Název
GEOHINTONIA MEXICANA Glass et Fitz Maurice
 

Taxon
Geohintonia mexicana Glass et Fitz Maurice, Cact. Suc. Mex., 37: 17, 1992
Rodové jméno bylo zvoleno na počest objevitele druhu, složeninou ze jména a příjmení mexického znalce kaktusové flóry George S.Hintona. Druhové jméno připomíná zemi, kde tento kaktus roste.

 

Popis
Tělo
stonek jednotlivý, kulovitý až zploštěle kulovitý, kolem 200 mm vysoký i široký, sivozelené až šedomodré barvy. Žebra hladká, asi 20 mm vysoká, tenká, v počtu 15-20, v nejužším místě zakončená korkovitou hranou, snadno se od žebra při bázi stovku oddělující; na okrouhlých areolách několik 2-15 mm dlouhých korkovitých, zprvu krémově žlutých, později tmavnoucích trnů, vzhůru srpovitě zahnutých, narůstajících na nejmladších areolách spolu s hustou vatou, brzy opadávající, areoly později holé.
Květy
vyrůstají z nejmladších areol, šířka květu 40-50 mm, okvětní lístky tmavorůžové až červenofialově zbarvené; nitky tyčinek bílé, asi 16 mm dlouhé, prašníky kanárkově žluté; čnělka nese 5-6 klannou bělavou bliznu.
Plod
dužnaté, asi 9x5 mm velké, se zbytky zaschlého okvětí.
Semena
leskle černá, drobnými nízkými bradavkami pokrytá, asi 1 mm dlouhá a 0,7 mm široká, s výrazným masitým hilem.

 

Variety
S ohledem na to, že lokalita je poměrně malá,rostliny, které se tu nalézají jsou velmi uniformní a jejich proměnlivost se omezuje jen na nepodstatné znaky, např. určité rozdíly v zabarvení epidermis či v sytosti zabarvení květů. U některých rostlin zůstávají trny delší dobu, u jiných opadávají velmi záhy.
Určitou diskusi zřejmě brzy vyvolá ustavení zvláštního rodu Geohintonia. Lze očekávat návrh na připojení tohoto rodu k některému z již zavedených rodů.

 

Výskyt
Rozšíření druhu je omezeno na pohoří Sierra Tapias v mexickém státě Nuevo Leon, dep. Galeana, kde se druh vyskytuje na sádrovcovém, asi 30 km dlouhém hřebeni. Svůj nález jsem označil polním číslem PP 223.
Rostliny se vyskytují v mnohdy četných koloniích, na strmých sádrovcových svazích, často ve společnosti Aztekium hintonii, řídce se tu vyskytuje i Thelocactus matudae, několik druhů rodu Mammillaria, na svazích se nalézá zajímavá forma Neolloydia conoidea. Roste tu i další rostlinka, kterou objevil pan Hinton, droboučká bělokvětá "masožravka" Pinguicula hintonii. Holé, exponované sádrovce jsou porostlé množstvím ozdobných zářivě zelených vranečků Selaginella gypsicola. Plošší místa jsou obývaná řídkým porostem palem, stromovitými jukami a řadou křovin s porostem drobných rostlin Tillandsia recurvata.

 

Pěstování
Geohintonia mexicana je v našich sbírkách velmi krátkou dobu, ale už nyní se jeví, že pěstování nebude činit vážnějších obtíží. Jsou tolerantní k vlhku, zdá se, že trvalejší mírné vlhko jím prospívá. Pro to hovoří i fakt, že hygroskopický sádrovec je již několik centimetrů pod ztvrdlým povrchem stabilně vlhký. Jsou-li v růstu, nevadí jim přímé slunce, libují si na nejteplejším místě ve skleníku. Květy nevydrží na rostlině příliš dlouho, otevírají se kolem poledne a navečer se zavírají. Kvetou jen jeden den. Květy jsou však četné, asi šestiměsíční semenáč naroubovaný na Pereskiopsis sp. vytvořil násadu sedmi poupat, která se postupně otevírala. Určité potíže nastávají při přeroubování semenáčků z Pereskiopsis na trvalou podnož. Zřejmě nejlepší afinitu vykazuje Myrtillocactus geometrizans.
Foto: Josef Halda.

