Název
FRAILEA PUMILA (Lem.) Br. et R.
 

Taxon
Frailea pumila (Lemaire) Britton et Rose, The Cactaceae, 3: 209, 1922
Echinocactus pumilus Lem., Cact. Horto Monvill. Cult. Descr., p. 21, 1838
Druhové jméno pumilus znamená malý, nízký, drobný.

 

Popis
Tělo
stonek ploše kulovitý, zpočátku jednotlivý, později hojně odnožující, nahoře zaoblený, 20 mm vysoký, 30 mm široký; temeno vpadlé, pokryté trny; epidermis tmavozelená. Žeber 17-20, rovná nebo mírně pokřivená, nízká a plochá, mělkými brázdami rozdělená na velké a zřetelné, na bázi šestihranné hrbolky; areoly 3-6 mm od sebe vzdálené, okrouhlé asi 1-1,5 mm široké, s řídkou, zkadeřenou šedobílou vlnou, brzo holé. Okrajových trnů 12-14, nepíchavé, štětinovité, 3-5 mm dlouhé, šikmo odstávající, rovné nebo zakřivené, ohebné, špinavě šedohnědé; 1-2 středové trny stejné barvy, nepatrně delší než okrajové, mírně nahoru a dolu skloněné, nepíchavé.
Květy
nálevkovité, vyrůstají z temene, asi 20 mm dlouhé a 20-30 mm široké; lůžko květní kulovité, množstvím hnědavě zelených šupin porostlé, v paždí šupin špinavě bílá vlna a hnědé vlasovité štětiny; trubka porostlá šupinami, vlnou a štětinami; vnější okvětní lístky kopinaté, hnědavě zelené, vnitřní vždy kopisťovité, zlatožluté nebo sírově žluté, s matnější jehlovitou špicí; tyčinky dosahují téměř poloviny délky okvětních lístků, nitky žluté, prašníky poněkud tmavší; zelenavá čnělka s pěti laloky nepřečnívá prašníky.
Plod
asi 5 mm velký, zelený, eliptický, s purpurově červenými šupinami, vlnou a štětinami.
Semeno
asi 1,2 mm dlouhé a široké, obvejčité až oválné, poněkud stlačené, černé, nepříliš lesklé.

 

Variety
Byla popsána pouze jediná varieta, a to
Frailea pumila var. maior Ritter.
Frailea pumila je variabilní a plastický taxon. Z příbuzenského okruhu byly popsány jako samostatné taxony, např.:
Frailea carminifilamentosa Kilian,
Frailea carminifilamentosa Kilian var. winkelmanniana Kilian,
Frailea chrysacantha Hrabě
Frailea colombiana (Werd.) Backeb..
Otázka taxonomického postavení některých z nich není zcela vyřešená.

 

Výskyt
Původ Frailea pumila je neznámý. Britton a Rose uvádějí jako naleziště Paraguay. J.A.Shaffer, se kterým Britton a Rose spolupracovali, uvádějí oblast výskytu v Concordia v provincii Entre Rios (Argentina). C.Osten se zmiňuje o rostlinách pocházejících z provincie Salto v Uruguayi. F.Ritter uvádí výskyt druhu do oblasti od Concordia v Argentině na jihozápadě až po Santiago na severovýchodě Rio Grande do Sul. V současnosti se jako centrum rozšíření této rostliny udává oblast pohraničí mezi Brazílií (Rio Grande do Sul) a Uruguayi v oblasti okolo Alegrete.

 

Pěstování
Frailea pumila je vděčná, dobře a snadno rostoucí rostlina, Je třeba dodržet jen několik základních pěstitelských podmínek, při kterých fraileje zdárně vegetují: dávají přednost polostínu, a vyžadují dostatečnou zálivku na jaře a v létě. Na podzim se doporučuje mlžit a rosit. Propustný substrát by měl mít mírně kyselou reakci. Přezimování okolo 10°C, světlo není nutné. Roubování je zbytečné.

 

Poznámky
Původní popis Ch.Lemairea se obtížně přiřazuje k dnes známým rostlinám. Problematická situace s identifikací tohoto druhu nastala už několik desítek let po popisu. Tak např. K.Schumann se ve své monografii zabývá rostlinou rozdílnou od současné interpretace druhu, stejného omylu opět záměnou s jinou rostlinou se dopouštějí ve své práci Britton a Rose. F.Ritter se pokusil tuto situaci rozřešit tak, že použil údaje K.Schumanna a doplnil je svými pozorováními.
Další, kdo zaujal k Frailea pumila nějaký postoj je K.H.Prestlé. Ve svém dělení rodu Frailea vytvořil pro rostliny okruhu
Frailea pumila
podrod Pumilaoides. Rostliny řazené do tohoto okruhu rostou v pásu od severní Uruguaye, přes západní část Rio Grande do Sul, argentinské provincie Corrientes a Missiones, pokračuje do Paraguaye a končí na východě Bolívie.
Prestlé při stavbě svého systému vycházel pouze ze svých sběrů anebo z nálezů s ověřeným původem, nezabýval se teoretizováním na téma

 

Literatura
Gerloff N., NKS/Kaktus, 29: 4-6, 1994
Osten C., Notas sobre Cactáceas, p. 54, 1941
Ritter F., Kakteen in Südamerika, 1: 206, 1979
Schumann K., Gesamtbeschreibung der Kakteen, p. 105, 1903

 

Autoři
Text: Lubomír Berka.
Foto: Miroslav Veverka ve vlastní sbírce.


návrat na seznam rodů

Diskuze:

Anonym (2015-07-24 06:38:27)

Vaše jméno:
Text:

Ochrana proti spamu: sečtěte prosím devet a jedna