Taxon
Mammillaria geminispina Haworth, Phil. Mag., 63: 42, 1824
Mammillaria bicolor Lehmann, Del. Sem. Hort. Hamb., p. 7, 1830
Mammillaria nivea Wendland, in Pfeiff. Enum. Cact., p. 27, 1837
Mammillaria deadelea Schweidweiler, Hort. Belge, 4: 16, 1837
Mammillaria nobilis Pfeiffer, Alg. Gartenz., 8: 282, 1840
Mammillaria nivea var. brevispina Hildm., Verzeichnis, 4, 1888
Druh byl pojmenován podle uspořádání dvou středových trnů v areole (geminispinus = s trny v páru).

Popis
Tělo
stonek trsovitý, jednotlivé stonky kulovité až válcovité, 90-180 mm dlouhé, až 80 mm široké, s vpadlým temenem; bradavky tuhé, na bázi čtyřboké, na vrcholu kuželovité, s mléčnou šťávou, asi 7 mm dlouhé, stejně tak u báze široké; areoly oválné, zprvu s bílou vlnou, později holé; axily s bílou vlnou, s 10-20 zkadeřenými štětinami, stejně dlouhými jako bradavky. Středové trny většinou 2, vzácněji i více (až 6), horní 25-40 mm dlouhý, ostatní 7-15 mm dlouhé, všechny jehlicovité, tuhé, přímé nebo mírně zahnuté, hladké, křídově bílé, vzájemně propletené.
Květy
široce nálevkovité, asi 20 mm dlouhé, vnější okvětní lístky s třešňově červeným pruhem a s bílými okraji, špičaté, s pilovitými okraji; vnitřní okvětní lístky červené, se světlejšími okraji, kopinaté, jemně pilovité; čnělka dole bílá, nahoře červená, bliznové laloky růžově červené až žlutavé; nitky bílé, prašníky žluté.
Plody
kyjovitý, až 10 mm dlouhý, s červeným oplodím.
Semena
hnědá, zakřiveně hruškovitá, s bočním hilem.

Variety
M.geminispina je proměnlivý druh, zejména ve tvaru, barvě a délce trnů. Byl předmětem zájmů a tak se v minulém století objevila řada popisů "druhů", které byly později přiřazeny k M.geminispina jako variety, (viz např. C.Backeberg, 1961). Uvádíme je jako synonyma, protože v přírodě nelze odlišit žádné samostatně existující podřízené taxony. Vše je dílem proměnlivosti životních podmínek na poměrně malém areálu rozšíření.

Výskyt
Typová lokalita sice nebyla udána, ale již v polovině minulého století byl dobře znám výskyt ve Valle Grande, zejména u Ixmiquilpan, Venádos a Zimapan, ve státě Hidalgo v Mexiku. Vzhledem k nápadnosti tohoto druhu je dnes rozšíření velmi dobře prověřeno a lze říci, že se vyskytuje od hranic státu Veracruz v širokém údolí Rio Grande, přes Lago de Metztitlan, Barranca de Venádos a podél Rio Amajaque ve státě Hidalgo. Roste v teplých údolích na vápencových horninách zejména s Cephalocereus senilis a Astrophytum ornatum, horní hranicí rozšíření je nadm. výška asi 1800 m.

Pěstování
M.geminispina je přitažlivý a krásný druh, jeho pěstování však vyžaduje co nejteplejší umístění. Nejlépe prospívá ve skleníku nebo v pařeništi při umístění blízko skla. Pro okenní kulturu není příliš vhodný. Vyhovuje běžný kaktusový substrát, nejlépe s vyšším obsahem vápníku. Zálivka se doporučuje nepravidelná, po dokonalém proschnutí kořenového balu, pak ale však vydatná, s dostatkem živin. Obdobím kvetení je jaro, větší rostliny nasazují poupata opakovaně i na podzim, či ve vrcholícím létě. Do květní zralosti dospívají semenáče ve velikosti asi 6 cm, jde však o druh, který nekvete příliš ochotně. Květy jen málokdy vyrůstají ve věnečcích, většinou jsou jednotlivé, Množení výsevem semen není obtížné, možné je rovněž zakořeňování odnoží. Největším nebezpečím pro rostlinu je zálivka při chladném počasí, zejména později na podzim, kdy zemina v nádobách jen pomalu vysychá. Pro pěstování velkých a starých jedinců jsou proto nejvhodnější široké a nízké keramické nádoby.

Poznámky
M.geminispina je hojná na vápencových svazích blízko osady Metztitlan v Hidalgu, kde vytváří nespočetné, až metr široké, polštářovité trsy. Lze tam nalézt různě otrněné jedince, někteří mohou mít trny delší než je uvedeno v popise, vedle však rostou rostliny s trny sotva 2 cm dlouhými. Všechny tzv. variety, které jsou v některých sbírkách rozlišovány, lze najít na ploše několika metrů čtverečních. Při výsevu semen z přírody máme většinu těchto morfotypů k dispozici. Samozřejmě však opakovaným výběrem, opylováním jedinců s nejdelšími trny atd. lze vyselektovat linie, které méně zkušení pěstitelé mohou považovat za odlišné variety.
Počet středových trnů je u většiny rostlin shodný, tj. 2. U divokých rostlin však můžeme vzácně pozorovat i vyšší, někdy i trojnásobný počet. Květy, plody i semena jsou však vždy shodné a není pochyb o tom, že se jedná o málo významnou odchylku, kterou známe i u jiných druhů kaktusů. Druh řadíme do řady Leucocephalae, sekce Mammillaria.

Literatura
Backeberg C., Die Cactaceae, 5: 3183-3186, 1961
Craig R.T., The Mammillaria handbook, p. 80, 1945
Hunt D.R., Mammillaria names, Bradleya, 2: 80, 1984
Pilbeam J., Mammillaria. A collector's guide, p. 62, 1985
Rauh W., Kakteen an ihre Standorten, 1979
Reppenhagen W., Die Gattung Mammillaria, Monographie, p. 547-549, 1992
Sánchez-Mejorada H., Manual de Campo de las Cactaceas y Suculentas de la Barranca de Metztitlan, 1978

Autoři
Text: R.Dufek a J.Říha.
Foto: Crkal ve vlastní sbírce.