Taxon
Mammillaria parkinsonii Ehrenberg, Linnaea, 14: 375, 1840
Mammillaria auriareolis Tiegel., Möllers Deutsche Gärtenzeitung, 48: 412, 1933
Mammillaria dietrichae Tiegel., Möllers Deutsche Gärtenzeitung, 48: 413, 1933
Mammillaria rosensis Craig, Mamm. Handb., p. 317, 1945
Mammillaria kunthii Ehrenb., Bot. Zeit., 2: 835, 1844
Mammillaria vonwyssiana Krainz, Schweizer Garten, 6: 171, 1945
Mammillaria avila-camachoi Shurly in Backeb., Die Cactaceae, 5: 3464, 1961
John Parkinson na jehož počest je druh pojmenován, byl anglický konzul v Mexiku a přítel Christiana Gotfrieda Ehrenberga - autora popisu.

Popis
Tělo
stonek zpočátku jednotlivý, nejprve ploše kulovitý, ve stáří sloupkovitý, až 250 mm vysoký a 80-120 mm široký, později na bázi odnožující, ve stáří se dichotomicky dělí, vytváří mohutné kompaktní trsy; temeno stonku je pokryté krátkou bílou vlnou, poraněná pletiva roní bílý lepkavý latex. Bradavky 6-10 mm vysoké, při bázi 4-5 mm široké; axily vyplněné bílou krátkou vlnou, z ní prostupují bílé štětinovité trny; areoly 2-3 mm široké, na vrcholu s bílou vlnou, starší areoly holé. Okrajových trnů 25-35, 3-7 mm dlouhé, rovné nebo mírně zahnuté, polotuhé, bílé barvy, rovnoměrně do stran rozprostřené; středových trnů 2-4, vzácně 5-6, délka horních trnů 6-10 mm, spodní trny až 40 mm, silné, velmi pichlavé, rovné nebo lehce zahnuté, bílé barvy, někdy s lehkým růžovým odstínem, špička u některých trnů tmavě hnědá.
Květy
15-20 mm dlouhé, vnější okvětní lístky špičaté s bledě růžovými okraji, střední proužek červenohnědý; vnitřní okvětní lístky krémové barvy se žlutohnědým středním proužkem; nitky u báze bílé v horních partiích bledě růžové, prašníky světle žluté; blizna narůžovělá.
Plod
kyjovitý, asi 10 mm dlouhý, šarlatově červený, se suchými zbytky okvětí.
Semena
světle hnědá, 1,5 mm dlouhá, 0,8 mm široká s hladkou testou.

Variety
M.parkinsonii je velmi variabilní druh. Různé nalezištní formy se od sebe liší především délkou, množstvím a barvou trnů (jak středových tak okrajových) a také barvou květů. M.parkinsonii je zahrnována do komplexu variabilních druhů M.perbella, ale její místo v botanickém systému na úrovni druhu je zcela opodstatněné. Popsány byly dvě variety. Mammillaria parkinsonii
var. brevispina Craig (v překladu s krátkými trny) se liší od nominátní především kratšími trny - okrajové kolísají od 1 do 4 mm a středové od 3 do 5 mm. Dr. R.T.Craig popsal tuto varietu podle rostlin získaných od sběratele kaktusů Ferdinanda Schmolla. Bohužel, v popisu není uvedena lokalita a podle současných terénních studií je vhodnější považovat M.parkinsonii var. brevispina za krajní nalezištní formu. To samé platí i o
Mammillaria parkinsonii
var. dietrichae, která se vyznačuje podle popisu autora větším počtem delších středních trnů. Craig ve své monografii Mammillaria A Collector's Guide rozšiřuje okruh synonym ještě o jména:
M.aljibensis
M.leucocentra
M.pseudocrucigera
M.queretaria
M.morganiana
M.cadereytensis
M.infernillensis.

Výskyt
Druh se vyskytuje v hraničních oblastech středomexických států Hidalgo a Querétaro. Jako nejznámější oblast výskytu je uváděno údolí řeky Rio Moctezuma. Roste však i desítky kilometrů od zmiňovaného kaňonu, v nadmořských výškách mezi 1200 až 1400 m. Vyhledává především rovinatější polohy, ale podle informací kolegů, kteří ji pozorovali v přírodě, roste i v kopcovitém terénu v nadmořských výškách okolo 2500 metrů. Námi pozorovaná populace rostla v těsné blízkosti naleziště Strombocactus disciformis společně s Lophophora diffusa, Thelocactus leucacanthus a Coryphantha sp. Tato lokalita se nachází nedaleko města Vizarrón ve státě Querétaro. Hlavní období dešťů přichází mezi květnem a říjnem, přičemž průměrný úhrn srážek se v těchto oblastech pohybuje okolo 500 mm.

Pěstování
Druh nemá žádné zvláštní nároky. Kromě generativního způsobu množení můžeme použít i vegetativní rozmnožování odnožemi, které po odříznutí necháme několik dní zaschnout na teplém a stinném místě (pod stolem ve skleníku) a po té sázíme do směsi písku a rašeliny (poměr 2:1), nebo pouze do čistého písku. Zimujeme při teplotách 5-10°C. Při poranění roní bílý, na vzduchu tuhnoucí latex, proto pozor na popíchání trny jiných kaktusů (riziko infekce a snížení estetické hodnoty rostliny). Z různých forem M.parkinsonii lze vytvořit velmi efektní kolekci.

Poznámky
Lektotypem sekce Leucocephalae je právě Mammillaria parkinsonii a kromě ní řadíme do této skupiny i blízce příbuzné druhy jako např.
Mammillaria gemminispina,
M.perbella
M.muehlenpfordtii aj.
Pokud bychom mantinely vymezující charakteristiku druhu zúžili, bylo by možné v rámci odlišných forem M.parkinsonii vytvořit několik nových variet a možná i druhů. Studium v terénu jasně potvrdilo, že variabilita je u některých taxonů velmi široká. Akceptace nalezištních forem (subspecií) je u těchto druhů opodstatněná a to platí v plné míře i o M.parkinsonii. Jak uvádí Schumann, plody této mamilárie a i jiných druhů např. M.centricirrha byly nabízeny v polovině minulého století na mexických tržnicích jako ovoce pod názvem chilitos. Označení je shodné s malými velmi pálivými paprikami a zřejmě plody domorodci pojmenovali stejně proto, že se podobají tvarem i velikostí. V posledních letech jsme se s prodejem plodů mamilárií v Mexiku již nesetkali.

Literatura
Backeberg C., Die Cactaceae, 5: 3215-3218, 1961
Bravo Hollis H., Sánchez-Mejorada H., Las Cactáceas de México, 3: 256-259, 1991
Haage W., Kakteen von A bis Z, p. 417, 1981
Schumann K., Gesamtbeschreibung der Kakteen, p. 570, 1889
Pilbeam J., Mammillaria A collector's guide, p. 105-106, 1980
Reppenhagen W., Die Gattung Mammillaria. Monographie, 2: 574-575, 1991
Schmoll, První ilustrace, Cact. Succ. J. (US), 7: 21, 1935

Autoři
Text: Libor Kunte a Jaroslav Šnicer
Foto: Libor Kunte fotografoval rostlinu na obrázku v západní části pohoří Sierra del Doctor nedaleko městečka Vizarrón (Qro).