Název
ARIOCARPUS FISSURATUS (Engelm.) K.Sch. var. HINTONII W. Stuppy et N.P.Taylor
 

Taxon
Ariocarpus fissuratus (Engelmann) K.Schumann var. hintonii W.Stuppy et N.Taylor, Bradleya, 7: 84, 1989
Autoři popisu nazvali novou varietu na počest George S.Hintona, který v roce 1984 nalezl a pozoroval rostliny v přírodě.

 

Popis
Tělo
stonek jednotlivý polokulovitého tvaru, na temeni zploštělý, až 60 mm široký, z větší části pod úrovní terénu, nad terénem ne více než 15 mm, temně olivové barvy; bradavky v průřezu trojúhelníkovité, uspořádané v poměru 5 a 8 spirál, spíše delší než široké, nejvýše 20 mm dlouhé, na vrchní straně téměř ploché, podélně i příčně hluboce rozbrázděné s výraznou střední a podélnými okrajovými brázdami; střední brázda vyplněna bělavou až žlutavou vlnou stejně tak jako paždí bradavek.
Květ
ve střední brázdě, téměř u báze bradavky, až 40 mm široký, vnější okvětní lístky růžové až bledě fialové, vnitřní okvětní lístky světle červenofialové, tyčinky bělavé, prašníky oranžové, 5-10 bliznových laloků bílých až krémových.
Plod
ukryt v těle až do zralosti, válcovitý, bělavý až hnědavý, šťavnatý, později s papírovým oplodím, 20 mm dlouhý, a 5 mm široký.
Semena
oválná, černá, až 1,5 mm velká.

 

Variety
Ariocarpus fissuratus je podle současných hledisek členěn do tří variet:
var. fissuratus
var. lloydii
var. hintonii
Rozdíly mezi jednotlivými varietami, pokud jde o vzhled rostlin, nejsou veliké (u některých přechodových forem je dokonce obtížné stanovit, zda jde o
var. fissuratus nebo
var. lloydii), liší se však geograficky, zejména
var. hintonii, která se vyskytuje daleko od nalezišť ostatních dvou variet. Lze ji na první pohled odlišit především malou velikostí (lze mluvit o miniaturním kaktusu) a neobvyklou, hluboce rozbrázděnou stavbou horní strany bradavek.
var. hintonii má zřejmě nejbližší příbuzenskou vazbu s
var. fissuratus i když není vyloučeno, že do systematiky taxonu může zasáhnout i Ariocarpus bravoanus.

 

Výskyt
Typová lokalita byla v popise uvedena v zájmu ochrany taxonu úmyslně velmi neurčitě: Mexiko, severní část státu San Luis Potosí, 10-35 km jižně od Matehualy, nadmořská výška 1000 metrů. Na přiložené mapě byly vyznačeny dvě lokality, nepříliš od sebe vzdálené.
Podle současných znalostí je však pravděpodobné, že relativně malých lokalit v okolí Matehualy bude více (např. P.Pavlíček pozoroval tři nepříliš od sebe vzdálená místa výskytu.
Jaké jsou nalezištní podmínky? Stejně jako u většiny ariokarpusů je problémem rostliny vůbec objevit - jsou velmi dobře kamuflovány v kamenitém vápencovitém terénu se sporým travnatým porostem. Poté co je nalezen první jedinec, zjistíme, že populace je velmi hustá, někdy i 10 rostlin na metru čtverečním. Kromě A.fissuratus var. hintonii rostou na nalezišti sukulentní rostliny (agáve, juky) a další kaktusy. V okolí se vyskytuje i A.retusus a A.kotschoubeyanus.

 

Pěstování
A.fissuratus var. hintonii se nijak nevymyká z mnohokrát popsaných zásad, platných pro pěstování ariokarpusů obecně. V našich podmínkách tedy pěstujeme převážně roubované rostliny na standartních (Echinopsis cv., Eriocereus jusbertii) nebo méně obvyklých (Pereskiopsis cv.,) podnožích. Oproti ostatním ariokarpusům nás však překvapí kvetením již v relativně útlém věku a často v několika podzimních sériích. Jde o atraktivní rostliny, které ve sbírce ariokarpusů upoutají na první pohled.

 

Poznámky
Historie A.fissuratus var. hintonii je zajímavá - v roce 1981 rostliny objevila německá výprava, vedená A.Lausserem, pěstované v zahrádce před indiánským domkem. Při opakované návštěvě oblasti v roce 1983 byly rostliny nalezeny v přírodě a v roce 1984 o nich bylo poprvé referováno. Ve stejné době pozoroval rostliny i G.S.Hinton, příslušník rodiny, která se zabývá zkoumáním flóry středního a jižního Mexika. V roce 1987 pak provedli podrobná zkoumání na nalezišti W.A.Fitz Maurice a T.E.Davis, kteří předali výsledky svých pozorování N.P.Taylorovi k popisu nové variety.
Popis, ale i předchozí informace o novém ariokarpusu vzbudily obrovský zájem a byly předzvěstí dalších, naprosto nečekaných mexických objevů a oživení zájmu o kaktusy Mexika.
Rod Ariocarpus je zařazen do kategorie nejvíce ohrožených rostlinných druhů a tak rod jako celek figuruje v dodatku č.1 dohody CITES o ohrožených rostlinách.

 

Literatura
Anonymus (Redakce), Nové popisy, Aztekia 90, 13: 51, 1990
Anderson E.F., Montes S.A., Taylor N.P., Threatened cacti of Mexico, 1994
Fernandez H.M., Anderson E.F., A new species of Ariocarpus (Cactaceae), Bradleya, 10: 1-4, 1992
Fitz Maurice W.A., Davis E.T., Field notes, Cact. Succ. J. (US), 59: 144-145, 1987
Kunte L., Šnicer J., Šimerda L., Mexická setkání s ariokarpusy, Aztekia 92, 15: 47-50, 1992
Lausser A., Scherer E., Eine interessante Zwegform von A.fissuratus (Engelm.) K.Sch., Kakt. und and Sukk., 35: 185-187, 1984 (Překlad Aztekia 84/3-4, 7: 68-70, 1984)
Říha J., Naleziště nového ariokarpusu ve státě San Luis Potosí, Aztekia 89, 12: 53-54, 1989
Říha J., Nová varieta Ariocarpus fissuratus, Kaktusy, 36: 126-127, 1990
Šedivý V., Rod Ariocarpus Scheidweiler, Atlas kaktusů, 6/1991, příloha
Šedivý V., Ariocarpus fissuratus (Engelm.) K.Sch. var. fissuratus, Atlas kaktusů, 7: 2, 1992
Šedivý V., Ariocarpus fissuratus (Engelm.) K.Sch. var. lloydii (Rose) W.T.Marshall, Atlas kaktusů, 10: 1, 1995

 

Autoři
Text: V.Šedivý.
Foto: J.Busek.


návrat na seznam rodů

Diskuze:

Vaše jméno:
Text:

Ochrana proti spamu: sečtěte prosím sedm a devet