Název
DISCOCACTUS BOLIVIENSIS Backeb. ex Buin. et Bred.
 

Taxon
Discocactus boliviensis Backeb. ex Buining et Brederoo, The genus Discocactus, p. 90-95, 1976
Discocactus boliviensis Backeberg, Descr. Cact. Nov., 3: 5, 1963, nom. inval.
Jméno druhu bylo zvoleno podle státu, kde jsou naleziště těchto rostlin.

 

Popis
Tělo
stonek ploše kulovitý, odnožující, jednotlivé stonky i více než 250 mm široké, bez cefália do 150 mm vysoké, tmavozelené, s jemným namodralým odstíne, kořeny rozvětvené. Cefálium až 70 mm vysoké a 60 mm široké, s bílou vlnou, ve stáří se objevují tmavší až černohnědé štětiny. Žebra rozdělená na hrbolce až 40 mm široké a 30 mm dlouhé, ve stáří pětihranné; areoly vejčitého tvaru, 8 mm dlouhé, 6 mm široké, vnořené do žebra, zpočátku kryté krémově světlou později tmavošedou vlnou, ve stáří holé, 30-45 mm od sebe vzdálené, v počtu 4-5 areol na jednom žebru. Trny zpočátku šedožluté až bílé, později tmavošedé; okrajových trnů 5, z toho 1 dolů směřující výrazně delší, až 35 mm dlouhý, dále pár (2) trnů do stran, někdy nahoru, někdy i dolů směřující, tyto 3 trny silné a šídlovité, s tmavším příčným pruhováním a s tmavou špičkou, 2 horní trny tenčí, až 16 mm dlouhé, nahoru směřující; na starých areolách někdy až 8 malých, sekundárních trnů.
Květy
Poupě štíhlé, se světlými olivově hnědými šupinkami, květ nálevkovitý, při otevření až 55 mm široký, 40-60 mm dlouhý, holý, bílý, silně vonící; vnější okvětní lístky kopinaté, asi 16 mm dlouhé a 3 mm široké, bílé, vnitřní okvětní lístky kopinaté, špičaté, tenké, bílé; čnělka bílá krátká, s 5 krémovými laloky blizny, nepřevyšující prašníky, tyčinky se žlutými prašníky.
Plod
kyjovitý až 30 mm dlouhý, až 9 mm široký, do vlny cefália částečně ponořený, viditelná část plodu nad vlnou jasně hnědočervená, plod ve zralosti nesnadno oddělitelný, praská podélně.
Semena
přilbovité, asi 2 mm dlouhé a široké, testa lesklá, černá, hustě bradavčitá, hilum nepravidelně oválné.

 

Variety
Žádné nižší taxony k tomuto druhu popsány nebyly, variabilita je poměrně malá a omezuje se na nepodstatné znaky - např. délku či postavení trnů. Discocactus boliviensis je nejbližší k D.ferricola, oba taxony se nalézají v areálu na bolívijsko-brazilské hranici. Oba druhy bohatě odnožují a tvoří početné skupiny hlav. Někteří odborníci považují Discocactus ferricola za pouhé synonymum k D.boliviensis.

 

Výskyt
Domovinou druhu je San Cyrilo v Bolívii, západně od cesty z Porto Suarez do Cerro Mutun, na hranici Bolívie a Brazílie. Roste mezi bloky skal na skalnatých stráních tvořících poměrně velkou otevřenou oblast v jinak lesnaté krajině, v nadmořské výšce kolem 280 m.

 

Pěstování
Podobně jako ostatní diskokaktusy vyžaduje i D.boliviensis zimování nad 10°C. V přírodě roste na otevřeném skalnatém terénu, kde teploty v létě šplhají hodně vysoko. I u nás tyto rostliny můžeme vystavit přímému slunečnímu záření, nejlépe co nejblíže pod sklem skleníku či ještě lépe pařeniště, kde lze snadněji udržovat vyšší vzdušnou vlhkost. Pokud se chceme vyhnout riziku kořenové hniloby (zejména při zvýšené vlhkosti substrátu při dlouhodobém ochlazení, roubujeme na některou z běžných podložek. Roubované rostliny u nás dorůstají i čtvrtmetrových šířek.

 

Poznámky
Původní Backebergův popis je neplatný, protože nebyl vybrán a uložen herbářový materiál. Rostliny, podle kterých byl druh popsán, byly pěstovány ve sbírce pana Uhliga v Německu a originály dnes už pravděpodobně neexistují. Popis také uváděl nesprávné údaje o nalezišti. Proto Buining a Brederoo popis přepracovali a vybrali herbářový typ, který je uložen pod číslem H 457 v Utrechtu.
Jen pár kilometrů od lokality D.boliviensis je lokalita D.ferricola. Žádné známky vzájemného křížení nebyly zjištěny.

 

Literatura
Backeberg C., Descriptiones Cactacearum Novarum III., 1963
Buining A.F.H., The genus Discocactus, p. 90-95, 1976
Říha J., Přehled druhů rodu Discocactus Pfeiff., Kaktusy 19, 4: 75-80, 1983

 

Autoři
Text a foto: Roman Staník, rostlina byla fotografována ve sbírce L. Vlasáka.


návrat na seznam rodů

Diskuze:

Vaše jméno:
Text:

Ochrana proti spamu: sečtěte prosím ctyri a ctyri