Název
NOTOCACTUS ARECHAVALETAE (Speg.) Hert. var. ARECHAVALETAE
 

Taxon
Notocactus arechavaletae (Spegazzini) Herter, Flore illustrée de ľ Uruguay, Cactacées, p. 177, 1955
Prof. José Arechavaleta, ředitel přírodovědného muzea v Montevideu, byl významným znalcem kaktusů, především uruguayských.

 

Popis
Tělo
stonek ploše kulovitý, leskle zelený, 60-65 mm dlouhý, 60-75 mm široký; temeno poněkud prohloubené; žeber 5-11, rovná, oddělaná ostrou rýhou; areoly 3-4 mm široké, 15 mm od sebe vzdálené. Trny štětinovité, zpočátku rovné, později zakřivené, víceméně průhledné, 10-25 mm dlouhé; okrajových trnů 9, paprskovité, růžově nazelenalé nebo bledě nažloutlé; středový trn 1, vzpřímený, kaštanově hnědý nebo načervenalý.
Květy
z temene, 60 mm dlouhé a až 100 mm široké, na vnější straně se šupinami; červenohnědou vlnou a červenými štětinami; okvětní lístky hedvábně lesklé, sírově žluté; nitky zlatožluté; prašníky okrově bílé; čnělka bílá; 10-12 tmavě fialových laloků blizny.

 

Variety
Podle údajů Spegazziniho se jim popsané rostliny vyskytovaly ve velkých množstvích v kopcovitých terénech v celé oblasti kolem Montevidea, Uruguay. Ve stejném roce zveřejnil popis druhu také J.Arechavaleta, ten ale pro popis použil rostlinný materiál z departmentu Rivera na severu Uruguaye. Všeobecné rozšíření druhu je v Uruguayi a jižní Brazílii, vzácně také v provincii Misiones, v Argentině.

 

Výskyt
Informace není k dispozici.

 

Pěstování
Tak jako u převážné většiny dalších rostlin řady Paucispini není ani pěstování N.arechavaletae náročné. Pokud dodržujeme obecně platné zásady pro pěstování rostlin řady, k nimž patří pravidelná zálivka ve vegetaci, slabě kyselý substrát, který může být výživnější, umístění sice na slunci, ale ne úpal, v zimě chlad, potom se dočkáme uspokojivého růstu a květů pravidelně každý rok. Množení je obdobné jako u dalších příslušníků řady - buď generativně semeny (vytvářejí se samoopylením), nebo vegetativně odnožemi.
Autor textu S.Stuchlík fotografoval rostlinu HU 1130, sbíranou u Uruguaiana, ve sbírce W.Üebelmanna (Zufikon, Švýcarsko).

 

Poznámky
N.arechavaletae je blízce příbuzným N.ottonis. Odlišuje se od něho menším počtem žeber, většími květy s kratším květním lůžkem, ve stáří plochým tělem. Přesto není ale někdy odlišení druhů snadné.
Vyobrazená rostlina má zajímavé červené zbarvení konců okvětních lístků. Není to ale charakteristický znak druhu. Navíc je tato rostlina vedena v katalogu HU čísel z roku 1996 jako N.ottonis aff., i když předchozí údaje uváděly N.arechavaletae. Malý počet žeber hovoří o příslušnosti k posledně jmenovanému druhu.

 

Literatura
Gerloff N., Internoto-Rundbrief AK 1A, 1989
Ritter F., Kakteen in Südamerika, 1: 163-164, 1979
Stuchlík S., Notocactus arechavaletae Spegazzini a jeho variety, Kaktusy, 23: 123-126, 1987
Stuchlík S., Notocactus arechavaletae (Spegazzini) Herter, Minimus, 25: 3-19, 1993

 

Autoři
Autor textu S.Stuchlík fotografoval rostlinu HU 1130, sbíranou u Uruguaiana, ve sbírce W.Üebelmanna (Zufikon, Švýcarsko).


návrat na seznam rodů

Diskuze:

Šimunek (2014-10-29 16:42:07)
Proč není známo, kde se druh v přírodě vyskytuje?
Vaše jméno:
Text:

Ochrana proti spamu: sečtěte prosím ctyri a sest