Název
ECHINOCACTUS HORIZONTHALONIUS Lem.
 

Taxon
Echinocactus horizonthalonius Lemaire, Cac. Gen. Nov. Sp., 19, 1839
Echinocactus equitans Scheidweiler, Bull. Acad. Sci. Brux. 6, 1 : 88, 1939
Echinocactus laticostatus Engl. et Big., Proc. Amer. Acad., 3 : 276, 1857
Latinský název " horizonthalonius" lze přeložit jako "vodorovně, v jedné rovině uspořádaný".

 

Popis
Tělo
jednoduché zpočátku zploštělé, později kulovité až pyramidální, 40 až 250 mm vysoké, více či méně šedé ojíněné, žeber většinou 8, ale také 7-13, jsou široká, zaoblená, často spirálovitě uspořádaná anebo přímo dolů spadající. Trny 6-9, přímé, ale i zahnuté, 20-40 mm dlouhé, často velmi silné, kruhovité nebo zploštělé, svrchní nejsilnější, nahoru zahnutý; mnohdy jsou trny zvrásněné až příčně kroužkované, žlutavé, červenavé, hnědé až téměř černé barvy, báze a špice většinou tmavší.
Květ
světle nebo až červeněrůžový, až 60 mm dlouhý; okvětní lístky kopinaté, zašpičatělé, až 30 mm dlouhé, na bázi tmavší (karmínové), trubka velmi krátká; ovarium kulovité, pokryté stejně jako trubka početnými, černohnědými, protáhlými šupinami, končícími trnem. Tyčinky početné, bílé, prašníky žluté, čnělka bílá nebo růžově červená, blizna 6-8 klanná, olivová.
Plod
až 30 mm dlouhý, protáhlý, červený, silně vlnatý, zpočátku šťavnatý, brzy vysychající po dozrání naspodu kruhově puká.
Semeno
2-3 mm velké, bradavičnaté, černohnědé, hilum laterální.

 

Variety
var. horizonthalonius (nominální varieta). její výskyt je udán z velké oblasti pouště Chihuahua, tj. Texas, Nové Mexiko, Coahuila, Durango, San Luis Potosí, Zacatecas aj. Sem zřejmě náleží i morfologicky neodlišitelný E.equitans Scheidw. ze států San Luis Potosí a Guanajuato v Mexiku, stejně tak i E.laticostatus Engelm., který byl udán z Nového Mexika a E.horizonthalonius
var. centrispinus Engelm. sbíraný v oblasti pomezí Texasu a Nového Mexika podél Pecos River u El Paso - i tyto nálezy z poloviny minulého století lze hodnotit pouze jako ekotypy nominální variety.
var. moelleri Haage jr. (bez popisu), cit. Weniger (1970). Výskyt je udán v oblasti Franklin Guadelupe Mts., pomezí Texasu a odtud dále na západ až po Arizonu. Charakteristika sběrů se neliší od nominální variety horizonthalonius. Všechna výše uvedená jména řadí Benson k nominální varietě, tedy k var. horizonthalonius zcela oprávněně. Rozdíly v utváření otrnění, květu a semene nejsou nijak podstatné a trvalé. Navíc i rostliny z Mexika lze docela dobře ztotožnit s populacemi v USA a zahrnout je k var. horizonthalonius. Podle dnešní úrovně znalostí (cit. L. Benson 1982) má zřejmě oprávnění samostatné existence pouze var. nicholii.
var. nicholii Benson se odlišuje tmavou epidermis (staré exempláře téměř černé), světlými, silně kroužkovanými trny a výrazně sloupovitým vzrůstem. Tyto morfologické odlišnosti jsou podpořeny zejména odlišným výskytem v oblasti Arizona desert.

 

Výskyt
Rozšíření se omezuje výhradně na vápencové oblasti, drolící se vápencové pahorky celé Chihuahuašské pouště (Chihuahua desert), okrajově pro var.nicholii i Arizona desert. Rostliny obývají nízké, ploché kopce a pahorky v nevysokých nadmořských polohách (200-1200 m n. m.), většinou náplavy štěrkových zvětralin, v jejich úžlabí pak nezřídka i jemnější pískovité a jílovité nánosy.

 

Pěstování
Výskyt v suchých a teplých oblastech amerického Jihozápadu předurčuje tento kaktus k umístění na nejslunějším a nejteplejším místě pod sklem. Většinou se pěstují roubované, doporučit lze podnože Eriocereus Jusbertii a Echinopsis cv. Květuschopnosti dorůstají semenáče po 5-8 letech, při velikosti nejméně 7 cm. Pro severské provenience (Texas, Arizona, Nové Mexiko) je možné velmi chladné zimování s poklesy k 0 stupňů C, obecně se však doporučuje teplota kolem 10 stupňů C.

 

Poznámky
E.horizonthalonius je krásná a cenná rostlina, která vyžaduje dlouholeté zkušenosti, než se pěstiteli odmění svými květy. Pěstitelská chyba vede většinou k úhynu rostliny, a tak i přes skutečnost, že v přírodě se jedná o běžný hojně rozšířený druh, v našich podmínkách je to jeden z nejvzácnějších kaktusů. Při pěstování ze semen zjistíme, že materiál z různých oblastí se od sebe liší. Rozdíly jsou pozorovány i u mladých semenáčků, často menších než 10 mm. To souhlasí s tím, co bylo výše řečeno o velké, i když je nutno zdůraznit že přijatelné, variabilitě tohoto druhu v přírodě.

 

Literatura
Backeberg C., Die Cactaceae V, 1961
Benson L., The Cacti of US and Canada, Stanford Press, 1982
Weniger D., The Cacti of Southwest., Univ. Texas Press, 1970

 

Autoři
Text: Jan Říha].
Foto: Rudolf Šubík.
Rostlina na snímku z okolí Huizache, SLP, Mexiko.


návrat na seznam rodů

Diskuze:

Dráb (2008-06-13 12:51:26)
Neveim aký starý je text, ale už tradične chýba E. horizonthalonius var. subikii
1 (2016-11-05 05:47:59)
1
Vaše jméno:
Text:

Ochrana proti spamu: sečtěte prosím osm a osm