírán.

 

Popis
Tělo
stonek v mládí jednotlivý, ve stáří odnožující, kulovitý až hruškovitý, 90-120 mm vysoký, 70-100 mm široký; epidermis olivově zelená až načervenale zelená; temeno mírně prohloubené; kořeny vláknité; žeber 12-14, široká 13-15 mm, vysoká 6-7 mm, vždy mírně stočená, areoly kruhovité, s bílou vlnou, 2-3 mm široké, meziareolová vzdálenost 5 mm. Okrajových trnů 10, paprskovité, přilehlé k tělu, rovné, 10 mm dlouhé, bílé až jantarové barvy, často ještě 4 malé trny; středové trny 3, rovné až mírně zakřivené, v barvě málo odlišné od okrajových trnů, 1 trn výrazný, až 17 mm dlouhý, vždy bočně odstávající, poněkud tmavší barvy.
Květy
nálevkovité, zlatě žluté, 50 mm dlouhé, 60 mm široké; nitky zlatě žluté; prašníky světle okrové barvy.
Plod
oválný, olivově zelený, 10 mm vysoký, 5 mm široký, se světle hnědou vlnou a tmavě hnědými krátkými štětinami.
Semena
zvonovitá, černá, 1,1 mm dlouhá, 0,8 mm široká.

 

Variety
Žádné variety ani formy nebyly popsány, z literatury jsou známá dvě jména bez
popisu ze sběrů Prestlého -
var. alegretensis (PR 783, 784, 922)
f. minimus (PR 785)
K N.ibicuiensis patří také rostliny rozšiřované pod jmény
N.alegretensis (např. sběr Gerloffa Gf 147)
N.glaucinus var.alegretensis (sběr Horsta a Üebelmanna HU 84)

 

Výskyt
Naleziště typu (FS 116) se nachází u Estancia Nova poblíž řeky Rio Grande do Sul, Brazílie. Oblast rozšíření je mezi Macambará, Itaqui, Joao Arregui a Alegrete, vše v západní části státu Rio Grande do Sul. Od doby popisu bylo uskutečněno více sběrů N.ibicuiensis:
F.Stockinger - FS 117, 119, 359
N.Gerloff - Gf 468, 472
L.Horst, W.Üebelmann - HU 499, 786, 792, 1094, 1094a
M.G.Hamester - MGH 225, 227
R.W.Büneker - RWB 247
W.Gemmrich - WG 14
W. - R.Abraham - WRA 277, 502

 

Pěstování
N.ibicuiensis patří k choulostivějším notokaktusům. Pochází z oblasti, kde je v půdě značné množství písku, a proto i ve sbírkách je vhodné mu dát dobře propustný substrát s vysokým podílem minerálních složek. V tomto případě je vhodnější roubování, i když ale pravokořenné rostliny je možné pěstovat při obezřetné zálivce, aby nemohlo dojít k hnilobě kořenů.
Na obrázku autora textu S.Stuchlíka je importní rostlina HU 786, Sobradinho, ze sbírky W.Üebelmanna (Zufikon, Švýcarsko).

 

Poznámky
Popsané rostliny byly objeveny Stockingerem a Nilsonem na jejich společné cestě v prosinci roku 1981. Nebyl to ale první nález rostlin tohoto druhu, sběr Horsta a Üebelmanna HU 84 (N.glaucinus var.alegretensis), patřící rovněž k N.ibicuiensis, byl uskutečněn dříve.
N.ibicuiensis patří do příbuzenstva N.ottonis. Je blízký N.glaucinus, ale odlišuje se od něho květy, otrněním, semeny a rovněž geografickým rozšířením.

 

Literatura
Gebauer A., Die Erstbeschreibungen des Jahres 1985, Notocactus, 15: 17-18, 1987
Gerloff N., Zahra R., Notocactus ibicuiensis Prestlé, Brit. Cact. Succ. J., 13: 92-93, 1995
Prestlé K.H., Notocactus ibicuiensis Prestlé, Minimus, 17: 37-40, 1986

 

Autoři
Na obrázku autora textu S.Stuchlíka je importní rostlina HU 786, Sobradinho, ze sbírky W.Üebelmanna (Zufikon, Švýcarsko).


návrat na seznam rodů

Diskuze:

Vaše jméno:
Text:

Ochrana proti spamu: sečtěte prosím sedm a deset