Název
LOPHOPHORA DIFFUSA (Croizat) Bravo Hollis var. KOEHRESII Říha
 

Taxon
Lophophora diffusa (Croizat) Bravo Hollis var. koehresii Říha, Kaktusy, 32: 70, 1996
Lophophora williamsii (Lem.) Coulter var. koehresii (Říha) Grym, Rod Lophophora, p. 55, 1997
Lophophora diffusa (Croizat) Bravo Hollis subsp. viridescens Halda, Cactaceae etc., 7: 60, 1997 [ut viridiscens]
Jméno variety bylo zvoleno na počest vynikajícího německého znalce a obchodníka s kaktusy, pana Gerharda Köhrese z Darmstadtu.

 

Popis
Tělo
stonek jednotlivý, až 60 mm široký, až 30 mm dlouhý, svrchní část rozdělena do 5 až 12 žeber, pokožka sivě až tmavě zelená, matná; řepovitý silně ztlustlý kořen až 130 mm dlouhý a 40 mm široký; postranní kořeny masité, větvené, žlutavě bílé. Areoly kruhovité, asi 2-3 mm velké, plstnaté.
Květy
až 40 mm široký, nálevkovitý; okvětní lístky lanceolátní, až 25 mm dlouhé a 3 mm široké, celokrajné, bělavé až slabě narůžovělé, s tmavším středním proužkem; nitky bílé, prašníky žluté; čnělka bílá, vždy přesahuje nad úroveň prašníků, blizna bílá.
Plod
asi 10-15 mm dlouhý, hruškovitý, bělavý až tmavě růžový.
Semena
asi 1,1 mm velká, téměř hladká, síťovaná, černá.

 

Variety
Uvnitř tohoto taxonu určitá proměnlivost existuje, zejména ve tvaru a zabarvení stonků. Rostliny od Las Tablas tvarem stonku i květu připomínají L.williamsii, ovšem květ má zásadně bílou bliznu, zatímco rostliny od osady San Francisco se svým tvarem blíží více k L.diffusa. Zabarvení pokožky, může být trávově zelené až sivě namodralé. Od L.diffusa var. diffusa se var. koehresii liší několika znaky. Podzemní část nominátní variety je výrazně robustní oproti podzemní části var. koehresii, která je mnohem (průměrně o polovinu) štíhlejší. Květy jsou zřetelně větší, vždy s tmavším proužkem, plod je výrazně kratší a kyjovitý. Rozhodující odlišení lze hledat ve vnější stavbě semene - var. koehresii zcela postrádá hrbolkatou strukturu testy, která je naopak charakteristická pro jiné taxony rodu Lophophora.

 

Výskyt
L.diffusa var. koehresii roste v písčitojílových půdách, na plochých vodorovných terénech s velmi řídkým porostem keřů, poblíž městečka Las Tablas, v nadmořské výšce okolo 1000 m, v mexickém státě San Luis Potosí.
Rostliny nevyhledávají stín, rostou i na plném slunci. Na lokalitě poblíž osady San Francisco, kterou jsme navštívili (s L.Horáčkem a L.Kuntem) na jaře r.1997, jsme na ploše cca 1 ha nalezli jen 3 lofofory a několik desítek rostlin zajímavé formy druhu Ariocarpus kotschoubeyanus. Stejně jako ariokarpusy, i lofofory rostly ploše, téměř zároveň s úrovní terénu.
Z ostatních kaktusů tu lze nalézt Turbinicarpus lophophoroides, Echinocereus pentalophus, Coryphantha maiz-tablasensis, Cylindropuntia spec. a Mammillaria spec., z dalších čeledí tu jsou např. druhy rodů Bursera, Acacia, Cercidium, Asteraceae, Chenopodiceae aj.

 

Pěstování
Pěstování rostlin rodu Lophophora není nejobtížnější, přesto je však třeba věnovat zvýšenou pozornost některým zásadám. S ohledem na mohutnou podzemní část rostliny je nutné volit velmi vzdušný a dobře propustný substrát s vysokým obsahem drti. Kořenová "řepa" je totiž vždy náchylná k zahnívání díky nevhodnému vlhku v chladnějších obdobích.
Protože tyto rostliny nejsou ve sbírkách zdaleka tak často zastoupeny jako jejich "sestry" L.williamsii, je možné doporučit jejich naroubování. Jako stálá podložka se mi jeví i Pereskiopsis sp., při ponoření do substrátu se z roubu záhy tvoří sekundární kořeny.
Zimování doporučuji volit raději teplejší, nad 8°C, zásadně naprosto suché, letní umístění světlé a vzdušné. Na jaře je nebezpečí popálení, po zimním deficitu světla je tedy nutné zvykat na letní umístění velmi opatrně. Jarní zálivka opatrná, existuje nebezpečí prudkého příjmu vody a následné roztržení těla na boku rostliny.
Jako jedna z prvních rostlin ve sbírce se lofofora stává lákavým soustem pro červeného pavoučka (svilušku chmelovou), proto lze doporučit preventivní ošetření některým ze systémových přípravků (Basudin a pod.), velmi výhodný je přípravek granulovaných přípravků do půdy při přesazování (Basudin, Vydate ...). Přítomnost pavoučka se pozná podle šedavých skvrnek na pokožce rostliny, které se postupně slévají a rezavějí. V tuto chvíli je nutné zasáhnout akutně, nejlépe dotykovým přípravkem (Plictran ...), jehož použití je však nutné asi po 10 dnech opakovat, abychom zasáhli i nově vylíhlé generace škůdců.

