Název
NOTOCACTUS ROSEIFLORUS Schlosser et Brederoo
 

Taxon
Notocactus roseiflorus Schlosser et Brederoo, Kakt. und and. Sukk., 29: 273-277, 1078
Roseiflorus se vztahuje na barvu květů druhu a v překladu znamená "růžově kvetoucí".

 

Popis
Tělo
stonek zpočátku kulovitý, později sloupkovitý, asi 50 mm široký, ve stáří až 120 mm dlouhý, neodnožující, zelený až tmavě zelený; temeno mírně prohloubené; žebra většinou 18-21, s malými hrbolky; areoly kruhovité, zpočátku s bohatou bílou vlnou, meziareolová vzdálenost většinou 5 mm. Okrajové trny 12-18, rozdílné délky, až 9 mm dlouhé, téměř bílé až načervenale žluté, na starších areolách s načervenalou bází; středový trn jeden, odstávající, rozdílné délky, na jednom exempláři 15-23 mm dlouhý, zpočátku podstatně tmavší než okrajové trny, později šednoucí.
Květ
20-40 mm dlouhý, 33-35 mm široký, zvonkovitý; vnější okvětní lístky asi 19 mm dlouhé, až 6 mm široké, nahoře růžové, dole světle krémové až bílé; vnitřní okvětní lístky až 19 mm dlouhé, až 5,5 mm široké, nahoře růžové, dole krémové až bílé; čnělka krémová, blizna tmavě červená; nitky krémové, prašníky žluté.
Plod
asi 20 mm dlouhý, 6-7 mm široký.
Semena
přílbovitá až zvonovitá, matně hnědá, 0,9-1 mm dlouhá a široká.

 

Variety
Nejsou známy žádné variety ani formy.

 

Výskyt
Naleziště typu je na kopci, zvaném Yacaré, provincie Artigas v severní Uruguay.

 

Pěstování
Ve sbírkách nepůsobí N.roseiflorus svými nároky na péči pěstitele žádné zvláštní potíže, protože není nijak choulostivý. Substrát je vhodný výživnější, mírně kyselý, zálivka pravidelná, především zjara musíme udržovat rostliny stále ve vzrůstu. Několikrát za rok můžeme rovněž přihnojit některým minerálním hnojivem, na podzim potom roztokem fosforečnanu draselného pro dobrý vývin poupat a semen. Tak jako jiné notokaktusy ani tento druh nemiluje přílišný úpal.
Rostlina na obrázku pochází ze sbírky S.Stuchlíka, který je i autorem textu, a byla vypěstována ze Schlosserových semen s polním číslem Schl. 150.

 

Poznámky
Druh byl objeven Hugo Schlosserem 12. prosince 1970 a byl distribuován pod polním číslem
Schl. 150.
Před popisem byly rostliny a semena šířeny také jako
N.yacarensis
N.rutilans var. jasminoflorus,
po publikování popisu ale obě jména ztratila své opodstatnění. N.roseiflorus připomíná N.rutilans, který je už dlouho známý a pochází rovněž z Uruguaye. V tabulce u prvního popisu byly shrnuty rozdílné znaky obou druhů. Z nichž jako nejnápadnější rozdíl je uváděn jen jeden středový trn a větší zóna růžové barvy květu u N.roseiflorus, bez nažloutle bílé barvy dolní části, která je vlastní květu N.rutilans.
N.roseiflorus je cizosprašný, musíme mít dvě rostliny, abychom získali semena.

 

Literatura
Gerloff N., Notocactus roseiflorus Schlosser et Brederoo, Internoto, 7: 96, 1986
Schäfer G., Die Gattung Notocactus, Kakteen - Sukkulenten, 14: 83-84, 1979
Stuchlík S., Rod Notocactus-monografie, p. 118-119, 1993

 

Autoři
Rostlina na obrázku pochází ze sbírky S.Stuchlíka, který je i autorem textu, a byla vypěstována ze Schlosserových semen s polním číslem Schl. 150.


návrat na seznam rodů

Diskuze:

Vaše jméno:
Text:

Ochrana proti spamu: sečtěte prosím jedna a sedm