Název
HILDEWINTERA AUREISPINA (Ritt.) Ritt.
 

Taxon
Hildewintera aureispina (Ritter) Ritter, Kakt. und and. Sukk., 17: 11, 1966
Witeria aureispina Ritter, Kakt. und and. Sukk., 13: 4, 1962
Winterocereus aureispinus (Ritt.) Backeb., Das Kakteenlexikon, p. 455, 1966
Loxanthocereus aureispinus (Ritt.) Buxb. in Krainz., Die Kakteen, CVb. 1974
Borzicactus aureispinus (Ritt.) Rowley, Repert. Plant. Succul. (I.O.S.), 24/1973: 6, 1975
Cleistocactus aureispinus (Ritt.) D.Hunt, Bradleya, 5: 92, 1987
Jméno druhu vyjadřuje barvu trnů, Aureispinus - zlatotrný.

 

Popis
Tělo
stonek na bázi odnožující, tvořící převislé trny, jednotlivé stonky až 1,5 m dlouhé a 25 mm široké; epidermis světle zelená. Žeber 16-17, přímá, nízká, mezi areolami snížená, areoly kruhovité, 1 mm široké, se světle hnědou až rezavou plstí, 3-5 mm od sebe vzdálené. Okrajových trnů asi 30, dlouhé 4-10 mm, tenké, jehlovité, paprskovitě postavené; středových trnů asi 20, trochu delší a silnější než okrajové, horní nejdelší zvláště na starších stoncích a ve květní zóně, všechny trny zlatožluté.
Květy
vyrůstají z boku blízko vrcholu stonků, 40-60 mm dlouhé, 50 mm široké, mírně zahnuté, květní lůžko s početnými, malými červenohnědými šupinami a velmi krátkými bílými vlasy, trubka v dolní části s malým počtem šupin, tmavě oranžovočervená, v horní části světlejší, vnější okvětní lístky asi 35 mm dlouhé, ven zahnuté; vnitřní okvětní lístky 8 mm dlouhé, kopinaté, úzké; všechny okvětní lístky oranžově červené, na bázi tmavší; tyčinky početné, přitisklé ke čnělce, nitky oranžově červené, prašníky tmavě červené; čnělka a šestiramenná blizna žlutavé.
Plod
kulovitý nebo mírně protáhlý, 10 mm široký, zelený.
Semena
malá, černá, testa jemně hrbolatá.

 

Variety
H.aureispina je proměnlivá v barvě a délce trnů i v barvě květů. U některých květů převládá oranžová, u jiných lila barva. Žádná z barevných odchylek nebyla popsána jako varieta či forma.

 

Výskyt
Roste na kolmých skalních stěnách u Agua Clara na cestě z Mataral do Mairana v provincii Florida v Bolívii. Zde ji prvně sbíral v roce 1958 F.Ritter.

 

Pěstování
S ohledem na převislý růst je vhodné pěstovat H.aureispinus v zavěšených nádobách, nebo je možné je roubovat na vysoký cereus (C.peruvianus). Letní stanoviště vyžaduje světlé a teplé. Zimní stanoviště teplé při teplotách 12-15° C. Pro tyto požadavky ji lze pěstovat ve světlých bytech s ústředním vytápěním. Roubované rostliny rychle narůstají květuschopné velikosti, tj. při délce stonků alespoň 0,5 m. Rozmnožování jak vegetativní, tak generativní. Semenáčky narůstají jen zvolna, proto je lépe je roubovat. Roubování je možné doporučit i pro odříznuté odnože.

 

Poznámky
Tento taxon byl prvně uveden v roce 1962 jako Winteria aureispina. Rodové jméno však bylo snadno zaměnitelné s Wintera J.A.Murr. (čeleď Winteraceae, řád Magnoliales), proto v roce 1966 změnil F.Ritter ve smyslu předpisů ICBN jméno Winteria Ritter 1962 (pozdní homonymum jména Wintera J.A.Murr.) na Hildewintera (Hilde Winterová je sestra F.Rittera). Shody jmen si všiml i C.Backeberg, který použil jméno Winterocereus, Ritterova kombinace byla publikována v prvním čísle Kakteen und andere Sukkulenten (leden 1966), kdežto Backeberg svoji kombinaci uveřejnil v Das Kakteenlexikon, který vyšel až v březnu 1966. Proto má jméno Hildewintera přednost před Winterocereus. Hildewintera je monotypický rod, příbuzný skupině rodů s více či méně zygomorfními květy, např. Bolivicereus, Borzicactus, Loxanthocereus a dalším. K posledně jmenovanému rodu zařadil tento rod F.Buxbaum, J.Donald skupinu těchto rodů zařadil do rodu Borzicactus.

 

Literatura
Backeberg C., Das Kakteenlexikon, p. 455, 1966
Král J., Hildewinteria aureispina Ritt. - Kaktus pro každého, Kaktusy 82, 18: 139, 1982
Odehnal j. et Stuchlík S., Borzicactus aureispinus (Ritter) Rowley, Kaktusy 81, 17: 31-33, 1981

 

Autoři
Text: Jaroslav Ullmann.
Foto: Josef Halda ve sbírce Jar. Krůty.


návrat na seznam rodů

Diskuze:

Vaše jméno:
Text:

Ochrana proti spamu: sečtěte prosím ctyri a osm