Název
ECHINOCACTUS PLATYACANTHUS Link et Otto f. VISNAGA (Hooker) Bravo
 

Taxon
Echinocactus platyacanthus Link et Otto f. visnaga (Hooker) Bravo Hollis, Cact. Suc. Mex., 22: 65, 1980
Echinocactus visnaga Hooker in Curtis, Bot. Mag., 77: PI. 459, 1851
Echinocactus saltillensis Hort., Cact. Journ., 1: 100, 1898
Echinocactus ingens Zucc. ex Pfeiff. var. saltillensis Sch., Gesamtb. Kakt., p. 317, 1898
Echinocactus ingens Zucc. ex Pfeiff. var. subinermis Sch., Gesamtb. Kakt., p. 317, 1898
Echinocactus ingens Zucc. ex Pfeiff. var. visnaga Sch., Gesamtb. Kakt., p. 317 1898
Echinocactus ingens Zucc. ex Pfeiff. var. helephorus Sch., Gesamtb. Kakt., p. 317, 1898
Echinocactus palmeri Rose, Contr. U.S. Herb., 12: 290, 1909
Druhové jméno platyacanthus bylo vybráno kvůli širším středovým trnům u dospělých jedinců. Jméno formy bylo odvozeno od domorodého názvu pro tento kaktus.

 

Popis
Tělo
stonek jednotlivý, kulovitý, ve stáří široce sloupovitý (sudovitý), až 2,5 m vysoký, široký 0,4-0,8 m, výjimečně až 1 m. Epidermis zprvu šedavě zelená, později tmavě zelená, temeno s množstvím žluté vlny. Počet žeber v závislosti na věku - v mládí 5-8, v dospělosti až 60; areoly eliptické, až 12 mm dlouhé, na temeni se žlutou hustou vatou. Trny mohutné, s příčným vroubkováním, zprvu výrazně hnědočervené, později kaštanové, nejstarší šedočerné; okrajové trny 4-8, polovina trnů směřuje nahoru a druhá polovina dolů; s věkem se počet trnů snižuje, někdy mohou okrajové trny zcela chybět; středové trny 1-4 až 100 mm dlouhé.
Květy
početné, vyčnívající z husté vaty na temeni, až 70 mm široké, intenzivně žluté barvy; tyčinky početné, nitky i prašníky žluté; čnělka 35 mm dlouhá, 8-10 klanná.
Plod
vysychavý, 40-70 mm dlouhý, s čárkovitými šupinami ve spodu, se zbytky uschlého okvětí.
Semena
2,5 mm dlouhá, testa tmavě hnědá někdy černá, lesklá.

 

Variety
Taxonomie tohoto druhu prošla dlouhým a složitým vývojem. Dnes považujeme za vhodné řazení různých taxonomických jednotek (druhů a variet) na úroveň nalezištních forem. Tyto změny publikovala Helia Bravo Hollis - mexická botanička, zabývající se především studiem sukulentní flóry, přičemž vytvořila následující rozdělení:
Echinocactus platyacanthus f. grandis - dříve E.grandis
Echinocactus platyacanthus f. platyacanthus - dříve E.ingens
Echinocactus platyacanthus f. visnaga - dříve E.visnaga, E.palmeri
V přírodě je spolehlivým vodítkem k determinaci lokalita výskytu a některé výrazné rozlišovací znaky. Např. odrostlé semenáče E.platyacanthus f. grandis v okolí města Tehuacán (Puebla) mají často příčně, tmavě fialově pruhovaná žebra. Pro E.platyacanthus f. visnaga je typický do stran protáhlý vegetační vrchol, který se takto formuje u starých exemplářů. Dalšími rozlišovacími znaky jsou detaily ve stavbě květu, oplodí aj.

