Název
NOTOCACTUS ERYTHRACANTHUS Schlosser et Brederoo
 

Taxon
Notocactus erythracanthus Schlosser et Brederoo, Kakt. und and. Sukk., 36: 186-189, 1985
Jméno druhu pochází z řečtiny (erythros = červený, acanthos = trn) a zdůrazňuje jeden z hlavních rozpoznávacích znaků rostliny.

 

Popis
Tělo
stonek až 80 mm velký, vzácně i více, většinou kulovitý, ve stáří poněkud sloupkovitý, až 150 mm dlouhý; epidermis tmavě zelená; temeno s bílou vlnou; žeber obvykle 16, ve stáří až 19; areoly kruhovité, u temene s bílou vlnou, široké 2,5-3 mm; okrajové trny 10-12 (-14), postranní nejdelší, až 8 mm, dva krátké, jen 1,5-2 mm dlouhé, paprskovité, šedohnědé až hnědé s tmavým hrotem; středové trny 2-4, dlouhé 10-17 mm, v mládí svítivě červenohnědé, postupně přecházející do šedohnědé barvy.
Květ
široký 55-60 mm, tmavě žloutkově žlutý; vnější okvětní lístky s červeným středovým proužkem, 22-26 mm dlouhé; čnělka 11-14 mm dlouhá, bílá až krémová; blizna tmavě červená, 5-6 laloků.
Plod
18-25 mm dlouhý.
Semena
matně tmavě šedá až červenohnědá, přílbovitá; hilum bazální, obvykle krátce hruškovitého tvaru.

 

Variety
Žádné variety ani formy, ať popsané nebo nepopsané, nejsou známé.

 

Výskyt
Naleziště typu (Schl. 165) se nachází v provincii Tacuarembó, Uruguay, v poloviční vzdálenosti mezi městy Tacuarembó a Salto, kde se tyto rostliny v nepříliš hojném počtu vyskytují. Nálezy Prestlého
PR 82
a Gerloffa
Gf 131
byly rovněž ztotožněny s N.erythracanthus, což by ukazovalo na širší areál rozšíření druhu, než původně udával Schlosser. Pokud i nález
Gf 131
byl vskutku N.erythracanthus, oblast rozšíření zasahuje i do Brazílie, protože tento sběr byl uskutečněn západně od Unistalda, asi 250 km severně od naleziště typu.

 

Pěstování
Vypěstování květuschopných rostlin ze semen není obtížné, protože rostliny dávají značné množství semen, která dobře klíčí. Za tři až čtyři roky je možné získat květuschopné rostliny, které vykvétají jako jedny z prvních notokaktusů na jaře plochými, široce rozevřenými květy, sytě žluté barvy. Pravidelná zálivka, především na jaře v hlavním vegetačním období, a dostatek světla jsou zárukou dobrého růstu rostlin a jejich kvetení.
Rostlinu ze své sbírky, vypěstovanou z importních semen, vyfotografoval a text k ní napsal S.Stuchlík.

 

Poznámky
Podle údajů k prvnímu popisu se N.erythracanthus odlišuje od jiných notokaktusů především nápadnou červeně hnědou barvou otrnění, tmavě žloutkově žlutou barvou květů, přecházející až do oranžova a areolami se 2, 3, nebo 4 středovými trny na téže rostlině. Patří do podrodu Neonotocactus.
Rostlinný materiál není jednotný, jak o tom svědčí soupis Schlosserových polních čísel z roku 1979:
Schl. 165 - N.floricomus var. grandiflorus
Schl. 165a - N.floricomus var. multiflorus
Schl. 165b - N.floricomus var. rubrispinus
Tato proměnlivost však při popisu nového druhu nebyla vzata v úvahu pro popis případných variet a výše uvedená jména zůstala jen "katalogová".

 

Literatura
Bergner S., Notocactus erythracanthus Schlosser et Brederoo - nur in Uruguay, Internoto, 13: 14-18, 1992
Kolarik J., Lisal K., Nový notokaktus z Uruguaye, Minimus, 18: 21-26, 1988
Kolarik J., Lisal K., K Notocactus erythracanthus, Minimus, 19: 48, 1988
Stuchlík S., Notocactus erythracanthus Schloss. et Bred. - malé jubileum, Kaktusy, 31: 70-71, 1995

 

Autoři
Rostlinu ze své sbírky, vypěstovanou z importních semen, vyfotografoval a text k ní napsal S.Stuchlík.


návrat na seznam rodů

Diskuze:

Vaše jméno:
Text:

Ochrana proti spamu: sečtěte prosím deset a tri