Název
ERIOSYCE LAUI J.Luthy
 

Taxon
Eriosyce laui J.Luthy in F.Kattermann, Eriosyce, The genus revised and amplified, Appendix 2: p. 120-124
Druhové jméno bylo zvoleno na počest svého objevitele, dr. A.B.Lau z Mexika, který řadu let působil i v Jižní Americe a vedle mnoho dalších nových rostlin, objevil i tento miniaturní kaktus.

 

Popis
Tělo
stonek kulovitý až mírně protáhlý, asi 30 mm velký, krčkem oddělený od kořene, kořen kůlovitý, dužnatý, až 150 mm dlouhý. Žebra rozpadlá do bradavkových hrbolců asi 5x5 mm velkých, pod areolou vybíhajících do kopinatých lístkových útvarů; areoly s bílou vlnou z vláken asi 6 mm dlouhých, sklovitě průsvitných a zakroucených. Trnů 9-13, nerozlišitelných na okrajové a středové, všechny tenké, jehlovité, křehké, odstávající, průsvitně bílé, s nažloutlou cibulkovitou bází, asi 9 mm dlouhé, ve střední části asi 0,15 mm silné.
Květ
úzce nálevkovitý, asi 20 mm dlouhý a 15 mm široký; vnitřní okvětní lístky u báze bělavě žluté, nahoře sírově žluté, s nepravidelně zoubkovaným zvlněným koncem, vnější okvětní lístky vně stočené, zevně s tmavším středovým proužkem; květní lůžko až 3,5 mm široké, holé nebo s holými úzkými šupinami; tyčinek až 40, nitky bílé až 5 mm dlouhé, prašníky žluté; blizna bílá.
Plod
holý, červený u báze bělavý, prodlužující se na 35 mm, kyjovitě protáhlý.
Semena
hruškovitého tvaru až 2,2 mm dlouhá a 1,5 mm široká, testa leskle černá.

 

Variety
Nejsou známi, všechny pěstované rostliny jsou uniformní.

 

Výskyt
Druh je znám jen z typové lokality, kde jej v roce 1971 poprvé objevil A.B.Lau. Naleziště leží v severní Chile v oblasti Antofagasta, nedaleko (jižně) města Tocopilla. E.laui roste pouhých 4-5 km od moře na kamenitých sutích slepených jemným jílem, na pahorcích vysokých okolo 400 m. V oblasti jsou hojné polední mlhy, teploty jsou však vysoké a dostatek slunce trvá většinu měsíců v roce.

 

Pěstování
Do kultury se dostalo jen několik rostlin a ukazuje se, že je obtížné je rozmnožit. Přestože jsou k dispozici semena, jejich klíčivost je nízká a také úmrtnost klíčenců je velká. Výsledný efekt vedoucí k získání nové generace je stále v nedohlednu. Roubováním se daří udržet dovezené klony, namnožit je však v dostatečném počtu - to je otázkou řady let. E.laui proto náleží k nejvzácnějším a nejobtížněji získatelným kaktusům a předpokládáme, že tomu tak bude i v dalších letech. Zkušenosti z pěstování ukazují na značnou neochotu k srůstání s tkáněmi jiných druhů kaktusů a roubování je proto úspěšné jen v malém procentu. Tento druh se zatím nepodařilo naroubovat na Pereskiopsis, nejlepší srůstavost se ukazuje s běžnými cereusovitými podnožemi. Obdobím kvetení jsou jaro a léto, květy se otevírají na slunci, většinou jen na 2 dny, po opylení rychle vadnou. Plody zrají během 5-6 týdnů a pokud je v nich něco semen, neprodlužují se a mohou zůstat mezi bradavkami, kde zaschnou, aniž dojde k uvolnění semen. Zimní teploty mohou klesat k 5°C. Při dlouhém zimním suchu, kdy se rostliny nemohou napít, měkké části stonků (tj. letorosty) zasychají a nebo trpí rezavými nekrotickými skvrnami. Roubujeme odnože větší než 1 cm, menší oddělky většinou usýchají.
Na snímku R.Šubíka je roubovaná rostlina (isotyp) ve sbírce A.B.Laua v Mexiku.

 

Poznámky
Přestože je tento druh znám více než 20 let, jeho zařazení a popsání se neobešlo bez problémů. Představit si tuto 3 cm velkou rostlinku jako příslušníka rodu Eriosyce je obtížné. Autor popisu jej řadí do subsekce Islaya, tj. mezi druhy s holým měchýřkovitým plodem, kde je běžné šíření pomocí větru.
Rod Islaya byl však v roce 1994 zařazen Kattermannem do rodu Eriosyce a tomu odpovídá i výsledné rodové jméno. Jedná se o výjimečný druh, se silně redukovaným stonkem i květy. Porovnávána byla i příbuznost k rodu Copiapoa, který je druhým nejobsažnějším rodem v Čile a který se vyskytuje ve stejné oblasti. Na pohled zde existuje značná podobnost ve stavbě květu i ve vzhledu stonku i areol a trnů. Rozdíly existují ve stavbě plodů (u Copiapoa jsou vřetenovité, za zralosti podélně pukají), autor uvádí nový diagnostický znak pro rozlišení rodu Copiapoa od jiných kaktusovitých (blizna všech druhů rodu Copiapoa se po vložení do směsi alkohol-glycerin-formaldehyd rychle zbarví, ztmavne). Blizna E.laui se nezbarví a proto autor popisu zařazení do rodu Copiapoa vylučuje.
Druh E.laui je charakteristický holým květním lůžkem a plodem (případně jsou zde nepatrné šupinky), bez jakýchkoliv náznaků trnů či chlupů - tento znak je uvnitř rodu Eriosyce výjimečný a připomíná např. plody rodů Weingartia a Neowerdermannia. Ovšem od těchto rodů se odlišuje zejména stavbou semen a také svým rozšířením. Ve sbírkách se setkáváme s E.laui vzácně, většinou pod označením Copiapoa (?) spec. Tocopilla, L 1541 leg. 1986.

 

Literatura
Kattermann F., Eriosyce, the genus revised and amplified, p. 120-124, 1994
Lau A., South American Cactus Log-las chapter, Cact. Succ. J. (US), 68: 295-297, 1996

 

Autoři
Na snímku R.Šubíka je roubovaná rostlina (isotyp) ve sbírce A.B.Laua v Mexiku.
Text J.Říha.


návrat na seznam rodů

Diskuze:

Vaše jméno:
Text:

Ochrana proti spamu: sečtěte prosím ctyri a pet