Název
DISCOCACTUS FERRICOLA Buin. et Bred.
 

Taxon
Discocactus ferricola Buining et Brederoo, Kakt. und and. Sukk. 26, 1: 2-5, 1975
Discocactus mutuensis Kníže n.n.
Jméno druhu je odvozeno od složení substrátu na nalezišti, který obsahuje mnoho železa. Koncovka -cola označuje případy vazby rostliny na něco - v tomto případě na horninu s obsahem železa.

 

Popis
Tělo
stonek jednotlivý, ploše kulovitý až kulovitý, až 250 mm široký, bez cefália až 80 mm vysoký, pokožka lesklá, tmavě zelená, kořeny rozvětvené. Cefálium až 65 mm široké a asi 70 mm vysoké, s bílou vlnou a tmavošedými, až 50 mm dlouhými štětinami. Žeber 14, spirálovitá, rozdělená na 35 mm široké a 15 mm vysoké, ploché, okrouhlé hrbolce; areoly oválné, do 15 mm dlouhé a 7 mm široké, zpočátku kryté bílou vlnou, později holé, mírně do žebra vmáčklé pod nejvyšším bodem hrbolce. Trny více méně pravidelně rozložené, spíše k tělu stočené, zpočátku tmavě hnědé, později šedé, dolní trny nejdelší, až 50 mm dlouhé, trny nad nimi kratší, kolem 30 mm, někdy na vrcholu areoly 1 trn nejkratší, až 25 mm dlouhý, často na horní části areoly i několik malých sekundárních trnů.
Květ
poupě zelenohnědé až hnědé, květ dole trubkovitý, horní část nálevkovitá, 55 mm dlouhý, 35 mm široký, holý, bílý, nevonící, okvětní lístky seřazené ve spirálách, kopinaté, až 20 mm dlouhé, 4 mm široké, okraje jemně vroubkované, dolní mírně masité, zevnitř bílé, zvenku zelenohnědé; vnější okvětní lístky 23 mm dlouhé, 5 mm široké, bílé, úzce kopinaté, přecházející do velmi tenkých vnitřních okvětních plátků, které jsou více lopatkovité a ostré, 18 mm dlouhé a 6 mm široké; čnělka 17 mm dlouhá, nedosahuje ani 2. spirálu tyčinek, blizna 4 laločná, krémově bílá, tyčinky uspořádané v nejméně 16 spirálách, prašníky žluté.
Plod
kyjovitý, 30-40 mm dlouhý, 5-9 mm široký, horní část vyčnívající z vaty jemně zelenkavá až krémová, praská podélně.
Semeno
kulovité až přílbovité, 1,5 mm dlouhé a široké, testa lesklá, černá, s nízkými bradavkovitými hrbolky, ty někdy úplně chybějí, hilum bazální.

 

Variety
Variabilita uvnitř druhu se omezuje většinou jen na délku, šířku a barvu trnů.

 

Výskyt
Domovina druhu je okolí Corumba v brazilském státu Mato Grosso, a to východně a jižně od města, ale i na bolivijské straně hranice u Cerro Mutun. Zde u Rio Paraguay ve výšce 600 m n.m. (?) je sbíral Karel Kníže, rozšiřováno pod polním číslem
KK 1506.
Podle Buininga a Brederoo je nadmořská výška naleziště okolo 200 m. Rostliny obývají místa mezi černými plochými skálami s vysokým obsahem železa a manganu. V proláklinách a kapsách, kde se zadržuje humus a kde rostou i mechy, roste spolu se šrůchami (Portulaca) a různými bromeliovitými rostlinami. Holotyp je uložen v herbáři v Utrechtu pod číslem
H 195.

 

Pěstování
Discocactus ferricola je asi nejméně náročný druh jinak pěstitelsky spíše obtížnějšího rodu. Semenáčky rostou poměrně rychle. Naroubované rostliny tvoří cefálium (tedy dosahují pohlavní zralosti) při dobrých podmínkách už za 3 roky. Pravokořenné rostliny vyžadují hrubozrnný, minerální substrát. Teploty v zimě raději nad 10°C (toleruje i nižší, v létě můžeme poskytnout i velké vedro a plné slunce, protože i v přírodě rostou na plně exponovaných místech, kde teploty často přesahují i 40°C.

 

Poznámky
Někteří autoři řadí Discocactus ferricola jako synonymum k D.boliviensis. Naleziště D.ferricola je místy jen pár kilometrů vzdálené od naleziště D.boliviensis. Žádné informace o vzájemném křížení nejsou známé. Zatímco D.boliviensis roste výlučně na vápencích. D.ferricola obývá jen železomanganové horniny. Oba druhy ve stáří odnožují a tvoří i velké skupiny.

 

Literatura
Buining A.F.H., Brederoo A.J., Discocactus ferricola spec. nov., Kakt. und and. Sukk. 26, 1: 2-5, 1975
Buining A.F.H., The Genus Discocactus, 1976
Říha J., Přehled druhů rodu Discocactus Pfeiff., Kaktusy, 19: 75-80, 1983

 

Autoři
Text a foto: Roman Staník ve sbírce Ĺ. Vlasáka ve Svatém Juru.


návrat na seznam rodů

Diskuze:

janyshka99 (2011-10-07 14:18:14)
jaké barvy
Vaše jméno:
Text:

Ochrana proti spamu: sečtěte prosím sedm a sedm