Název
NEOPORTERIA CASTANEA Ritt.
 

Taxon
Neoporteria castanea Ritter, Taxon, 12: 34, 1963
Druh dostal jméno podle zabarvení trnů, castaneus = kaštanově hnědý.

 

Popis
Tělo
stonek zprvu kulovitý až prodloužený, až prodloužený, až 150 mm široký, trávově zelený, s vnořeným temenem, s vláknitými kořeny; žeber 15-24, asi 10 mm vysokých, na areolách rozšířených, hrboly pod areolami protažené s bradovitými výběžky; areoly 8-14 mm dlouhé, 5-8 mm široké, s bílou plstí. Trny rovné až zahnuté, kaštanově hnědé; středové tmavší až hnědočerné, zejména na koncích, později šednoucí; okrajové trny v počtu 10-14, dlouhé 10-15 mm, do stran nebo trochu ven směřující; na horním konci areoly někdy navíc několik jemných trnů.
Květy
vyrůstají blízko temene, až 70 mm dlouhé a 40 mm široké, květní lůžko s úzkými zelenými až červenavými šupinkami a několika drobnými bílými vlásky; tyčinky bílé, až 30 mm dlouhé; čnělka bílá, nahoře růžová, s 8-9 světle žlutými rameny blizny přečnívajícími prašníky, okvětní plátky purpurové nebo bílé, kolem 20 mm dlouhé a až 5 mm široké.
Plod
červený až hnědočervený, asi 20 mm dlouhý a 10 mm široký.
Semena
1,2 mm dlouhá a 0,8 mm široká, na hřbetu klenutá, testa hnědočerná.

 

Variety
F.Ritter popsal ještě
var. tunensis Ritt., která se liší jemnějšími a delšími trny z naleziště Tuna u San Fernando (na stejné zeměpisné šířce, dále ve vnitrozemí) s udáním rozšíření odtud až k Naltagua, jihozápadně od Santiaga v Chile. Byla objevena v roce 1955 a semena byla distribuována pod polním číslem
FR 236a.

 

Výskyt
Druh byl popsán z lokality u Villa Prat v čilské provincii Talca. Rostliny objevil Ritter v roce 1954, semena byla nabízena pod polním číslem:
FR 236.
Kattermann je nalezl v blízkosti Santa Cruz (34° j.š.), označil je svým číslem
FK 202,
FK 204.

 

Pěstování
Kultivace nedělá vážné potíže. N.castanea roste dobře na vlastních kořenech, i když oproti roubovaným rostlinám později kvete. Vzhled je však mnohem přirozenější a vytrnění husté. Květy se objevují na podzim a rostliny často kvetou celou zimu. Zjara a na podzim vyžadují vydatnější zálivku a hodně slunce. V létě mírné zastínění a hodně čerstvého vzduchu. V zimě sucho a chladno, ne však pod 5°C.

 

Poznámky
Neoporteria castanea je blízce příbuzná s N.subgibbosa, Kattermann ji dokonce klasifikoval jako varietu tohoto druhu. Její rozšíření je situováno do nejjižnější části areálu rodu Neoporteria ve vnitrozemí, kde klima již není výrazně pouštní. Navíc areál výskytu je izolován od lokalit jiných druhů rodu Neoporteria. Pro stanoviště jsou charakteristické skalní podklady a kolmé skalní stěny, takže starší rostliny rostou tak, že visí dolů s temeny vztyčenými vzhůru.

 

Literatura
Baborák J., Neoporteria subgibbosa a jí podobné, Kaktusy 82, 1: 3-10, 1982
Dvořák V., Čilské kaktusy II, 8: 22, 1982
Kattermann F., Eriosyce (Cactaceae), p. 106, 1994
Ritter F., Kakteen in Südamerika, 3: 1043, 1980

 

Autoři
Text, foto, sbírka: Jaromír Baborák.


návrat na seznam rodů

Diskuze:

Vaše jméno:
Text:

Ochrana proti spamu: sečtěte prosím deset a pet