Název
NOTOCACTUS STOCKINGERI Prestlé
 

Taxon
Notocactus stockingeri Prestlé, Succulenta, 64: 226-229, 1985
Francisco "Xico" Stockinger je známí brazilský umělec, znalec a pěstitel kaktusů, žijící v Porto Alegre, který nalezl tento druh.

 

Popis
Tělo
stonek převážně odnožující, ale také jednotlivý, svěže zelený, 20-40 mm široký, 60-100 mm vysoký; žebra 12-17, obloukovitá, 7 mm široká, 3 mm vysoká, téměř kolmá; areoly bělavé, kruhovité, 1-3 mm široké; všechny trny světlé, na temeni poněkud odstávající; okrajové trny 12-15, zlatožluté až světle jantarové, paprskovité, dlouhé 4-9 mm; středové trny 3-4, zčásti barvy jako okrajové trny, zčásti tmavší, silnější a delší, dlouhé 10-14 mm.
Květ
poupata s hustou šedohnědou až hnědou vlnou a červenohnědými štětinami; květ 32-40 mm dlouhý, 40-55 mm široký, zlatožlutý, lesklý; vnější okvětní lístky 8 mm široké, 25 mm dlouhé; vnitřní okvětní lístky 3-4 mm široké, 20-28 mm dlouhé; čnělka bělavě žlutá, 15-17 mm dlouhá, bliznových laloků 8-12, barvy bordó; nitky 6-11 mm dlouhé, žluté; prašníky bělavě žluté.
Plod
měkkomasý, soudkovitý, 10 mm dlouhý, 7 mm široký, pokryt chomáčky bělavé vlny a štětin.
Semena
černá, přílbovitá, 1 mm dlouhá, 0,8-0,9 mm široká, 0,5-0,6 mm vysoká, buňky osemení hladké.

 

Variety
I když je N.stockingeri variabilní druh, nebyly popsány žádné variety nebo formy. Na nalezišti rostou kromě typických rostlin:
- (FS 141)
také poněkud odlišné rostliny, které byly sbírány pod označením
FS 141A.
Liší se hrubším a silnějším otrněním a hruškovitým tvarem těla. K.H.Prestlé pro ně užívá jméno
var. durispinus n.n.

 

Výskyt
Naleziště typu je západně od Sao Borja u Unistalda, Rio Grande do Sul, Brazílie. Rostliny nalezl F.Stockinger na jaře 1981. Z kaktusovitých roste na lokalitě druh rodu Echinopsis, dále Frailea pumila, N.glaucinus a N.megapotamicus var. Další naleziště bylo objeveno ve vzdálenosti asi 4 km od naleziště typu.

 

Pěstování
N. stockingeri je možné pěstovat na vlastních kořenech. Musíme mu poskytnout propustný substrát, protože je citlivý na vlhko a chlad, při kterém dochází k hnilobě kořenů. Při výběru nádob na pěstování je třeba počítat s tím, že N.stockingeri vytváří v několika málo letech početné odnože.
Na snímku je importní rostlina s polním číslem FS 141 ze sbírky S.Stuchlíka.

 

Poznámky
Ačkoliv je nálezcem rostlin, které daly základ pro první popis, F.Stockinger , nepatří mu prvenství. Už v roce 1976 nalezli L.Horst a W.Üebelmann rostliny, které dostaly polní číslo:
HU 476 a jméno N.regglianus n.n.
Pod ním byly šířeny a P.Braun pro ně připravoval také první popis. Po popisu Prestlého se ale zjistilo, že obě rostliny patří k jednomu taxonu.
N.stockingeri je podle znaků květu a semen typickým zástupcem řady Paucispini, ale svým sloupkovitým, malým tělem připomíná N.tenuicylindricus.

 

Literatura
Gerloff N., Notocactus stockingeri Prestlé, Kakt. und and. Sukk., 40: 213-215, 1989
Prestlé K.H., Notocactus stockingeri Prestlé, Minimus, 17: 76-79, 1986
Stuchlík S., Rod Notocactus-monografie, p. 140-141, 1993

 

Autoři
Na snímku je importní rostlina s polním číslem FS 141 ze sbírky S.Stuchlíka.
Text: S.Stuchlík.


návrat na seznam rodů

Diskuze:

Vaše jméno:
Text:

Ochrana proti spamu: sečtěte prosím sedm a osm