Název
FRAILEA GRACILLIMA (Lem.) Br. et R.
 

Taxon
Frailea gracillima (Lemaire) Britton et Rose, The cactaceae, 3: 209,1922
Echinocactus gracillimus lem., Cact. Gen. Nova Spec. Hort. Monvill., p. 24, 90, 1839
Druhové jméno v překladu znamená velmi štíhlý, útlý.

 

Popis
Tělo
stonek válcovitý, dole tenčí než na hoře, jednotlivý, až 60 mm vysoký a 20 mm silný; pokožka zelená. Bradavky uspořádané do 14-23 žeber; areoly oválné, 1-2 mm široké, s bílou vlnou, hrboly 2 mm vysoké, 2-3 mm od sebe vzdálené. Okrajových trnů 10-15, všechny paprskovitě rozprostřené, tenké, bílé až průhledné, hustě pokrývají stonek; středové trny většinou 2 až 4, silnější a delší než okrajové, do hněda až hnědofialova zbarvené, odstávající.
Květy
25-30 mm široké, z temene vyrůstající; okvětní lístky 20 mm dlouhé a až 5 mm široké, lesklé, jasně citrónově žluté; nitky bělavé, prašníky sírově žluté; čnělka nažloutle bílá, blizna většinou se 7 laloky, 3 mm dlouhými, téže barvy; trubka 9-10 mm dlouhá, nálevkovitá, kalich někdy částečně červený, vně je pokryta malými, zelenými špičatými šupinami, z jejich paždí vyčnívají 3-4 velmi dlouhé hnědé štětiny a trochu bílé vlny; květní lůžko protáhlé, 4-5 mm široké, až 7 mm dlouhé.
Plod
kulovitý, až 10 mm vysoký a 7 mm silný, dole často načervenalý a téměř holý, v horní části pokrytý šedohnědou vlnou a hnědými štětinami.
Semena
přilbovitá, červenohnědá až tmavě hnědá, hladká, 1,5 mm široká a 1 mm vysoká, se silně vypouklým okrajem hila, hilum oválné a šikmé.

 

Variety
Žádné variety nebyly popsány. Okruh rostlin kolem Frailea gracillima je však velmi variabilní a vytváří celou řadu stanovištních forem. Některé z nich byly chápány i popsány i jako samostatné druhy, např.
Frailea lepida Buining et Brederoo,
Frailea albifusca Ritter.
Druhu Frailea gracillima je velmi podobná
Frailea alacriportana Backeb. et Voll..
Existují dokonce úvahy některých znalců o tom, že oba tyto druhy jsou vlastně totožné.

 

Výskyt
V popise Ch.Lemairea je uvedeno, že naleziště F.gracillima je neznámé. Schumann ji umísťuje do Paraguaye (kde doposud nebyla nalezena). Podle současných znalostí je rozšířena na rozsáhlém území brazilského státu Rio Grande do Sul, mezi Rio Guaiba, po Pantano až k Encrulzihada a k Dom Pedrito.

 

Pěstování
Stejně jako všechny fraileje, i F.gracillima vyžaduje polostín, na přímém slunci trpí. Doporučuji dostatečnou zálivku na jaře a v létě, na podzim jen mlžit a rosit. Substrát by měl být dostatečně propustný s mírně kyselou reakcí. Všechny obvyklé směsi vedou k úspěchu, stačí, když květináč poskytuje dosti místa pro řepovité kořeny. Sloupkovité fraileje vyžadují více vlhkosti než rostliny z okruhu Frailea pumila. Přezimování okolo 10°C, světlo není nutné. Rostliny vytvářejí kleistogamické květy (plod se vytvoří, aniž se květ otevře, dojde k samoopylení). Semena klíčí nejlépe bezprostředně po sklizni, semena starší než jeden rok mají klíčivost minimální.

 

Poznámky
Celá skupina cereoidních (sloupkovitých frailejí je značně nepřehledná a velmi rozmanitá. Díky velmi starým popisům je obtížné přesně identifikovat původní rostliny a oblast jejich nálezu. Zařazení jednotlivých příslušníků celé skupiny je značně závislé na názoru autora.
Dosud není dostatečně jasné zda Frailea gracillima (Lem.) Br. et R. a
Frailea alacriportana Backeb et Voll. nejsou shodné rostliny. Původní popisy obou taxonů dostatečně neumožňují jejich rozlišení. F.Ritter z nesrovnalostí mezi Lemaireovým popisem a pozdějším popisem K.Schumanna usoudil, že K.Schumann měl k dispozici odlišnou rostlinu, stejnou, podle které Ritter popsal druh
Frailea pseudogracillima Ritter.

 

Literatura
Backeberg C., Voll, Arqu. Jard. Bot. - Rio de Janeiro, 9: 174, 1949
Gerloff N., NKS/Kaktus, 29: 28-29, 1994
Ritter F., Kakteen in Südamerika, 1: 200-201, 1979
Schumann K., Gesamtbeschreibung der Kakteen, p. 107, 1903

 

Autoři
Text: Lubomír Berka
Foto: Miroslav Veverka ve vlastní sbírce.


návrat na seznam rodů

Diskuze:

Vaše jméno:
Text:

Ochrana proti spamu: sečtěte prosím osm a osm