Název
MELOCACTUS ERYTHRACANTHUS Buin. et Bred.
 

Taxon
Melocactus erythracanthus Buining et Brederoo, Cact. Succ. J. (US), 45: 223-226, 1973
Epiteton erythracanthus znamená v překladu červenotrnný. To odpovídá zbarvení trnů tohoto druhu.

 

Popis
Tělo
stonek jednotlivý, trávově zelený, poněkud kuželovitý, při bázi až 120 mm široký, u vrcholu stonku užší, až 110 mm vysoký, kořeny vlasovité, rozvětvené. Žebra ostrohranná, 25-30 mm vysoká, u báze až 30 mm široká, mezi areolami vyvýšená, v počtu 10-12; areoly zapuštěné, kruhovité, asi 20 mm mezi sebou vzdálené, 6-7 mm široké, zprvu hustě plstnaté, nakonec holé. Trny zpočátku leskle žlutohnědé, později červenohnědé, nakonec trochu šednoucí, při bázi ztlustlé, pevné, zakřivené; okrajových trnů 7-8, z toho 1 dolní, 100-130 mm dlouhý, zakřivený, ostatní okrajové 15-30 mm dlouhé; středové trny až 4 postavené do kříže, dolní nahoru prohnutý, 45-55 mm dlouhý, rovněž zakřivený, ostatní 3 jen 15-20 mm dlouhé.
Cefálium
až 60 mm vysoké i široké, zprvu skoro bílé, složené z bílé vaty a krátkých tmavě červených, z vaty téměř nevyčnívajících štětin; později vata svrašťující, po obvodu z ní štětiny vystupují, barva cefália se mění na tmavě červenou, temeno zůstává bílé.
Květy
samosprašné, početné, drobné, dlouze nálevkovité, asi 21 mm dlouhé a 5 mm široké. holé, růžově karmínovo-červené; okvětní lístky 4-5 mm dlouhé a 1-2 mm široké, kopinaté; prašníky žluté.
Plod
kyjovitý, 22-25 mm dlouhý, 5-7 mm široký, s jemnými podélnými žilkami, lesklý, svítivě vínově červený.
Semena
přílbovitého tvaru, lesklá, černá, 1,2 mm dlouhá a 0,8 mm široká, testa jemně hrbolkatá, hilum žlutě okrové.

 

Variety
Žádné variety nebyly popsány. Ani na nalezištích, ani v kultuře se nevyskytují rostliny se znaky natolik rozdílnými od původní diagnózy, které by sváděly k popisu variet či forem. Je však otázkou, zda by Melocactus longispinus neměl být přehodnocen a převeden jako varieta M.erythracanthus. Podobně sporná je i otázka oprávněnosti druhu M.erythracanthus (viz Poznámky).

 

Výskyt
Typové naleziště M.erythracanthus se nachází na západních svazích Serra do Espinhaco ve střední části státu Bahia v Brazílii. Zde roste na plochých skalách ve výšce asi 900 m n.m. společně s Melocactus albicephalus, M.glaucescens, Discocactus boomianus, druhy rodů Micranthocereus a Pseudopilocereus.

 

Pěstování
Melocactus erythracanthus pěstujeme stejně, jako většinu ostatních vnitrozemských melokaktusů. Roste poměrně rychle a dobře. V době vegetace mu prospívá teplé, slunečné stanoviště. Substrát připravíme výživný, ale propustný, mírně kyselý, s vyšším obsahem drti bohaté na minerály, které mají příznivý vliv na vývin bohatého a kvalitního otrnění. Zálivka během vegetace bohatá, substrát by měl v letních měsících zcela vyschnout. Jako všechny teplomilné druhy, mezi které i tento melokaktus patří, vyžaduje i v zimních měsících vyšší teploty, asi kolem 15°C. Nesnáší déletrvající poklesy teplot pod 10°C, ale naopak dobře snáší přezimování na okně v bytě při normální pokojové teplotě za předpokladu, že jej několikrát za zimu mírně zavlažíme. Výsev semen při teplotách asi 25-30°C nečiní potíže, semenáče rostou poměrně rychle a dobře. Proto ani roubování není nutné. Pokud se pro roubování přece rozhodneme, jako nejvhodnější podnože se jeví Marginatocereus marginatus, ale stejně dobře vyhovují i silné rostliny Eriocereus jusbertii.

 

Poznámky
Melocactus erythracanthus patří do příbuzenského okruhu M.oreas. Více méně otevřená ovšem dosud zůstává otázka jeho zařazení. Někteří autoři jej vedou jako samostatný druh, jiní M.erythracanthus považují jen za synonymum M.oreas.
Jiným vyjádřením je zařazení jako M.oreas subspecies cremnophilus f.erythracanthus (Buin. et Bred.) Braun. V našem případě se držíme původního pojetí renomovaných odborníků na rod Melocactus, jimiž byli A.F.H.Buining a A.J.Brederoo. Zpočátku byl do sbírek rozšiřován pod polním číslem
HU 220,
později se objevila i provizorní a neplatná jména jako
M.rubellus
M.rubrispinus n.n. Ritt.
FR 1330
z naleziště u Granjas Reunidas v Minas Gerais, nebo
M. morrochapensis
z naleziště Morro de Chapeu v Minas Gerais. Pod těmito jmény, která nebyla platně publikována, se někdy vyskytuje ve sbírkách dosud.

 

Literatura
Ritter F., Kakteen in Südamerika, 1: 158, 1979
Vrškový B., Několik poznámek pro lepší orientaci mezi brazilskými melokaktusy, Kaktusy 81, 17: 130-133, 1981
Vrškový B., Přehled Horstových nálezů rodu Melocactus v jihovýchodní Brazílii, Kaktusy 82, 18: 11-16, 1982

 

Autoři
Text a foto ve vlastní sbírce: Jan Klikar.


návrat na seznam rodů

Diskuze:

Vaše jméno:
Text:

Ochrana proti spamu: sečtěte prosím sest a sest