Název
MAMMILLARIA LONGIFLORA (Br. et R.) Berger f. STAMPFERI (Repp.) Hunt
 

Taxon
Mammillaria longiflora (Br. et R.) Berger f. stampferi (Reppenhagen) D.R.Hunt, Cact. Succ. J. GB, 41: 97, 1979
Mammillaria stampferi Reppenhagen, Kakt. und and. Sukk., 30: 185, 1979
Jméno druhu je odvozeno od dlouhých květů. Forma stampferi se vyznačuje naopak květy relativně krátkými (také byla zprvu označována jako M.longiflora, což je významovým protikladem). Proto bylo nakonec zvoleno jméno na počest Josefa Stampfera z Rakouska, který W.Reppenhagenovi v severním Mexiku pomáhal a zřejmě ji jako první i v horských lesích u El Salto objevil.

 

Popis
Tělo
stonek jednotlivý, jen vzácně větvený či odnožující, kulovitý až polokulovitý, asi 40 mm vysoký a 60 mm široký, bradavky měkkomasé, široce válcovité, 6-10 mm dlouhé, silné, tmavozelené. Areoly hustě nahloučené, kruhovité, asi 1,5 mm velké, s nepatrnou nažloutlou vatou. Okrajových trnů 20-30, štětinovitých, přímých, asi 7-10 mm dlouhých, paprskovitě rozložených, sklovitě bílých. Středové trny až 4, někdy chybí, jehlovité, dolní nejdelší, háčkovitý, ostatní přímé, jemně plstnaté, na bázi ztlustlé, hnědavé až hnědočervené.
Květy
25-35 mm velké, široce nálevkovité, vonné, trubka krátká, zelená až olivová, okvětní lístky široce kopinaté, 10-16 mm dlouhé, 3-6 mm široké, celokrajné, světle růžové s tmavším středním proužkem; blizna žlutozelená; tyčinky bílé, prašníky žluté.
Plod
krátce válcovitý, ve zralosti se zasychajícím okvětím, až 10 mm dlouhý a 5 mm silný, nazelenalý, brzy vysýchavý, hnědý.
Semena
přilbovitá, asi 1,2 mm dlouhá, 1 mm široká, testa černá.

 

Variety
Populace známých rostlin jsou homogenní nejen v přírodě, ale také mezi pěstovanými rostlinami nelze rozlišit odchylky. Od typové variety, lze
f. stampferi
rozeznat na první pohled, morfologické znaky na stonku a otrnění, zejména pak masivní a krátká květní trubka neuniknou i při povrchním sledování.

 

Výskyt
Rostlina byla objevena v sedmdesátých letech v lesích na skalnatých stráních u El Salto, ve státě Durango v Mexiku. Roste většinou na mírných travnatých svazích, v humusovitých půdách, většinou na žulovém podloží. Často na plném slunci ve světlinách v borových lesích, ve společenství mechů, různých trav, vzácněji i nízkých dřevin. Celá horská oblast je obtížně dostupná a leží na atlantsko-pacifickém rozvodí. Horské prostředí zde umožňuje vzrůst vysokému jehličnatému lesu, v nadmořských výškách okolo 2000 m.
Od naleziště typové variety je toto místo vzdáleno asi 120 km, jde však o oblast špatně přístupnou, dodnes zarostlou hustými lesy.

 

Pěstování
Vyhovuje běžný substrát, vzhledem k výskytu na kyselém podloží a v lesních opadankových a humusem bohatých půdách spíše na kyselé straně (pH 6-7). Vyzkoušeli jsme pěstování v humusových substrátech a to bez problémů, stejně ovšem vyhovují i běžné kaktusové půdy. Plody a semena zrají značně rychle a většinou již v letních měsících je lze sklízet a opětovně vysévat. V tomto čase, resp. až do podzimu, nejlépe klíčí. Naproti tomu jsme zjistili snížení klíčivosti během zimy a v časném jaře. Nicméně životnost semen je dlouhá a při vhodném uskladnění v suchu a chladnu klíčí ještě po pěti letech. Rostlina je přitažlivá pro vlnatky aj. červce, ochrana a kontrola před škůdci je proto nutná.
Foto: R.Šubík. Na snímku rostlina (semenáč) vypěstovaná ze semen od A.B.Laua.

 

Poznámky
Mammillaria longiflora f. stampferi je velice dekorativní a také brzy kvete a plodí. Proto se stala komerčně využívanou rostlinou, která je produkována v desetitisících. Bohužel u nás je dosud málo známá a rozšířená - přestože při vhodné kultivaci mohou semenáče kvést již ve stáří 10-12 měsíců. Nasazuje poupata časně na jaře a komerční rostliny jsou nabízeny v plném květu již okolo Velikonoc. Přesto, že již malé semenáče kolem 1 cm v průměru nasazují druhým rokem po vysetí první poupata, není to důvodem, aby byla u nás hojná. Příliš časné kvetení má v našich podmínkách za následek potíže při opylování (nevyzrálý pyl v nedostatečně vyvinutých prašnících vede ke sterilitě květu).
Lau sbíral rostlinu pod svým polním číslem
L 1250,
Werner Reppenhagen pod svým číslem
Repp. 1358.

 

Literatura
Hunt D.R., Recent Mammillaria discoveries, Cact. Succ. J. GB, 41: 97, 1979
Pilbeam J., Mammillaria. A collector's guide, p. 83-84, 1985
Reppenhagen W., Die Gattung Mammillaria, 1: 72-73, 1991

 

Autoři
Foto: R.Šubík. Na snímku rostlina (semenáč) vypěstovaná ze semen od A.B.Laua.
Text: J.Říha.


návrat na seznam rodů

Diskuze:

Vaše jméno:
Text:

Ochrana proti spamu: sečtěte prosím tri a pet