Název
PEDIOCACTUS DESPAINII Welsh et Goodrich
 

Taxon
Pediocactus despainii Welsh et Goodrich, Great Basin Naturalist, 40: 83-86, 1980
Pediocactus bradyi Benson var. despainii (Welsh et Goodrich) Hochstätter, Succulenta, 1: 4-10, 1994
Pediocactus bradyi Benson subsp. despainii (Welsh et Goodrich) Hochstätter, The genera Pediocactus-Navajoa-Toumeya, revised, p. 64-65, 1995
Druhové jméno bylo zvoleno na počest pana Kima Despaina, který tyto rostliny v květnu r. 1978 sbíral.

 

Popis
Tělo
stonek většinou jednotlivý, ploše kulovitý až oválný, asi 38-60 mm vysoký a 30-95 mm široký. Bradavky asi 6-10 mm dlouhé a 5-11 mm široké, areoly eliptické. Střední trny chybějí, okrajových trnů 9-13 (-15), částečně zakrývajících tělo, dlouhých 2-6 mm, bílých, rozbíhajících se.
Květ
na horním konci areoly, 15-25 mm dlouhý, 18-25 mm široký, vnitřní okvětní lístky žlutě bronzové až broskvově bronzové, vzácně růžové, 6-12 mm dlouhé, 4-6 mm široké; vnější okvětní lístky stejně jako vnitřní zbarvené, s purpurovým středním proužkem; prašníky žluté, blizna zelená.
Plod
zelený, při sesychání hnědavý, hladký, nahoře plochý, dole zašpičatělý, ve zralosti podélně pukající, 9-11 mm dlouhý a asi 10 mm široký.
Semena
leskle černá, s bradavičnatou testou, asi 3,5 mm dlouhá a 2,5 mm široká, hilum uložené bazálně.

 

Variety
Žádné variety nebo formy k P.despainii nebyly popsány. Proměnlivost uvnitř druhu se týká pouze zabarvení květu. Nejblíže příbuzné druhy jsou P.winkleri a P.knowltonii.
Hochstätter pokládá P.despainii za vnitrodruhový taxon P.bradyi, s odstupem jednoho roku dvakrát kombinoval jméno jako poddruh a varietu k P.bradyi. Stejně tak pod P.bradyi řadí i P.winkleri.

 

Výskyt
Naleziště Pediocactus despainii se nachází severně od naleziště P.winkleri, v Emery County, v jihovýchodním Utahu, při San Rafael Swell. Je to nejseverněji rostoucí člen "poříční" skupiny pediokaktusů. Ve výšce kolem 1800 m n.m. společně s ním roste také Sclerocactus whipplei var. intermedius, Echinocereus triglochidiatus var. melanacanthus a několik druhů rodu Opuntia.

 

Pěstování
Pěstování pravokořenných rostlin z tzv. "poříční" skupiny pediokaktusů, mezi které patří i P.despainii, je mimořádně obtížné a v našich klimatických poměrech téměř nemožné.. Podstatně nižší letní teploty, ale zato vysoká vzdušná vlhkost - na rozdíl od podmínek v přírodě, nedávají mnoho nadějí na dlouhodobé udržení rostlin. Z uvedených důvodů pěstujeme raději roubované rostliny. Při světlém a chladném přezimování nám kvetou v jarních měsících. Poměrně velké plody jsou k areole přichyceny jen úzkým krčkem a proto při manipulaci s rostlinou nutno dávat pozor, abychom je předčasně neodlomili. Po jejich dozrání, což trvá asi měsíc, velká černá semena okamžitě vypadávají. Po dozrání plodu začíná dlouhé období vegetačního klidu, další zálivku připravíme po uplynutí letních veder. Co se výsevu a dalšího pěstování týče, platí vše, co bylo napsáno k P.winkleri.
Všeobecně se doporučuje roubovat spíše na mrazuvzdorné podnože, např. různé mrazuvzdorné opuntie, ale i např. na echinocereusy, např. ne severnější formy E.viridiflorus, E.chloranthus apod.. Tak lze rostliny zimovat v nevytápěném skleníku, případně i pod skleněným krytem v dobře drenážované skalce. To má také vliv na přirozenější vzhled rostliny, i na ochotu ke kvetení. Navíc lze snáze sladit životní potřeby roubu a podložky.

 

Poznámky
Pediocactus despainii se od P.bradyi odlišuje barvou květu a menším počtem kratších a tenčích trnů. Na rozdíl od P.winkleri roste vždy jednotlivě a má i větší rozměry těla a květu. Odnožuje jen po poškození. Na nalezišti není početný. Obývá hlavně jižní a západní svahy na okrajích jalovcových lesů. Stejně jako ostatní rostliny tzv. říční skupiny, roste i náš druh nedaleko řeky Colorado, v poušti Navajo, ve štěrkovitém, alkalickém substrátu. U kulturních rostlin může být někdy problém odlišení od P.winkleri, a to hlavně u roubovaných rostlin. Barva květu je variabilní u obou taxonů. P.despainii netvoří na areolách vatu jako je tomu u P.winkleri, u kterého tato vata i dlouho přetrvává. Malá ochota k odnožování u P.despainii (na rozdíl od P.winkleri) může být u roubovaných rostlin zvýšená silnou pokožkou. V přírodě je P.despainii vystavený extrémním rozdíl_um v teplotě mezi zimním a letním obdobím. Silný mráz i sníh jsou v zimě běžné. V období vegetačního klidu v létě i v zimě je tělo v přírodě zatažené pod úroveň terénu. Poupata se na rostlinách objevují už začátkem zimy, ale otevírají se až v teplých dubnových dnech. V této době už rostliny opět vyčnívají nad úroveň okolního kamenitého terénu.

 

Literatura
Benson L., Cacti of the United States and Canada, p. 758, 760, 765, 1982
Fritz G., Pediocactus despainii, Kakt. und and. Sukk., 44: 49-53, 1993
Heil K., Three new species of Cactaceae from Southeastern Utah, Cact. Succ. J. (US), 51: 25-30, 1979
Heil K., Armstrong B., Schleser D., A rewiew of the genus Pediocactus, Cact. Succ. J. (US), 53: 17-39, 1981
Hochstätter F., The genera Pediocactus-Navajoa-Toumeya, Revised, p. 61-64, 1995
Hochstätter F., To the habitats of Pediocactus and Sclerocactus, 1990 Hochstätter F., An den
Standorten von Pedio-und Sclerocactus, 1989
Šedivý V., Rod Pediocactus Br. et R., Aztekia, 5: 2-12, 1982

 

Autoři
Text i foto Roman Staník. Rostlina pochází ze semen od S.Bracka s polním číslem SB 989.


návrat na seznam rodů

Diskuze:

Vaše jméno:
Text:

Ochrana proti spamu: sečtěte prosím deset a jedna