Název
CORYPHANTHA VALIDA (J. A. Purpus) L. Bremmer
 

Taxon
Coryphantha valida (J. A. Purpus) L. Bremmer, Cact. Suc. Mex., 22 : 14-17, 1977
Mammillaria valida J. A. Purpus, Monatsschr. Kakt. -Kunde, 21 : 97-102, 1911
Coryphantha poselgeriana (Dietr.) Br. et R. var.valida (J. A. Purpus) Backeb., Die
Cactaceae, 5 : 3050, 1961
Druhové jméno je odvozeno od mohutného vzhledu rostlin, validus = silný, mocný, mohutný.

 

Popis
Tělo
jednotlivé, v mládí kulovité později válcovité, s okrouhlým temenem pokrytým špinavě bílou vlnou a trny,největší exempláře 140 mm široké, 220 mm vysoké, modrozelené bradavky seřazeny v 5 a 8 spirálách, pevné, robustní, v průřezu kosočtverečné, asi 40 mm široké, 20 mm dlouhé, nahoře s vlnatou brázdou, nesoucí 3-4 žlázky; areoly asi 8 mm v průměru, vlnaté jen poblíž temene, později holé. Okrajové trny obvykle v počtu 5-6, odstávající, mírně zahnuté směrem k tělu, na průřezu okrouhlé nebo zploštělé, 35-40 mm dlouhé, spodní delší nebo všechny stejně dlouhé, při základu cibulkovité, šedobílé s červeným leskem v horní polovině, mladé trny na temeni spáleně hnědé na horní straně, staré trny šednou; v horní části areoly se objevuje svazek až 14 šídlovitých, skoro stejně dlouhých trnů jako okrajové, šedobílých s červenavým leskem nebo světle rohovinových, na špici hnědých; středový trn je jeden, směřující šikmo vzhůru, je přímý nebo málo zakřivený, silnější a delší než okrajové, 40-50 mm dlouhý, dole až 2 mm v průměru a cibulkovitě ztlustlý, v mládí žlutavě rohovinový, jen na vrcholu je hnědý, ve stáří šedne.
Květ
asi 60 mm dlouhý, světle až tmavě růžový, hedvábně lesklý, uvnitř v dolní části oranžově červený, vnější okvětní lístky světle až tmavě růžové s červenohnědým středem; prašníky žluté; blizna žlutorůžová s osmi červenožlutými laloky.
Plod
eliptický, zelený.
Semena
velká, hnědá, poněkud šikmo obvejčitá, nebo skoro ledvinovitá, asi 3 mm dlouhá, 2 mm široká.

 

Variety
Na tomto místě je třeba uvést tři jména, která se vyskytují v souvislosti s robustními koryfantami, pocházejícími z extrémně suchých oblastí mexických států Coahuila, Durango a Chihuahua. Jsou to:
Echinocactus poselgerianus Dietrich, 1851
Echinocactus saltillensis Poselger, 1853
Mammillaria valida J. A. Purpus, 1911
Popisy rostlin pod těmito jmény nepředstavují jen dodnes uspokojivě nedořešený nomenklatorický i taxonomický problém (o tom však poněkud více v poznámkách), ale i variabilitu uvnitř celého okruhu. Variabilita spočívá v rozdílech ve vzhledu bradavek - od polokulovitého tvaru až po téměř pentagonální hranol (tento poslední extrém dokonce vedl některé autory ke slučování této koryfanty s C. difficilis).
Dále je variabilní počet okrajových trnů v areole (5-20), přičemž jejich charakter a uspořádání jsou v podstatě shodné, ale i barva květů, která je od žlutavé až bělavé, přes růžovou, až po masově červenou. Zmíněná variabilita se projevuje i na vyobrazené rostlině, která přestože je již 14 let stará, nezačala tvořit svazek horních okrajových trnů, který by měl být typický právě pro C. valida. Zároveň však počet okrajových trnů je vyšší, než je uvedeno v popise. Také květ neodpovídá popisu svou velikostí, pozorování na rostlinném materiálu však ukazují, že většina rostlin vykvétá asi o jednu třetinu menším květem, než uvádí původní Purpusův popis. V našich podmínkách se květy objevují od května do září.

 

Výskyt
C. valida se vyskytuje celkem hojně na plochých naplaveninách jižně od Sierra de la Paila a v okolí Parras de la Fuente (obojí Coahuila). Původní popis udává dvě konkrétní naleziště ze státu Coahuila - Móvano a Viesca. Ostatní údaje o nalezištích ze státu Coahuila (zejm. z okolí Saltilla) platí pro údajně odlišné formy, nazývané C. poselgeriana a C. poselgeriana var. saltillensis.

 

Pěstování
Pěstování této jedné z nejkrásnějších koryfant je obtížné. Jako pravokořenná roste neuvěřitelně pomalu a je velice citlivá na sebemenší pěstitelské přehmaty. Při nevhodném zalití snadno dochází k zahnívání kořenů, svůj řepovitý kořenový systém pak velmi obtížně a pomalu obnovuje. Jistější je roubování semenáčků hned v prvním roce. Jako podložky se osvědčují hybridní echinopsisy, které také urychlí růst.
Foto: J. Král.

 

Poznámky
Z velkého množství více či méně kompromisních názorů bylo třeba se při sestavování tohoto materiálu pokusit o přijatelné řešení celé problematiky. První kámen úrazu se objevuje již na začátku - jméno rostliny bylo možno zvolit z několika možných alternativ. Ke konečnému řešení stručné vysvětlení:
Původní popis pořídil J. A. Purpus, superintendant botanické zahrady v Darmstadtu, podle rostlin, které mu zaslal jeho bratr C. A. Purpus, trvale usazený v Americe a pracující zde jako profesionální sběratel rostlin. Nešťastně zvolené druhové jméno valida (viz Engelmannova Mammillaria scheeri var.valida) způsobilo ve dvacátých a třicátých letech tohoto století mnoho zmatků, zejména v německé literatuře. Po jejich urovnání a konečném oddělení "amerických" C.scheeri a okruhu C.poselgeriana se však nepodařilo "mexický" problém uvnitř uspokojivě vyřešit. Pro potřeby "Atlasu kaktusů" v tomto případě nemělo smysl použít tzv. širší druhové pojetí, které pěstitelům v mnoha případech a z mnoha důvodů nevyhovuje.
Pro klasifikaci byla tedy použita v zásadě původní koncepce druhu C.valida, ta je v poslední době podporována americkým znalcem L. Bremmerem, který rozděluje celý okruh takto:
C.poselgeriana (Dietrich) Br. et R. var.poselgeriana
C.poselgeriana var.saltillensis (Poselger) L. Bremmer
C.valida (J. A. Purpus) L.Bremmer
Vychází přitom z původních popisů a jejich aplikace na rostliny v přírodě.
Podle jeho názoru lze jednotlivé taxony bezpečně rozlišovat i zeměpisně.

 

Literatura
Backeberg C., Die Cactaceae, 5 : 3049-3051, 1961
Glass Ch., Foster R., Cact. Succ. J. (US), 42, 1970
Meyer R., Monatsschr. Kakt.-Kunde, 20 : 135-138, 1910
Unger G., Kakt. und and. Sukk., 37 : 85-86, 1986

 

Autoři
Foto: J. Král.
Fotografovaná rostlina pochází ze sbírky autora textu V.Šedivého.


návrat na seznam rodů

Diskuze:

Vaše jméno:
Text:

Ochrana proti spamu: sečtěte prosím pet a sedm