 

Poznámky
V poslední době dochází k publikování různých názorů na postavení jednotlivých taxonů v rodu Lophophora. L.diffusa var. koehresii tak prošla díky působení českých kaktusářů za necelý rok třemi taxonomickými kategoriemi. Už to naznačuje, zda není něco podivného v tomto státě ..., resp. v našem kaktusářském dění.
Rostlina byla nalezena a identifikována "jako něco jiného" už před více než 20 lety, kdy lokalitu studoval známý německý znalec pan Köhres spolu s prof. Schreierem. G.Köhres v roce 1976 nabízel semena pod označením L.spec. Rio Verde.
K popisu došlo v roce 1996 v čas. Kaktusy, kdy J.Říha ve spolupráci s G.Köhresem publikuje diagnózu a jméno Lophophora diffusa var. koehresii Říha. Říha tu poukazuje na nepochybnou příbuznost k L.diffusa, zejména s přihlédnutím ke shodnosti složení alkaloidů, a to i přes velkou geografickou bariéru, která v podobě asi 100 km vzdálenosti a 700 m vysokém pohoří tyto dva taxony odděluje.
Ve slovenském časopise Cactaceae etc. 1997 publikuje J.Halda kombinaci v rodu Lophophora, kde mění postavení i jméno var. koehresii na Lophophora diffusa subsp. viridiscens Halda stat. et nom. nov. zatímco předcházející jméno L.diffusa var. koehresii uvádí jako synonymum. Zdůvodnění této změny pokládám za nepříliš přesvědčivé, zejména co se týče změny jména. Tyto změny jsou postaveny na rozdílu ve tvaru semene a na velmi pochybném tvrzení, že nový epitet "lépe vystihuje charakteristický znak - zelenavou barvu stonku".
Tvoření nových jmen tam, kde existují dobrá (validní) jména stará je nemoudré, změny jmen tam, kde není nezbytně nutné, v žádném případě nepodporují stabilitu nomenklatury.
Navíc - jména viridiscens je gramaticky chybné. Chybu je třeba opravit na správné "viridescens". V synonymikách je tedy nutné psát:
Lophophora diffusa subsp. viridescens Halda, Cactaceae etc., 7: 60, 1997, (ut viridiscens).
Krátce po této kombinaci vychází kniha znalce rodu Rudolfa Gryma - Rod Lophophora, kde autor publikuje další kombinaci. Pro náš taxon volí jméno Lophophora williamsii var. koehresii (Říha) Grym. Autor celkem důvěryhodně zdůvodňuje svůj postoj tím, že nelze jednotlivé okruhy (okruh L.williamsii a okruh L.diffusa) jasně oddělit,geografické oddělení díky novým nálezům populací L.diffusa v dřívějším "teritoriu' L.williamsii už neexistuje.Proto se přiklonil k názoru G.Rowleye, že existuje pouze jeden druh L.williamsii, k němuž jako variety přiřazuje
var. williamsii (Lem. ex Salm-Dick) Coulter
var. diffusa (Croizat) Rowleye
var. fricii (Habermann) Grym
Protože rozdělení rodu na dva okruhy - kolem druhů L.williamsii a L.diffusa pokládám za dobře patrné jak vizuálně, tak i díky studiu složení alkaloidů, navíc je dobře zažité u nás i ve světě, pokládám za vhodné (alespoň pro účely Atlasu) přiklonit se k rozdělení rodu na druhy L.williamsii a L.diffusa, s tradičními varietami (var. fricii a var. koehresii.). Užívání jmen (jsou-li platně popsána) je ovšem na libovůli každého, žádná "jediná" pravda neexistuje.

 

Literatura
Bouma M., Lophophora sp. nova od Rio Verde, Kaktusy, 30:59, 1994
Bravo-Hollis H., Las Cactáceas de México, p. 222, 1991
Grym R., Rod Lophophora, p. 55, 1997
Říha J., Nová Lophophora ze státu San Luis Potosí, Kaktusy, 30: 59, 1994
Říha J., Lophophora diffusa Croizat var. koehresii Říha var. nova, Kaktusy, 32: 70, 1996

 

Autoři
Text a foto: Pavel Pavlíček, na lokalitě poblíž osady San Francisko v mexickém státě San Luis Potosí.


návrat na seznam rodů

Diskuze:

Anonym (2014-05-15 17:55:13)

Vaše jméno:
Text:

Ochrana proti spamu: sečtěte prosím deset a devet