 

Výskyt
E.platyacanthus f. visnaga roste na velkém území v oblastech severovýchodního Mexika. Areál rozšíření lze ohraničit státy San Luis Potosí, východními oblastmi státu Tamaulipas, západní hranice prochází státem Zacatecas a nejsevernější lokality jsou v jižních částech Coahuila. I přes relativně velký areál nedochází k velké variabilitě jednotlivých populací. Druh se vyskytuje především v kopcovitém až horském terénu a na mnohých lokalitách patří mezi ekologické dominanty rostlinného společenstva matorral xerófilo, kde roste společně s dalšími typickými zástupci jakými jsou např. Agave lechuguilla, Agave striata, Dasylirion longissimum, Hechtia glomerata, Euphorbia antisyphilitica, Parthenium argentatum, Yucca carnerosana, Yucca glomerata, z kaktusů pak Mammillaria candida, Echinocereus stramineus, Opuntia stenopetala aj. Na stanovištích většinou vidíme především velké exempláře a jen velmi málo "dorostu". Tato skutečnost je zaviněna především ekologickými poměry stanoviště. Jelikož vláhové poměry jsou v těchto oblastech ekologicky limitujícím faktorem, dochází k nárůstu nové generace teprve tehdy, když odumře starý exemplář a uvolní tak "životní prostor" (niku) novým jedincům.

 

Pěstování
Druh množíme výhradně generativním způsobem. Semena velmi dobře klíčí (při vhodném skladování v chladnu i po několika letech). Vyklíčené semenáčky jsou dostatečně veliké, dobře se s nimi manipuluje při pikýrování a nejsou nijak náročné. Zvýšenou opatrnost musíme věnovat výskytu houbových chorob v substrátu těsně po přepíchání, a proto doporučujeme zalít 1-2krát 0,25% roztokem přípravku Previcur. Odrostlé výsevy, ale i větší rostliny jsou dosti citlivé na popálení sluncem. Jinak nečiní kultivace tohoto druhu žádné problémy. Zimujeme bez obav při teplotách okolo 6-8°C. V našich sbírkách E.platyacanthus f. visnaga nekvete (alespoň o žádném dospělém exempláři nevíme). V mnohých botanických zahradách v jižní Evropě je pěstován pod širým nebem a jak se zdá, středomořské klima mu výborně svědčí.
Libor Kunte pořídil snímek na začátku července 1996 v blízkém okolí městečka Guadalcazar (S.L.P.)

 

Poznámky
Druh je neodmyslitelnou kulisou mnohých oblastí severovýchodního Mexika, stejně jako jeho dvě blízce příbuzné, jižněji rostoucí formy. Domorodci jej nazývají "viznaga" či "biznaga" (foneticky zcela shodné). Z měkkých částí stonku připravují proslazované špalíčky chuti a konzistenci podobné našemu kandovanému ovoci. Tento pamlsek nazývají "acitron", nebo "dulce de viznaga" a prodávají ho především na tržištích či autobusových zastávkách. Několikrát jsme také viděli, že stonky tohoto druhu zpestřují jednotvárnou, zřejmě velmi nechutnou stravu početným stádům koz. Pastevec oseká mačetou z jedné strany trny, čímž zpřístupní dužnaté části stonku kozám, které kaktus dokonale vykoušou. Zbývající dvě formy - Echinocactus platyacanthus f. grandis a f. platyacanthus, jsou popisovanému druhu velmi podobné a ve sbírkách je prakticky neodlišíme. Na původních stanovištích se rozdíly projevují markantněji, ale přesto je nejspolehlivějším rozlišením forem lokalita výskytu.

 

Literatura
Backeberg C., Das Kakteenlexikon, p. 119, 1966
Bravo Hollis H., Sánchez - Mejorada H., Las Cactáceas de México, 2: 109-116, 1991
Kunte L., Slaba R., Šnicer J., Mexické echinokaktusy II. Echinocactus platyacanthus Lk. et O., Kaktusy, 30: 90-92, 1994
Říha J., Šubík R., Echinocactus platyacanthus Lk. et Otto a jeho variety, Kaktusy, 19: 143-144, 1983
Schumann K., Gesamtbeschreibung der Kakteen, p. 317, 1898

 

Autoři
Text Libor Kunte a Jaroslav Šnicer.


návrat na seznam rodů

Diskuze:

Jozef Zajačko (2009-11-11 04:43:04)
Tento kaktus je velmi nenaročny a lahko sa pestuje,a navyše nevyžaduje nijaka starostlivost.Ale treba byt opatrny proti škodcom a je naročny na slnko velmi ich potrebuje,kvôli rastu a kvitnutia.Su to krasne kaktusy.Mam ich doma E.Grandis,dobre ho znaša aj vonku do zahrady či na balkon necham ho do konca septembra max.polovica do oktobra.podobne sa pestuje aj E.Grusonii.
Vaše jméno:
Text:

Ochrana proti spamu: sečtěte prosím sest a deset