 

Poznámky
Lokalita této rostliny byla několik let utajována. S ohledem na to , že rostlin jsou tu snad miliony, jistě to nebylo z obavy před poškozením populace sběrem. Snad si můžeme dovolit spekulaci o tom, že někteří lidé měli zájem zajistit si na distribuci této - jistě velmi zajímavé kuriozity mezi kaktusovitými - monopol. Zřejmě i proto je po ní mezi pěstiteli ve světě velká poptávka.
Lokalita je nejen tajena, navíc byly mezi "hledače" vypouštěny legendy o tom, jak přísně jsou místa výskytu střežena policií, potenciální lokality byly směrovány úplně do jiných končin, a pod . Desítky výprav z řady států se vracely domů s nepořízenou. Štěstí se usmálo až na výpravu Pavlíček a Šnicer, a bylo to datum 13.ledna 1995, kdy jsme spolu v Galeaně otevřeli láhev nevalné brandy na oslavu desetidenního vyčerpávajícího snažení.
Semena snadno klíčí, za několik málo měsíců po naroubování semenáče kvetou a plodí množství semen. Díky tomu už na skolku roku 1996 putovalo mezi zákazníky prodejny "Chrudimský kaktusář" na tisíc porcí semen Geohintonia mexicana zdarma, jako propagační dárek. je to možná trochu rána pod pás pro ty, kteří si za mořem hodlali vytvořit svůj monopol. Je to však zároveň významná akce. Díky velkému množství kulturních semenáčků mezi pěstiteli se jistě výrazně sníží tlak na přírodní populaci!

 

Literatura
Braun P., Geohintonia mexicana Glass et Fitz Maurice, Kakt. und and. Sukk., 45: Karteikarte 1994/28, 1994
Cattabriga A., Aztekium hintonii und Geohintonia mexicana, Kakt. und and. Sukk., 46: 1-8, 1995
Chalet J.M., Geohintonia mexicana, Succulentes (Monaco), 1: 3-5, 1996
Dráb I., ad: Nová bonanza, Cactaceae etc., 5: 65-69, 1995
Glass C., Fitz Maurice W.A., Nuevos taxa de Cactaceas de Nuevo Leon, Mexico, Cact. Suc. Mex., 37: 11-21, 1992
Glass C., Fitz Maurice W.A., Geohintonia mexicana und Aztekium hintonii - Two new cacti from Mexico, Cact. Succ. J. (US), 64: 141-147, 1992
Glass C., Fitz Maurice W.A., Zwei sensationelle Kakteen-Neufunde aus Mexico: Geohintonia mexicana and Aztekium hintonii, Kakt. und and. Sukk., 44: 92-97, 1993
Hunt D., Taylor N.P., Notes on miscellaneous genera of Cactaceae, Bradleya, 10: 17-32, 1992
Kunte L., Mexické novinky z jiného pohledu, Kaktusy, 32: 62, 63, 1996
Kunte L., Šnicer J., Dva nové druhy kaktusů z Mexika, Živa, 93: 165-167, 1995
Pavlíček P., O nálezu Geohintonia a Aztekium ..., Kaktusy, 32: 106-108, 1996
Říha J., Příběhy o hezkých kaktusech, Kaktusy, 32: 93-95, 1996

 

Autoři
Foto: Josef Halda.
Text: za pomoci autora foto napsal Pavel Pavlíček.


návrat na seznam rodů

Diskuze:

Anonym (2011-11-27 20:21:28)

P. P. (2011-11-27 20:23:05)
Oproti údaji v poznámkách - květy se otevírají po několik dní
Vaše jméno:
Text:

Ochrana proti spamu: sečtěte prosím osm a pet