Název
TURBINICARPUS SWOBODAE Diers
 

Taxon
Turbinicarpus swobodae Diers, Kakt. und and. Sukk., 38: 86-91, 1987
Druh byl pojmenován na počest H.Swobody z Vídně, rakouského sběratele. H.Swoboda intenzivně zkoumal zejména oblasti Mexika a Bolívie, kde objevil řadu nových druhů kaktusů.

 

Popis
Tělo
stonek jednotlivý, vzácně odnožující, polokulovitý a stlačený, asi až 50 mm široký a 30 mm vysoký, pokožka světle namodralá zelená až šedozelená; kořeny větvené, svazčité. Žebra v počtu 5 až 13, rozpadlá do hrbolců, hrbolce 4-10 mm široké a asi 4-5 mm vysoké, nahoře kuželovité až částečně nepravidelně pyramidální s 5-6 hranami u báze. Areoly na vrcholech hrbolců, kruhovitého až oválného tvaru, asi 1,5-3 mm dlouhé a asi 2 mm široké, mladé areoly s bílou hustou vatou a vlnou. Trny v počtu 4-6, nerozlišitelné na okrajové a středové; horní vždy nejdelší a nejvýraznější, až 13 mm dlouhý, postranní 5-13 mm dlouhé, dolní vždy nejkratší 4-7 mm dlouhý, všechny trny odstávající, nahoru prohnuté, jehlovité, u báze cibulovitě ztlustlé, výše na průřezu kruhovité, v horní části černé až šedavé, hrot vždy tmavší.
Květy
z nejmladších areol v temeni, nálevkovitého tvaru, vnitřní okvětní lístky 10-16 mm dlouhé, zašpičatělé, zelenavě krémové s tmavším středovým proužkem; vnitřní okvětní lístky až 9 mm dlouhé a 1,6 mm široké, dlouze kopinaté, špičaté, celokrajné, nazelenalé bílé, krémové až žlutavé, často s tmavším středním proužkem; květní lůžko kulovité až elipsoidní, asi 4x4 mm velké, šupinaté.
Plod
až 7 mm dlouhý a 4 mm široký, ve zralosti podélně pukající, nebo bez puknutí zasychá.
Semena
asi 1,2 mm dlouhá a 0,9 mm široká, testa černohnědá až černá, vnější buněčné stěny vypouklé.

 

Variety
Jedná se o homogenní taxon, vyskytující se na jediném kopci, na specifickém stanovišti zcela odlišném od okolního prostředí. Variabilita všech nalezených rostlin je malá, jsou známy rozdíly v délce otrnění a barvě (intenzitě vybarvení) okvětí. Nejbližší příbuzné druhy jsou zřejmě T.gielsdorfianus a T.saueri.

 

Výskyt
Turbinicarpus swobodae roste na prudce svažitých až kolmých skalních stěnách a útesech ve spárách skal, jen vzácněji na terasách a v nánosech zvětralin mezi mechy a lišejníky, většinou na plném výsluní v extrémním prostředí. Naleziště leží několik kilometrů od osady Rayones, Nuevo León, v Mexiku. Nadmořská výška lokality je asi 1800 m. Její plošný rozsah je malý, odhadem jen několik kilometrů čtverečních.

 

Pěstování
Podobně jako u jiných druhů rodu Turbinicarpus volíme minerální substrát, opatrnější zálivku a zimování zcela na sucho při nižších teplotách, tj. pod 10°C. Množíme výsevem semen. Semenáče narůstají pomalu, výhodnější je roubování na nejrůznější podnože a pozdější zpravokořenění. Zdá se, že nejdelší životnost mají roubovanci na Eriocereus. Zakořenělé odnože nebo rouby prospívají na vlastních kořenech lépe než semenáče, druhotné kořeny jsou méně citlivé než kořeny primární. Květní zralosti dorůstají semenáče asi při velikosti 1 cm, květy se objevují po celou růstovou sezónu, od jara do podzimu z každé areoly, plody zrají rychle, během 5-7 týdnů, životnost semen je 5 i více let.
Foto: R.Šubík, na snímku semenáč roubovaný na Pereskiopsis cv. vypěstovaný ze semen sbíraných na typové lokalitě.

 

Poznámky
Turbinicarpus swobodae byl koncem osmdesátých let objeven současně několika sběrateli na stejné lokalitě. Autor popisu, prof. Diers tuto skutečnost zmiňuje, dává však přednost jménu, podle všech okolností zřejmě až třetího sběratele v pořadí, který tento malý kaktus sbíral.
T.swobodae je vysoce specializovaným druhem, zřejmě v rámci rodu jediným z nejdokonaleji specializovaným na stanoviště na příkrých vápencových stěnách. Obývá jedinou horu, přestože v okolí existuje řada podobných a zjevně příhodných skalních stěn. Výskyt je zřejmě vázán na chemicky zvláštní podloží s určitým obsahem hořčíku. Je vzorovým příkladem "mikrospecie" vzniklé na extrémním stanovišti, na vypreparovaném kuželi horniny odlišného chemického složení, které se liší od okolí. V přírodě roste vystaven prudkému slunci, nepravidelnému až kritickému zásobení vodou. Do sbírek se tento druh rozšířil díky hojné tvorbě semen, která ochotně klíčí i po řadě let. Lokalitu jsme navštívili spolu s A.B.Lauem v letech 1987 a 1989, opakovaně i v r. 1994. Díky nepřístupnosti, kdy pro spatření jediné rostliny je nutné podstoupit horolezecký mnohahodinový výkon a značné fyzické vypětí, je možné říci, že nepatrný rozsah lokality je tento taxon dokonale chráněn před vyhubením ze strany sběratelů.

 

Literatura
Lau A.B., Feldnummern-Liste 1992, Mitteilungsblatt d. Arbeits. Mammillarien
Říha J., Turbinicarpus swobodae, Kaktusy, 30: 38, 1994

 

Autoři
Foto: R.Šubík, na snímku semenáč roubovaný na Pereskiopsis cv. vypěstovaný ze semen sbíraných na typové lokalitě.
Text: J.Říha.


návrat na seznam rodů

Diskuze:

Vaše jméno:
Text:

Ochrana proti spamu: sečtěte prosím sedm a tri