Název
AZTEKIUM HINTONII Glass et Fitz Maurice
 

Taxon
Aztekium hintonii Glass et Fitz Maurice, Cact. Suc. Mex., 37: 13, 1992
Jméno druhu bylo zvoleno na počest svého nálezce, pana George Sebastiana Hintona z Rancho Aguililla v San Rafael, Nuevo Leon, Mexiko.

 

Popis
Tělo
stonek jednotlivý, šedozelený, stlačeně kulovitý, ve stáří mírně sloupkovitý, asi 200 mm (až 300 mm) široký, až 200 mm vysoký, obvykle s 9-11 žebry pokrytými zbytky po odpadaných trnech, ve stáří i s 15 žebry; žebra příčně hustě a drobně rýhovaná, asi 80 rýh na každém žebru, hloubka rýhy asi 0,8 mm, kořeny tenké, tuhé a drátovité. Areoly na žebru hustě nahloučené, zprvu v temeni s hustou jemnou vlnou, s několika krátkými, asi 7-13 mm dlouhými, šedými, srpovitě zahnutými, později odpadávajícími trny.
Květy
vyrůstají z nejmladších areol, výrazně růžové až fialově červené barvy, až 30 mm široké, obvykle jen několik hodin otevřené, okvětní lístky asi 3 mm široké a 10-15 mm dlouhé, na vrcholu okrouhlé i přiostřené; tyčinky četné, nitky bílé, prašníky tmavožluté; blizna výrazně vystouplá, se 4 bílými, až 3 mm dlouhými laloky.
Plod
dužnatý, asi 8x3 mm velký se zbytky zaschlého květu.
Semeno
černé, hrubě bradavičnaté, až 0,9 mm velké, obvejčité, s výrazným houbovitým hilem.

 

Variety
S ohledem na to, že lokalita je relativně malá, je populace Aztekium hintonii velmi uniformní a proměnlivost jednotlivých rostlin je jen nepatrná. Rod má dnes dva druhy, prvním je A.ritteri, stále hledaná a vzácná mexická rarita, popsaná v roce 1928 jako Echinocactus ritteri. Od A.hintonii se liší výrazně menším vzrůstem, tvarem i postavením rýh na žebrech, důležitá je i vzájemná oddělenost lokalit, které jsou u obou druhů omezeny na nepatrně malé území.

 

Výskyt
Lokalita výskytu Aztekium hintonii se nalézá v mexickém státě Nuevo Leon, dep. Galeana, v pohoří Sierra Tapias, na sádrovcovém, asi 30 km dlouhém hřebeni. Své nálezy jsem označil polním číslem PP 222.
Rostliny se vyskytují v mnohdy četných koloniích, na strmých sádrovcových svazích, často ve společnosti Geohintonia mexicana, řídce se tu vyskytuje i Thelocactus matudae, několik druhů rodu Mammillaria. Společně roste i zajímavá forma Neolloydia conoidea, která jistě stojí za další studium, protože se na první pohled výrazně liší od neoloydií, jež rostou na jiných lokalitách. Roste tu i další zajímavá rostlinka, kterou objevil pan Hinton, droboučká bělokvětá "masožravka" Pinguicula hintonii. Holé, exponované sádrovce jsou porostlé ozdobnou, zářivě zelenou Selaginella gypsicola a hojnou S.lepidophilla. Plošší místa jsou obývána řídkým porostem palem, stromovitými jukami a řadou křovin s porostem drobných rostlin Tillandsia recurvata.
Sádrovec tu obsahuje mnoho síry, jak o tom svědčí skvrny síry vykrystalizované na povrchu sádrovce, i sirný zápach, který jsme nad nedalekým rančem El Palmito cítili z pramene vyvěrajícího do nehluboké tůňky. Sádrové podloží je velmi zajímavé, na povrchu terénu je tvrdá, několik cm silná slupka, pod ní se nachází jakoby "udusaný sádrovcový pudr", který je v hlubších vrstvách stabilně vlhký.

 

Pěstování
Pěstování Aztekium hintonii bude v našich sbírkách zřejmě narážet na potíže, i když neočekáváme takové problémy, jaké nás provázejí při pěstování miniaturního A.ritteri. Pravokořenné semenáčky rostou mnohem rychleji, než A.ritteri. Výsev do substrátu s obsahem sádry se ukazuje jako ne příliš problémový, semenáčky mi za rok beze ztrát dorostly do velikosti asi 5-6 mm, s nadýchanou bílou vlnou na temínkách. S pěstováním pravokořenných rostlin zatím není mnoho zkušeností, ukazuje se však, že jsou celkem dost tolerantní k dlouhodobějšímu vlhku. Je možné doporučit světlé a teplé umístění, zimování raději nad 10°C. Semenáčky je vhodnější zimovat v teplejším prostředí s teplotou okolo 15°C. V případě, že semenáčky mají i dostatek světla, doporučuji během zimy 3-5x zalít. Substrát je třeba volit raději minerální, bez příměsí humusu, který také na lokalitách úplně chybí. Ve srovnání se semenáčky G.mexicana roste Aztekium ploše, zatímco geohintonie z výsevu rostou výrazně do sloupku, a to jak při umístění na denním světle, tak i pod umělým světlem (zářivky).
Foto pořídil Josef J.Halda.

 

Poznámky
Také tyto rostliny po několik let, kdy byla lokalita utajována, vzrušovaly pěstitele na celém světě. Těžko říci, co bylo hlavním cílem mnoha výprav do Mexika, jestli Aztekium nebo Geohintonia. Při první naší cestě s př. Šnicerem (leden 1995), která byla plánována jen kvůli objevení lokalit těchto mexických špeků, jsme po vjezdu do Sierra Tapias našli spousty rostlin hned na první zastávce pod bílým sádrovcovým svahem, asi po 20 km cesty od odbočky z hlavní silnice.

 

Literatura
Braun P., Aztekium hintonii Glass et Fitz., Kakt. und and. Sukk., 45: Karteikarte 1994/17, 1994
Cattabriga A., Aztekium hintonii und Geohintonia mexicana, Kakt und and. Sukk., 46: 1-8, 1995
Dráb I., ad: Nová bonanza, Cactaceae etc., 5: 65-69, 1995
Glass C., Fitz Maurice W.A., Nuevos taxa de Cactaceas de Nuevo Leon, Mexico, Cact. Suc. Mex., 37: 11-21, 1992
Glass C., Fitz Maurice W.A., Geohintonia mexicana and Aztekium hintonii - Two new cacti from Mexiko, Cact. Succ. J. (US), 64: 141-147, 1992
Glass C., Fitz Maurice W.A., Zwei sensationelle Kakteen-Neufunde aus Mexiko: Geohintonia
mexicana und Aztekium hintonii, Kakt. und and. Sukk., 44: 92-97, 1993 Hunt D.Taylor N.P., Notes on miscellaneous genera of Cactaceae, Bradleya, 10: 17-32, 1992
Kunte L., Mexické novinky z jiného pohledu, Kaktusy, 32: 62, 63, 1996
Kunte L., Šnicer J., Dva nové druhy kaktusů z Mexika, Živa, 93: 165-167, 1995
Říha J., Příběhy o hezkých a nových kaktusech, Kaktusy, 32: 93-95, 1996

 

Autoři
Foto pořídil Josef J.Halda.
Za pomoci autora foto napsal text Pavel Pavlíček.


návrat na seznam rodů

Diskuze:

Vaše jméno:
Text:

Ochrana proti spamu: sečtěte prosím deset a sedm