Název
PEDIOCACTUS WIKLERI Heil
 

Taxon
Pediocactus winkleri Heil, Cact. Succ. J. (US), 51: 28, 1979
Pediocactus bradyi Benson var. winkleri (Heil) Hochstätter, Succulenta, 1: 4-10, 1994
Pediocactus bradyi Benson subsp. winkleri (Heil) Hochstätter, The genera Pediocactus Navajoa - Toumeya, revised, p. 61, 1995
Druhové jméno je zvolené na počest paní Agnes Winkler, která tento kaktus 1965 nalezla.

 

Popis
Tělo
stonek jednotlivý, zřídka odnožující, polokulovitý až vejčitý, 40-70 mm vysoký, 25-50 mm široký, bradavky 4-7 mm dlouhé a 5-7 mm široké, areoly převážně eliptické, vlnaté, zřídka i holé. Okrajových trnů většinou 9-11, 15-40 mm dlouhé, bělavé, bílé až hnědavé, na bázi hrubší, směrem k hrotu se zužují, v areole jsou rozložené téměř pektinátně, středové trny nejsou.
Květy
17-22 mm dlouhé, 17-30 mm široké, vnitřní okvětní lístky barvy broskvové až růžové, 10-15 mm dlouhé a 4-6 mm široké, kopinaté; vnější okvětní lístky stejné barvy jako vnitřní, navíc s červenohnědým středním proužkem; prašníky žluté, blizna zelená s 10-12 laloky vyčnívajícími nad okvětní plátky.
Plod
červenohnědý, hladký, nahoře plochý, dole špičatý, podélně praskající, až 10 mm dlouhý a až 11 mm široký, silnostěnný.
Semeno
lesklé, černé, na povrchu bradavičnaté, až 3 mm dlouhé a 2 mm široké.

 

Variety
Žádná výrazná variabilita uvnitř druhu není známa. Spíše je možné diskutovat o postavení tohoto druhu uvnitř rodu. Hochstätter pokládá P.winkleri za vnitrodruhový taxon P.bradyi, s odstupem jednoho roku dvakrát jméno kombinoval, poprvé jako varietu a podruhé jako subspecii P.bradyi řadí i P.despainii.Tato řazení jsou poměrně nová a je otázka, zda budou dalšími botaniky přijata, resp. zda se nové pojetí dostatečně vžije.
V rámci rodu jsou nejpříbuznějšími taxony P.knowltonii, P.bradyi, P.despainii.

 

Výskyt
Naleziště P.winkleri je omezené na okres Wayne v jihovýchodním Utahu. Roste na vrcholech a svazích pahorků i na rovinách kolem nich, nedaleko řeky Colorado, v nadmořské výšce kolem 1600 m. Podle současných znalostí má areál výskytu asi 50 km2. Substrát na lokalitě vykazuje neutrální reakci pH 7.

 

Pěstování
Dopěstovat ze semene kvetoucí pravokořennou rostlinu je víc, něž složit kaktusářskou maturitu. První problémy začínají při výsevu. Semena podobně jako u jiných pediokaktusů klíčí dosti neochotně. Proto jim pomáháme různými, více nebo méně osvědčenými metodami. Mezi nejznámější patří tepelná stimulace (střídání chladu a tepla) nebo skarifikace, což je mechanické narušení osemení, nejčastěji v místě hila. Podle našich zkušeností je nejlepší, když skarifikovaná a desinfikovaná semena položíme na vlhký filtrační papír nebo křemičitý písek a hned po vyklíčení semenáček naroubujeme na Pereskiopsis. Je možné roubovat i semenáček, který má přes děložní lístky ještě přetažené osemení.
Zatímco další pěstování roubovaných rostlin je vcelku bezproblémové, pěstování pravokořenných semenáčků může být zdrojem mnohých zklamání. Trojnásobně tu platí že čím méně zálivky, tím lépe. Pokud máme dobré protiplísňové preparáty, (např. Previkur kombinovaný s Fumdazolem) můžeme zalévat častěji. Dospělé rostliny je možné zalít jen na jaře, kdy mají velká poupata, a potom až na podzim. Mezitím jim sucho určitě neublíží. Po chladném a suchém přezimování se brzy na jaře nebo koncem zimy objevují poupata. Předčasné zalití a dusno ve skleníku však může vést až k zaschnutí poupat.
Pravokořenné rostliny snesou v zimě bez problému mráz, musí být však v naprostém suchu. Na letním stanovišti vyžadují pohyb vzduchu a přímý sluneční osvit po celý den. Protože v našich podmínkách nedosahují teplotní maxima a suchost vzduchu takových hodnot jako na nalezišti, nepozorujeme u pravokořenných rostlin v období vegetačního klidu zmenšování objemu a zatahování rostlin do substrátu. Substrát by měl být dobře propustný, minerální. V přírodě je na nalezišti obsah humusu jen 0,1% a uhlíku je 4x více, než dusíku. Uhlík má většinou anorganický původ (amoniak, soli). Dále substrát na nalezišti obsahuje velký podíl drobných částí a jen 1% pískových zrn větších než 2 mm. Celkový podíl písku je 68%. I z těchto číselných údajů si čtenář může udělat představu, jak by měl substrát pro pravokořenné rostliny vypadat.

 

Poznámky
P.winkleri je typickou rostlinou tzv. poříční skupiny pediokaktusů (rostoucí podél řeky Colorado). Projevuje se, pro řadu rostlin rostoucích v extrémním prostředí příznačnou, schopností zatahovat stonek pod úroveň terénu. Na podzim, kdy teploty klesají, se stonek mírně vysune nad terén, na zimu se opět ukryje. Na jaře vyčnívají rostliny až 5 cm nad terén a kvetou. P.winkleri je rostlina, která v průběhu roku snáší teplotní rozdíly až 75°C. V létě teplota vzduchu na stanovišti přesahuje 40°C, v zimě klesá občas i 30°C pod bod mrazu. Když si uvědomíme, že teplota terénu je v horkých letních dnech často i 20°C nad teplotou vzduchu, je rozdíl maximálních a minimálních teplot terénu během roku i 90°C! To už snese jen málokterá rostlina. Doprovodnou kaktusovou flóru tvoří Sclerocactus wrightiae, Opuntia polyacantha, Echinocereus triglochidiatus.
Paní Winklerová po nálezu lokality P.winkleri, předala nasbírané rostliny panu Castetterovi z UNM, který se domníval, že se jedná o P.bradyi. Proto, i když lze první nález datovat do roku 1965, až o více než 10 let později dochází k rozlišení a k popisu nového druhu.

 

Literatura
Böcker A., Pediocactus winkleri Heil - Eine Kakteenminiatur aus Utah, Kakt. und and. Sukk., 38: 200-202, 1987
Heil K., Three new of Cactaceae from Southeastern Utah, Cact. Succ. J. (US), 51: 25-30, 1979
Heil A., Armstrong B., Schleser D., A Rewiew of the Genus Pediocactus, Cact. Succ. J. (US), 53: 17-39, 1981
Staník R., Pediocactus winkleri, Cactaceae etc., 1: 25, 1991
Šedivý Vl., Rod Pediocactus Br. et R., Aztekia, 5: 2-12, 1982

 

Autoři
Text i foto ve vlastní sbírce: Roman Staník, Bratislava.


návrat na seznam rodů

Diskuze:

Vaše jméno:
Text:

Ochrana proti spamu: sečtěte prosím dve a osm